Letenka koupena, kosti jsou vrženy

...a já si nahřívám svý starý kostky, čili nabírám teplo do kožichu. Jak počasí, tak můj prázdninový program mi to umožňují více než dokonale. Letos na vedro fakt nenadávám. Za prvé je mi umožněno ho trávit nejen snesitelně, ale dokonce i příjemně (bazén budiž veleben, sice se v tom plavat nedá, ale potopit jo a je to studený), a za druhé - za pár týdnů, nejpozději měsíců se budu klepat ve finský zimě a to bych si pak musela rvát vlasy, že jsem si to nádherný prázdninový teplo pořádně neužila. Takže užívám, jak to jde. A přitom samozřejmě na dálku zařizuju všecko, co je potřeba zařídit.

Není toho tak úplně málo. Do dneška jsem stihla uspokojivě vyřídit následující:

• otevřít si eurový účet u Komerčky
  
• dostat PIN k eurovému účtu u Komerčky
  
• rozchodit internetové bankovnictví k eurovému účtu u Komerčky 
  
• (zbývá vyzvednout si platební kartu k eurovému účtu u Komerčky a hlavně na něj dostat nějaký peníze)
  
• požádat o koleje v Turku
  
• poslat naskenované akceptační dokumenty správě kolejí v Turku, aby věděli, že tam fakt budu studovat
  
• dostat přidělené koleje v Turku
  
• potvrdit zájem o koleje v Turku
  
• (zbývá zaplatit zálohu za koleje v Turku)
  
• poslat naskenované akceptační dokumenty fakultnímu koordinátorovi
  
• dostat od fakultního koordinátora příslib stipendia v závratné a nečekané výši, téměř o 100 eur přesahující můj předběžný odhad
  
• (zbývá dostat potvrzení z evropské kanceláře rektorátu, že mi koordinátorem navržené peníze opravdu dají, zajet do Prahy za koordinátorem, pak do evropské kanceláře podepsat smlouvu a pak čekat na převedení peněz - od toho se odvíjí zaplacení zálohy za koleje v Turku)
  
• vykorespondovat s finskou správou kolejí, kdy můžu přijet a nastoupit (od toho se odvíjí nákup letenky)
  
• naprosto mimoděk s údivem při desátém přečtení mailu zjistit, že finská ubytovací kancelář běžně zavírá před třetí (což je při příletu před druhou poněkud problém), pouze ve čtvrtek má otevřeno skoro do šesti 
  
• definitivně se rozhodnout, který den poletím (vzhledem k předchozímu bodu čtvrtek, 19. srpna)
  
• zjistit, že letenka během čtrnácti dnů váhání zdražila z šesti set na dva tisíce
  
• rychle zarezervovat letenku, aby nezdražila ještě víc
  
• (zbývá zaplatit letenku)
  
• zjistit, že Finsko je v jiném časovém pásmu, takže let Budapešť - Turku nebude trvat celých tři a půl hodiny, jak jsem se těšila, ale jen dvě a půl (já si říkala, kudy že by se to chtěli tam nahoře motat...)
  
• utrpět zmatek v dosavadních jistotách - platí wizzácký limit 32 kilo na jedno zavazadlo, nebo na všechna dohromady?
  
• (zbývá zavolat na wizzáckou infolinku a zeptat se, zda limit platí na jedno zavazadlo, nebo na všechna dohromady, protože při počtu zaplacených dvou zavazadel je sakra rozdíl, jestli si můžete napakovat 32 nebo 64 kilo)
  
• definitivně určit datum rozlučkové grilovací párty
  
• (zbývá uklidit dole a ukecat většinu pozvaných, aby dorazili)
  
• (zbývá objednat se k zubařce, protože odjet na půl roku pryč bez požehnání paní doktorky by mi mohlo přivodit zubní trable psychického původu, kdežto když mi před odjezdem řekne, že mě nemá co bolet, tak mě nic bolet nebude!)

Tak si říkám, že jsem toho vlastně zatím stihla docela dost. A taky ještě stihnu. Anglickej tábor s novejma lidma (to abych se před Finskem definitivně rozmluvila), návštěva Danušky u nás nebo návštěva mě u Danušky nebo oboje, vypadnout na pár dní někam s bratrem... a možná klapne dokonce i ten plánovanej road trip s Peach Friends. Uvidíme, uvidíme.

Zatím se to ale vyvíjí celkem dobře. Teda až na tu zubařku - odhodlávám se objednat už asi měsíc. A to jsem si myslela, že tahle fobie zdárně pomíjí... Doufám, že se podobně nepřihlásí ke slovu fobie letištní. Protože ta by se asi v Maďarsku vyřádila... Brr. Spi dál.