Hezké a klidné svátky a p.f. 2011...

Krásné a především klidné (letos ten klid ocením, jako snad ještě nikdy :o) Vánoce vám všem, kteří sem zabloudíte záměrně nebo náhodou... a naviděnou v novém roce.

PLS - Průvodce letištního spáče :o)

První příspěvek nového (a doufám, že hluboce přínosného) tématu do veřejné rubriky (alias Teri radí a doporučuje)  vzniká symbolicky na letišti. Po aspoň zčásti prospané noci, jak jinak. Jsem na cestě domů, před šesti hodinami jsem přistála v Budapešti... a Erasmus je za mnou. Teda až na nepříjemné pozůstatky, jako dvě eseje a spousta papírování. Všecko se zvládlo, všecko se stihlo. A pořád ještě jsem v útlumu od přemýšlení (obrannej mechanismus, aby mi tak moc nedocházelo, že je to pryč) a přitom v pohotovostním režimu kvůli cestování a zařizování. Takže je dobré ho využít, ale přitom odlehčeně, aby se zbytečně nepřipomínalo to, co už není. Takže jsem se rozhodla se vám vyznat ze své zvrhlé záliby - spaní po letištích. Třeba se někdo z vás inspiruje a zase se nás po letištích bude se spacákem potulovat víc :o)

Jde se do finále

Zbývají poslední dva dny a noc. Víc než týden jsem nepsala. Bylo toho moc, je toho moc a bude toho moc. Rodina, balení, loučení, smutek. Čekáte inteligentní zápisek? Tak to jste tu dneska blbě. Bude to rychlý, zmatený, možná přiblblý. Ale... who cares. Koho to zajímá.

Jo, fotky si můžete najjít zde: http://terryle.rajce.idnes.cz

Zabte Finnair, zabte letušky Finnairu, zabte MĚ

Tímto se oficiálně vzdávám své dlouhodobě těžce budované pověsti odborníka na letectví. JÁ, se kterou se kamarádky radí, jestli si myslím, že tohle a tohle letadlo poletí kvůli počasí nebo kvůli sopečnýmu prachu... JÁ... JÁ jsem přehlídla na stránkách Finnairu informaci o stávce letušek. Takže bratr s tátou ještě teď trčí ve Vídni, ačkoli jsme už skoro měli být všichni v Turku.

Píseň pro polární záři (kterou jsme neviděli)

Přežila jsem Laponsko! A bylo to snazší, než jsem si myslela. Jo, měli jsme extrémní teplo (přes den obvykle jen nějakejch -5, což je na 400 km za polárním kruhem výsměch). Výlet byl úžasnej, skvělej, báječnej... jet tam byla ta nejlepší věc, ke které jsem se tady ve Finsku rozhodla. Jen jediná věc nám zkalila zážitek: za celých pět nocí na severu jsme neviděli polární záři. Jen podivnej polární mrak (o němž jsem pár dní optimisticky tvrdila, že to byla hodně hodně hodně slabá záře, ale už si to myslet přestávám). Světla mytických bohyň, které odvádí padlé severské bojovníky do jejich severského nebe Valhally, se na nás podívat nepřišla. A to i přesto, že jsem pro ně složila písničku.

Tajemství kouzelné kostky

Dneska se mi dostalo snad toho nejkrásnějšího překvapení za zatraceně dlouhou dobu. Dělám si tak symbolicky pořádek na stole... a padne mi do oka Kostka, kterou mi před odjezdem pro štěstí věnoval Piloťenko, aby se zbavil mého otravování, že potřebuju nutně novou, když jsem tu starou dobrou z gymplu ztratila.
Kostku jsem spokojeně sbalila, odvezla a umístila do bordelmisky na stolek. Jen občas jsem ji pohladila a zamyslela se, jak je nezvykle velká a těžká. Ale co, velká je proto, abych ji znovu neztratila, a těžká, protože je třeba je z nějakýho odolnýho materiálu, usoudila jsem. Jenže jsem netušila následující...

Můj nejrozporuplnější adventní věneček

Adventní věneček si vyrábím každoročně od té doby, co jsem na vysoké. Prostě to k té době tak nějak patří - jednou za týden zapálíte svíčku, zklidníte se, dojde vám, jak ten čas letí... a přivolá vám to tu správnou vánoční náladu.

Letos jsem poprvé vážně váhala, jestli si věneček vyrábět nebo ne. Nebylo to proto, že bych na něj neměla potřebné suroviny - mašle nebo podstavce na svíčky. Letošní advent pro mě nebude především radostné odpočítávání do Vánoc... ale posmutnělé odpočítávání do odjezdu. Až zapálím poslední svíčku, překulí se poslední noc, poletí věneček do koše... a já poletím domů.

Ale pak mi došlo, že tím, že odmítnu odpočítávat týdny do odjezdu, ho stejně nezdržím. A snad ve mně ty přibývající svíčky časem vyvolají i to těšení na domov, na Vánoce a na vás. A snad to aspoň trošku převáží rostoucí smutek z blížícícho se odjezdu.

Takže tedy první svíčka hoří.

Tři  týdny.

My zahraničáci z ÅA

Kdysi strašně, strašně dávno (asi před dvěma měsíci) jsem tu tesknila, jak se mi povedlo neobjevit se na oficiální skupinové školní fotce všech zahraničních studentů. Taky jsem se zmínila, jak mě Franzi utěšovala, ať si z toho nic nedělám, že mě dolepíme Photoshopem. A já slíbila, že až fotka bude, podělím se o ni s váma. Vy už si to možná nepamatujete, ale já jo. A fotka už je a sliby se maj plnit (a Vánoce budou za chvíli, takže není co řešit). Takže - to jsme my, zahraniční studenti podzimního semestru na Åbo Akademi.

Protože já říkám - na co Photoshop? Machr dokáže zázraky i s Malováním :o)
PS: Koho by fakt zajímaly originální fotky, najde je zde: Åbo Akademi Orientation Course

Stockholm nadivoko, díl II.

Minule jsem skončila u vytržení z dotazu, zda jsem z Jermeny. Nadešel čas se z okouzlení roztomilou švédštinou probrat a dopovídat zbytek dne - zbývá toho ještě dost a dost.

Začíná jít do tuhýho

...a to ve všech ohledech. Začala nám regulérní zima. A taky se mi to příšerně krátí - za čtyři týdny už budu doma. Možná už i částečně vybalená. Nepředstavitelná představa. Takže se začínám zmítat v trischizofrenních křečích, co všecko ještě MUSÍM, co všecko ještě CHCI a co mi naproti tomu velí moje teplomilné domácké podvědomé ID, které by ze všeho nejradši sedělo u počítače, koukalo na Dextera a chlemtalo čaj a cider.

Nechce se vám číst celý článek? Koukněte aspoň na fotky!

• FINSKO 25 - Zimní Halinen

Stockholm nadivoko, díl I.

Na můj seznam navštívených zemí přibyla devátá. Švédsko. O víkendu jsem se konečně vypravila do hlavního města sousedů. Plánovala jsem to snad půl roku, těšila se tři měsíce... a očekávání se naplnilo. Navzdory šerednému počasí (ta sobota byla snad nejodpornější den, který jsem tady na severu vůbec zažila!).

Fotky si můžete prohlídnout tady:

• • Stockholm!

Plus starší, dosud neodkazované:

• • FINSKO 24 - Z každodenního života
  • FINSKO 23 - Z akcí
  • FINSKO 22 - Přístav a hrad v Turku

Rekognoskace nového prostředí

A hlavně pokus s fotoalby. Funguje tady vkládání alb z Rajčete? 

Příště si s sebou vemte mozek, prosím

...požádala nás dneska na konci švédštiny naše učitelka Charlotta. Dnešní hodina, ještě zábavnější než obvykle, potvrdila mou nedávnou domněnku. S příchodem zimy zahraničáci upadají do zimního spánku... nebo jim zamrzají mozky. A čím jižněji leží jejich domovina, tím víc blbnou.

Listopad, nejhnusnější měsíc (kdy se ani spát nedá)

Poslední týden za moc nestojí. Většinou je zataženo, pošmourno (naštěstí bez mlh), mrholivo, prostě listopadovo. Pročež se zdržuju převážně doma (u velenudný a nepoživatelný knížky nebo u radostné švédštiny), nebo ve škole. Pravdu měl kamarád, který mi radil, ať objezdím, co se dá, ideálně do konce října. Pak už na to není ani počasí, ani ta správná nálada.

I moji finští známí svorně tvrdí, že listopad je vůbec nejhnusnější měsíc tady. Je to proto, že ještě není sníh, který by aspoň trošku projasnil ten nedostatek světla. A toho právě ho ubývá. Jakožto stoprocentně noční stvoření jsem si byla jistá, že mi to nebude dělat problémy. Jenže to jsem nevěděla, oč jde. Jsem v šoku - můj biorytmus, sám o sobě dost ulítlý, poslední týden začíná nekontrolovaně šílet.

Eva Olmerová - Čekej tiše

Občas v životě přijdou chvíle, kdy se podíváte na staré známé věci a vidíte je najednou úplně jinak. Jako by vám někdo sundal klapky z očí. Já nedávno konečně pochopila tuhle písničku - kterou znám roky, kterou hrávám každé léto doma u ohně. Jela jsem autobusem na výlet a přemítala "o smrti, se kterou smířit nejde se" a o smrti, se kterou se naopak smířit jde - a jak je to zvláštní. A napadlo mě pustit si tuhle věc. A jak jsem ji tak poslouchala, došla mi hrozná spousta věcí.

Dlouhej blog po dlouhý době

Dokud se píše, ještě se neumřelo - tak vám dokazuju, že ještě žiju. Žiju, jenomže toho začínám mít nějak hodně - takže na blog nezbývá ani moc času, ani energie. Od chvíle, co jsem se vrátila z "pololetních prázdnin" v ČR, jsem se vlastně nezastavila. Takže by bylo hodně o čem povídat, kdyby se mi chtělo... Tak tedy ve stručnosti.

...a v obrazech, samozřejmě:

• FINSKO 19 - Hameenlinna
• FINSKO 20 - Rauma
• FINSKO 21 - Zima je tu!

"Velká holka" A380 - malý problém a velké obavy

Zpráva o prvním vážnějším problému největšího dopravního letadla světa dneska proletěla médii. Airbus A380 australské společnosti Qantas musel nouzově přistát v Singapuru, když mu za letu vybuchl jeden ze čtyř motorů. Podle všeho nešlo o nic katastrofálního, letadlo bez větších problémů přistálo a nikomu se nic nestalo. Opět mě to ale přimělo zamyslet se nad tímhle letadlem a nad příčinami nedůvěry a nepříjemného pocitu, který z téhle "velké holky" mám.  

Týden doma aneb Cesta tam a zase zpátky

Tak jsem zpátky v Turku. Před týdnem touhle dobou jsem posedávala ve skladištním terminálu a čekala na letadlo do Budapešti. Dočkala jsem se a vydala jsem se na cesty: Budapešť - Brno - Rozsochy. Potom Blažkov, Bystřice, Zdena. Nabalit zimní oblečení, slivovici, jídlo, nahřát se u krbu... a zase zpátky: Brno - Budapešť - Turku. Bylo to fajn a stálo to za to. 

Koho by zajímaly podrobnosti z cest, najde je klasicky na Rajčeti: 

• Turku - Budapešť - Brno - Rozsochy
• Budapešť - Turku 
  

PS: Nejcestovatější pozdrav z cest - Teri v kokpitu A320
aneb Chcete mě? :o)

Jak se říká, líná huba, holý neštěstí - takže jsem se přemohla a při obou letech jsem si ukecala návštěvu v pilotní kabině - samozřejmě až po přistání, bezpečnostní pravidla jsou neoblomná :o/ Cestou zpátky jsem dokonce díky spolucestující Lucce získala i tuhle velecennou fotku. Při pohledu na ni si říkám, jestli by mě nějaké aerolinie nezaměstnaly jako maskota pro štěstí. S tímhle ksichtem bych mohla mít šanci :o) Posadíte mě na sedačku za piloty, přivážete a já se celej let ani nepohnu, nepípnu a jen se budu takhle culit. No řekněte, nebrali byste to? :o)

Stávka Finnairu aneb Nikdy nevíte, co je k čemu dobrý

Před měsícem jsem tu láteřila, že se mi nepovedlo koupit poměrně levné letenky Helsinky - Praha u Finnairu. Bývalo by to na cestu domů bylo nejpohodlnější a nejrychlejší, ale shodou více okolností se prostě nezadařilo. Takže jsem sklapla uši, přestala vymýšlet extrabuřty a pokorně si koupila letenky u ověřeného WizzAiru. Dneska si tak šmejdím po netu, odbavuju se online, hledám cestu po Budapešti a provádím všecky ty úžasné předcestovní úkony, a najednou vidím, že Finnair ruší lety kvůli stávce. Naštvali se jim mechanici. No sakra!

Další týden v tahu

Překulila se polovina mého pobytu ve Finsku a já mám pocit, že jsem se taktak rozkoukala. Ty zbývající dva měsíce budou rušné. Zbývá mi toho tolik, co jsem ještě nestihla a co budu chtít nebo muset zvládnout - od zahraničních výletů až po školní povinnosti... Ale za poslední týden jsem taky něco málo stihla.

Fotky najdete jako obvykle zde:

• FINSKO 18 - Parainen
• FINSKO 17 - Bloncání po Turku
• FINSKO 16 - Hokej Turku - Jyväskylä 

Nápady čtenáře detektivek k případu A. J.



Informace o zmizelé holčičce z Prahy se samozřejmě donesly až sem na sever. Chvílemi mě z toho mrazí (jak snadný je zmizet beze stopy a být napospas tomu, co vás nechalo zmizet! jak zbytečný jsou vám v určitých situacích všecky peníze světa... a podobně) a chvílema teoretizuju, vida věci svým zjednodušeným a zkresleným pohledem vášnivého čtenáře a diváka detektivek.

Aktualizace: Na netu se našli dobrovolníci, kteří měli stejný nápad jako já a pohráli si s grafickými programy. Na níže uvedeném odkazu je pár fotek, jak by Anička mohla vypadat po změně vzhledu. Odkaz samozřejmě můžete libovolně sdílet.

ANIČKA PO PROMĚNĚ

WHAT aneb Jak to jde ve škole

Poslední týden byl především studijní. Čtvrteční zkouška z vizuálního vnímání je za mnou, ale mám pocit, že si ji pro velký úspěch v listopadu zopakuju. S hodně velkým kusem štěstí a shovívavosti prolezu s odřenýma ušima a budu radostí skákat ke stropu...

A aby se nezapomnělo, příděl nových fotek je tady:

• FINSKO 15 - Škola a okolí
• FINSKO 14 - Barvy podzimu
• FINSKO 13 - Skanzen Turku
• FINSKO 12 - Ze života zahraničáka

John Denver - Leaving on a Jet Plane

Tahle písnička je poněkud opožděná. Měla a chtěla jsem vám ji sem hodit těsně před odjezdem do Finska. Protože právě ta mě vyprovázela, když jsem se sem chystala, balila, loučila... a taky se bála toho, co bude. Teď je to dávno pryč a já si ji můžu pustit bez toho, aby mi z ní vlhly oči a přepadala mě nejistota. A to je dobře, protože je nádherná. Ale když o ní a o jejím autorovi víte něco víc, stejně vás z ní může občas mrazit... Proto vám ji pouštím právě dneska, 12. října. Je to přesně 13 let ode dne, kdy její autor nečekaně odletěl navěky. Doslova. A protože jsem se do Denverovy muziky tady ve Finsku docela solidně zaposlouchala, usoudila jsem, že si zaslouží aspoň takovouhle připomínku a poctu. Tak tedy... letíme.  

Ticho po pěšině, Teri se učí

Na každýho jednou dojde, na někoho dřív, na někoho později. Nepíšu, nefotím, moc toho nenavýletuju... protože se musím učit. Ve čtvrtek mám zkoušku - a aby nebyla nuda, hned tu nejtěžší. V podstatě se učím bižuli... a ještě k tomu anglicky.

Jeďte na Erasmus, dokud jste mladí

...toť moje dobrá rada příštím generacím studentstva. A myslím to smrtelně vážně. Vypadněte už během bakaláře, nejpozději v prvním roce magistra či inženýra... pak už jste za zenitem. Já ve třeťáku magistra, tedy celkově v šestém roce studia, jsem tu v pětadvaceti bezkonkurenčně nejstarší. Připadám si staře. Teda ne, nepřipadám. JSEM tu stará. Teda, ne že bych tu vyčnívala hned od pohledu, to zase ne - když někomu řeknu, kolik mi je, každý se začne divit, že mi tipoval nějakých těch obligátních jedna, dvaadvacet. No, aspoň něco je potěšující :o) Jenomže ono nejde o to, na kolik vypadáte, ale na kolik máte energie k plýtvání.

První setkání s finskou zimou

Bude zima, nebude zima, respektive přežiju finskou zimu, nepřežiju finskou zimu... závažné, vpravdě existenční otázky, které si kladu poslední cca půlrok. Naléhavost, s jakou si je kladu, i pozitivita/negativita odpovědí se periodicky mění. Dneska ráno křivka opět spadla pod bod mrazu. A asi je na čase si přiznat, že bude hůř.  

Finské postřehy I.

Načala jsem šestý týden své finské anabáze. A tak si říkám, že bych vás mohla konečně seznámit s dosavadními výsledky svého pozorování Finska, Finů a finského života... toho, co mě tu obklopuje a občas překvapuje - něco mile, něco nemile.

Z Ruska domů cesta dlouhá

...a chvílema se tvářila až nebezpečně. Přiznávám se bez mučení, že jsem nakonec byla zatraceně ráda, že jsem byla doma - a to nejen kvůli tomu slejváku s kroupama, co mě chytl na posledním cca kilometru. Ale abyste se zase nenechali zmást... výlet to byl super, jen jsem nebyla na pár věcí připravená.

Neodmyslitelná fotodokumentace je jako obvykle k vidění zde:
FINSKO 10 - Pěšky do Ruska :o)

Jak jsem došla až do Ruska

Mise Rusko splněna! Povedlo se, i přes nepřízeň počasí jsem poctivě po svých doťapala z Turku až do Ruska. Přikládám fotodůkaz, aby mi bylo uvěřeno :o) Samozřejmě vás nemine  vyhlášení výsledků včerejší soutěže. Jak to dopadlo, kdo vyhrál a co vlastně bylo správnou odpovědí... to se dozvíte uvnitř článku. Stejně jako stručný report z výletu. Mimochodem fakt stál za to a zmohl mě pořádně, ale co jinýho byste taky čekali? :o)

 

Soutěž: Plánuju pěší výlet do Ruska

Nekecám. Zítra vyrazím a zítra se taky vrátím, pokud teda nebude pršet. Protože to nebude úplně krátká cesta, možná si cestu zpátky zkrátím přes letiště v Turku. Takže se můžu těšit i na letadýlka! Těším, těším. Už si kreslím mapy, impregnuju pořádný boty a vypisuju kešky cestou, je jich dost (i když v tom Rusku to není žádná sláva).

Jestli se vám něco nezdá, můžete svůj nesouhlas vyjádřit v anketě - http://hlasov.at/jrlu (bohužel se mi ji nepovedlo vložit přímo do článku, blog má svá omezení :o( A jestli dáte hlas třetí možnosti (je v tom je nějaká finta), můžete se ji pokusit odhalit a zapojte se do soutěže! :o) Soutěžní otázka tedy zní: Jestliže je pěší výlet do Ruska finta, v čem tato finta spočívá? Jen vás tentokrát moc poprosím, abyste své tipy nepsali do komentářů pod článek (a nekazili tak soutěž ostatním), ale poslali mi odpověď VZKAZEM. Případný vítěz se může těšit na typicky finskou odměnu, pokud se s ním po návratu setkám... Uzávěrka soutěže: až se vrátím z Ruska! :o) 

Na otočku domů pěšky... nebo opět po růžové

Netušila jsem, že najít uspokojivý způsob přepravy Turku - domovina bude takovej problém. A to si o sobě prosím skromně myslím, že jsem docela nenáročná cestující - vždyť já těch nároků zase nemám tolik, chci se dostat domů levně a rychle. Ale jednu chvíli jsem si dneska už fakt myslela, že v rámci šetření duševního zdraví i peněz si asi zabalím raneček a vyrazím po svejch (případně uplatím Moryho, aby uplatil nadřízené, aby mu vyřídili cvičnej let do Turku a nácvik přepravy civilistů helikoptérou, od čeho koneckonců to NATO máme :o) Nakonec to začíná vypadat, že snad nakonec poletím. Ovšem žádnou novou objevnou trasou/aerolinkou, ale pokorně se starým dobrým ověřeneným Wizzairem. 

Počítačová ladička pro zapomnětlivé kytaristy

Jsme zachráněny - já i moje ubohá, dosud nenaladěná kytara. Už nemusím zuřivě pátrat po té mrše malé, schované, zastrčené, ztracené nebo jaké ladičce... osvítila mě myšlenka a objevila jsem na internetu ladičku ke stažení. Dělá se s ní líp než s klasickou ladičkou a navíc si můžete nástroj libovolně podladit/přeladit... Veleužitečnej prográmek nejen pro zapomnětlivé muzikanty můžete stahovat zde (odkaz Softpedia Mirror). Nebojte, mělo by to být free.

Školní postřehy, [tak!] aneb Proč si Češi pořád děkujou

Začal nám tu druhý týden semestru a mně se konečně začínají rozbíhat kurzy. Mám za sebou dvě hodiny švédštiny, naprostý úvod do Vnímání obrazu a první hodinu Sociálních sítí. A zatím se zdá, že bych se školou nemusela mít problémy.

Rychlodojmy z Helsinek

O víkendu jsem podnikla první velkou výpravu za hranice "domovského" Turku. Cílem jednodenního výletu do finské metropole nebylo turistické obdivování města a památek, nýbrž převzetí kola, které je tady ve Finsku téměř životní nutností. Nakonec jsem toho ale z Helsinek viděla dost. Dost na to, abych si začala myslet, že do Finska se nejezdí žasnout nad krásami měst, ale za něčím jiným. A že když to vezmete jako fakt, můžete i na těch nikterak přeskvostných městech vidět stopy zatraceně zajímavé historie... i současnosti. A začnete je kvůli tomu mít rádi.

Neodmyslitelná fotodokumentace včetně podrobných popisků zde:
FINSKO 9 - Helsinki (11. 9. 2010)

Hello, I am Tereza and I am lost

Tak nějak by to vypadalo, kdybych měla jednou větou představit sebe a svoje dosavadní působení v Turku. Jsem Teri a jsem ztracená. Lost in Turku. Tohle město je sice bezva... ale co se orientačních bodů týče, zejména z mé strany, jich moc nepobralo. A já na tom s orientačníma schopnostma nikdy nebyla nijak excelentně.

Obědová sebechvála aneb Vařím jako chlap

V nedělní poledne prostě nemůžu psát o ničem jiném, než o jídle. Abyste si jako nemysleli, že tady nějak strádám. To ani náhodou. Co víc, já si tu žiju naprosto blaženě a nadále se zdokonaluju v kulinářském umění! A dokonce mě to i začíná bavit. Zjistila jsem totiž, že vařím jako chlap.

Finská bunda do finskýho nečasu

...a teď ať si prší a fičí! Po nočním City Race jsem došla k závěru, že na tři podzimní větrný a poprchavý měsíce opravdu nebude stačit ani letní šusťákovka, ani kožený sako. Takže jsem vyrazila do nákupního centra s jasným cílem: nepromokavá prodyšná podzimní bunda, do města i na sport, pokud možno na mně obstojně vypadající, nemrzdí a špínovzdorné barvy. Hodinu jsem strávila váháním, zkoušením a konzultacema s prodavačkou i domovem... a nakonec jsem si odnesla tuhle. Má vydržet i silnější a delší déšť a má spoustu sofistikovaně skrytých kapes, rozepínadel a utahovadel (když jsem zjistila, že si můžu protiprůvanový vnitřní lem utahovat z kapsy, už jen čekám, kdy objevím skrytou šňůru kolem krku na snadné spáchání sebevraždy :o). Původně stála 280 éček, takže by tam nějaká ta kvalita bejt fakt mohla. Je to finská značka - a kdo jinej, než Finové, by měl vědět, jak se bránit nečasu? :o)

PS: Po pořízení fotodokumentace jsem došla k závěru, že jsem se minula výběrem povolání. Měla jsem se stát modelkou.

Nejlepsi slovnik je flaska

A ja jsem narodnostni bezdomovec, protoze mezi Rakouskem a Nemeckem zadna zeme neni. Tyhle prekvapive informace jsem zjistila pri sve prvni erasmus party. Jo, konecne jsem plnohodnotnej zahranicak. Sice oproti vetsine ostatnich s ostudnym, temer ctrnactidennim zpozdenim, ale ona proste nalada na opijeni az tak moc nebyla (i kdyz vcerejsek a vlastne i dnesek ukazal, ze to mozna byla chyba - neklidnej zub se moooznaa zacina umravnovat. Ze by se mi ho povedlo opit? :o) Party (a ji predchazejici hra v ulicich Turku) prinesla par novych znamych, par zazitku, nekolik zajimavych zjisteni (nejzajimavejsi jsou ta  z titulku a z prvni vety)... a hlavne pochopeni, proc se na zahranicnich pobytech tak moc chlasta. Ono to fakt rozviji jazykove schopnosti. Prestanete se stydet... a jak si najednou pokecate!

FINSKO 7 - ESN City Race 

Zub opraven, přežila jsem! :o)

A ani to nebolelo. A co je ještě neuvěřitelnější, nebolelo to ani peněženku. Na FSHS (Finnish Student Health Service) jsem oproti všem očekáváním nechala zanedbatelných 7,50 eur. Takže tipovací soutěž z minula nevyhrál nikdo. Vítězem celé záležitosti je můj zub, který už zase vypadá jako zub. Je sice seshora mnohem hladší než ty ostatní a zvenčí zase mnohem hrubší, ale to jsou nepodstatné maličkosti. Šestku vlevo nahoře mi nikdo stejně zkoumat nebude.  

Zákon schválnosti funguje

ULOMILA JSEM SI ZUB. A šílím vzteky (a až mě vztek přejde, začnu šílet strachy a to teprve bude něco). .............!!!!!!!! (Doplňte to nejsprostější slovo, jaké znáte.) To snad není pravda. Celej život, celejch pětadvacet let jsem neměla se zuby akutní problém. Ale jen vytáhnu na delší dobu zadek z ČR, je to tady. Uááááááááááááááááááááááá.....

První školní den na Åbo Akademi

...mě značně vyčerpal. Největší zásluhu na tom má fakt, že zatím nejsem plně přepnutá do anglického režimu, takže mě jakákoli činnost vyčerpává nadvakrát. Tím, že se musím soustředit na absorbování samotných informací a navíc tím, že se musím soustředit, protože je to anglicky. To se ale časem poddá (a až mi začnou kurzy, nebudu ve škole/mezi lidma jedenáct hodin na jeden zátah). Samotný první školní den mě potěšil. A to začal docela katastroficky.

Jinak, jako vždycky: nový příděl fotek je online. Tentokrát uvidíte jak dokumentaci dnešního dne, tak i souhrnnou dokumentaci mého pokoje včetně vylepšení po včerejším úspěšném nájezdu na Ikeu :o)
FINSKO 5 - Prvni skolni den
FINSKO 4 - Konecne zabydleno  

Finská vizitka

Rychle, výstižně, ručně a stručně: kdybyste mi něco potřebovali, tady mě zastihnete. Co se mobilní komunikace týče, doporučuju směřovat spíše SMS na finské číslo - český mobil s sebou všude nenosím... Mějte se, letím do Ikeji :o)

Záhuba odvrácena aneb Dobře se mi bude žít, jíst a pít

Nejčernější obavy ohledně mé další existence ve Finsku se rozplynuly. Po čtyřdenní nejistotě a doufání se mi podařilo zorientovat se ve vlastních platebních kartách a příslušných PINech. To se holt stává, když člověk po pěti letech vlastnictví jedné karty a pamatování jednoho čísla najednou má karty a čísla hned tři. Nezačali byste si ty dvě nové plést? Určitě jo, jako já. 

PS: Odkaz na nové fotky:
FINSKO 3 - Jak jsem šla do města
FINSKO 2 - Räntämäki, okolí mého bydliště

První finské hlášení - myslím, že to tu budu mít ráda

Tak jsem tady - a jsem okouzlená. Turku je nádherný a fascinující město. A zdá se, že podobně na tom bude i zbytek Finska. Zeleň je naprosto všude včetně měst, moře a obloha jsou jasně modrý. Stavby jsou buď pomenší, nenápadný a hezky zapadající do zeleně, nebo naopak obrovský, moderní - ale vkusný a ladící s věčně modrou oblohou. A je horko. Jsem tu druhý den a blahořečím si, že jsem si pro všecky případy zabalila ty kraťasy a tříčtvrťáky. No... a teď už to vezmu popořadě, co se dělo od předvčerejška, kdy jsem vyrazila na cestu... 

PS: Pokud se vám nechce číst celé povídání, doporučuju aspoň podívat se na fotky (a dvě videa z letadla) s komentáři:
Finsko 1 - Příjezd a první dojmy z Turku :o)

Sedm...

Odpočítávání přešlo do finálového stadia. Za týden touhle dobou se budu ukládat k spánku na budapešťském letišti (nebo si s váma budu povídat onlajn, prý tam mají zadarmo wifi :o) Za sedm dní. Je to hukot, před sedmi dny jsme s bratrem spokojeně šmajdali někde po Berounsku, a za tu samou dobu budu na cestě.

Osmnáct dní do odjezdu, snad se toho dožiju celá

To to letí, co? Před čtrnácti dny jsem odjížděla na English Camp (nebojte se, fotky i vzpomínky budou, oboje se zatím zpracovává ;o) ...a za skoro stejnou dobu budu odjíždět do dálek mnohem větších. Letos to léto nějak hrozně utíká. Takže se fakt pomalu začínám chystat...

Letadlo padá, něco si přej

Koukala jsem na hvězdy. Jako každý léto jsem zírala do těch nádhernejch a vzdálenejch bodů, proti kterejm jsme vlastně taaak nicotní... mezi nima se proplítají letadla jako jiskřičky naděje a snů... a tak si tak čistím hlavu, filozofuju o své nepatrnosti a kam asi mají namířeno všichni ti lidi tam nahoře - a najednou se ve mně málem leknutím zastavilo srdce. No, to možná přímo ne... ale čas jo. Zírání do jasný letní noci mi přivodilo nečekaně šerednej šok. Koukám na ty hvězdy, pozoruju pomalu blikající letadlo... a najednou, přesně z místa v dráze jeho letu, kde měl ten mrňavej hajzlík probliknout znova, přesně z toho bodu se snesl dolů dlouhej oslepující záblesk.   

Letenka koupena, kosti jsou vrženy

...a já si nahřívám svý starý kostky, čili nabírám teplo do kožichu. Jak počasí, tak můj prázdninový program mi to umožňují více než dokonale. Letos na vedro fakt nenadávám. Za prvé je mi umožněno ho trávit nejen snesitelně, ale dokonce i příjemně (bazén budiž veleben, sice se v tom plavat nedá, ale potopit jo a je to studený), a za druhé - za pár týdnů, nejpozději měsíců se budu klepat ve finský zimě a to bych si pak musela rvát vlasy, že jsem si to nádherný prázdninový teplo pořádně neužila. Takže užívám, jak to jde. A přitom samozřejmě na dálku zařizuju všecko, co je potřeba zařídit.

Michal Prokop - Kolej Yesterday

Přišlo to, co přijít muselo. Přesně před čtrnácti dny jsem se nejspíš už definitivně rozloučila s jedním z nejskvělejších období, které podle spousty důvěryhodných názorů člověk v životě prožívá, zejména pak člověk vysokoškolský. Opustila jsem koleje. Před čtrnácti dny jsem zjistila, že domov je to, co můžete sbalit do tašek a krabic a nacpat do poloviny Renaultu Trafic (dobrý, táto? ;o) To jsem si samozřejmě namluvila, aby ten odjezd tolik nebolel. Je to jen část pravdy. Domov je i místo... i vzpomínky, které vám sice nikdo nevezme, ale které budou bez vazby na místo blednout... a hlavně lidi. A ty do krabice taky nesbalíte. Tohle všecko tvořilo mých pět let na koleji. A najednou je to všecko pryč. Yesterday. Věděla jsem, že tohle loučení bude doprovázet tahle písnička - ale až po těch čtrnácti dnech jsem našla odvahu a sílu si ji pustit.