31. 12. 2015

Zpěvy novoroční...


Tak je to tu zase, láme se rok starý a nový a já si zpívám. Kdoví pokolikáté a kdoví, jestli už fakt ne naposled takhle veřejně. Letos to je jiný. Hraje k tomu jediná písnička, navíc taková, které dodnes pořádně nerozumím, ale okouzluje mě její námět (něco jako vyznání lásky od pilota pro jeho letadlo), její nálada, její podání a její útržky, které jsem pochytila nebo mi byly tlumočeny. 

Něco jako: 

Ahoj, můj starý kamaráde, my dva už jsme toho spolu hodně zažili... 

já ani ty nejsme úplně nejmladší, ale stále spolehliví. 
Máme toho hodně za sebou, víme, jaký to bylo, být mladí a krásní,
to se už nevrátí, ale máme vzpomínky, a ty nám nikdo nevezme. 
I když už toho musíme oba hodně opravovat... 
a tu krásnou mladou letušku 
si místo mě odveze domů můj druhý pilot. 

Ale pak uvidím odraz slunce v čelním skle 
a dojde mi, o čem je je žití, 
a vím, že oba, já i ty, jsme žili a žijeme šťastný život.


A tak to je a kéž to tak zůstane, dodávám já.

Dlouho jsem nepsala, moc dlouho. Hodně se toho za tu dobu stalo, nelze to teď vše vypsat a nevím, jestli to vůbec kdy vypíšu. Asi už ani ne. Už toho není tolik, co bych chtěla světu sdělovat. 

Letošek, rok 2015. Rok, kdy jsem nastoupila do báječné práce, kdy jsem chodila kolem našich billboardů s pocitem hrdosti, že k téhle organizaci patřím. Rok, kdy mám konečně pocit, že jsem zapadla tam, kde mám být. 

Rok, kdy jsem podnikala šílený akce ze dne na den, kdy jsem nachodila desítky kilometrů a nečekaně navštívila místa, kam jsem si nikdy nemyslela, že se podívám. 

Rok, kdy jsem potkala neskutečný lidi a neskutečný osudy. A rok, kdy jsem se dotkla vlastních snů. Těch, na který jsem se roky chodila dívat přes plot kbelskýho letiště a k nimž mě nakonec osud zavál... a s nimaž přišlo i něco dalšího. 

Tak přeju sobě i Vám, ať to dobré, co tenhle rok přinesl, pokračuje i v tom roce příštím. A kdyžtak i v těch dalších.



24. 12. 2015

20. 3. 2015

Z dětského deníčku Amélie, té bestie


20 března 2015, 10:25:03

Tak prý na to tady prozatímně kašlem, T. nemá čas se mi o to starat a k počítači mě nepustí, jinak bych to dozajista zvládla. Takže prý vypnout myši, když je nedokážem posílat zpět. Co už. Prsk. Jsem v pubertě a všecko je mi jedno. Prsk, vřísk.

18. 2. 2015

Život s Amélií 4: Dálkové ovládání vypínače


David naučil Amélii parádní kousek. Nebo spíš zjistil, že její přirozené schopnosti lze využít nanejvýš působivým způsobem... :-) Odteď, když chceme v obýváku zhasnout vsedě od stolu, nemusíme kvůli tomu vstávat a nožičky si šoupat. Stačí laserový ukazovátko a Amélie. 

Jinak jsme si užili pokračování akce Houstone, máme problém. Želvy se probudily ze zimního spánku, vrátily se do terárka a Amélie začala žárlit. A zjistila, že želvy jsou fajn hračka. Když jsme ji asi pošesté během dvanácti hodin přistihli v terárku, lhostejno zda jsme přístupové cesty přehradili knížkama, krabicema, lepicí páskou či čímkoli dalším (naučila se otevírat terárium asi čtyřmi různými způsoby a mám pocit, že jinak to už fakt nejde) a minimálně jednou z toho pobaveně seděla nad želvou převrácenou na záda a zoufale komíhající nožičkama, usoudili jsme, že to takhle nepůjde. 

Proti Amélii jsme nasadili vodní dělo (rozprašovač vlhkosti do želvího terária; po pěti aplikacích stačí sáhnout na rozprašovač a Amélie okamžitě zanechá jakékoli činnosti a prchá), urychleně jsme složili skříň, co u mě v pokoji zahálela tři měsíce a želvy putovaly na výšiny. Tam se zatím nedostala. (Kolegyně tvrdí, že to je otázka času. My doufáme, že Amélie brzy ztloustne, zleniví a želvy se jí okoukají.)

Tak uvidíme.


30. 1. 2015

Život s Amélií 3: Houstone, máme problém


"Bořku, tys dal kočku do terária?
Bořku, řekni sakra, žes tu kočku do terária dal TY!!!" 
Nedal. Amélie se naučila otevírat si větračky.

Houstone, máme problém. Teda želvy ho budou mít.


 


Amélie u nás je tři měsíce a zdárně se vyvíjí. Váží dvě kila, umí jima nadělat pěknej bordel vzhledovej i hlukovej a pořád vynalézá nový a nový šílenosti. Ožrat mi kytku? Lézt po lince? Nic není problém. Ale to terárko mě fakt, fakt dostalo.

Věřím, že už s ní začíná cloumat puberta a za pár měsíců se všichni dočkáme dospělosti.