Ze čtenářského deníku 4

z pořadu ČRo Osudové ženy - Vítězslava Kaprálová (skladatelka a dirigentka): 

• Celý život se točí podle malinkého, ale úžasného pravidla: klad a zápor. A tak zbývá nacházet dobro s otevřenýma očima, a zlem se zocelovat. Mít radost z prostoty a maličkostí, zpívat vždycky, usmívat se, jak nejvíc to jde.

z pořadu ČRo Osudové ženy - Ludmila Macešková (básnířka a mystička):

• V jedné chvíli, když jsem si plně uvědomila hrůzu svého života a že z něho není úniku, protože jsem v něm uvězněna jako v nějakém pomyslném pekle, přišlo mi na mysl: Kdyby byl Bůh, on jediný by mi mohl pomoci. Kdyby byl Bůh. Ale je? Celý život na něj myslím, ale on vlastně nikde není! Nebo jsem já svým bytím někde tam, kde on není? Co já mohu nabídnout tak velkého, abych pohnula Boha k projevu, který by jej usvědčil ze jsoucnosti? Život, blesklo mi. Ale jak vlastně umřít? 
• Jen Bůh mě může soudit. Jen on mě vidí zvnitřku jasně. 
• Můj vnější život se podobal běhu před příšerou, která mě hnala bičem před sebou. Vnitřní se podobal mizení dovnitř do čarovné zahrady, kde hlas jejího Zahradníka mě okouzloval až k necitlivosti vůči biči. 

Ivan Mackerle - Cesty za příšerami a dobrodružstvím: 

• Kam chodí zvířata umírat, to ví snad jen Bůh.

Christopher Pike - Podlé srdce (Stopy hrůzy): 

• Používal svou víru, aby odkryl pravdu; nepopíral pravdy jiných lidí.
• Každý tě jednou opustí. Nakonec jsme všichni sami. Všechno, co máme, je to, čím jsme se během života stali.

Christopher Pike - Nesmrtelná (Stopy hrůzy): 

• Chrápání je typickým projevem tvé přízemní duše.
• On totiž člověk, který unikne smrti, úplně jinak oceňuje život. Věci, které jsem předtím považovala za samozřejmé, jako například chodit do školy nebo jíst zmrzlinu, pro mě dostaly zvláštní, nový význam. 
• S nápady je to zvláštní. Když jsou, nevíš, odkud se vzaly. Když nejsou, nevíš, kam se poděly. Jako by celý příběh existoval jen v jediném krátkém okamžiku. Když ho rychle nenapíšeš, nebo nesvěříš někomu jinému, zmizí beze stopy. (...) Někdy se mi zdá, Josie, že nedovedu žít v tom pravém čase svého příběhu. Buď mám zpoždění, nebo předbíhám. Nejsem schopen najít ten okamžik, kdy vidím děj vcelku.
• Oba jsme věřili, že příběhy se nevymýšlejí, ale objevují. 
• "Copak se o něco pereme? Proč vždycky všechno bereš jako soutěž a konkurenční boj?"
  Heleně znova klesla hlava mezi kolena. "Protože celý život nic jiného není." 

Ze čtenářského deníku 3

Miloš Urban - Kar: 

• Poddá se a poté si najde vlastní cestu. Voda je jako kočka. Nic s ní nenaděláte. V krátkodobém horizontu ano, v dlouhodobém ji však nevychováte. Kolik měst má pomník kočky? Vary jej mají, a není to pomník ledajaký - kočka na sloupu vystrkuje na město zadek. Julián jí vždycky rozuměl. 
• Jak dlouhý je čas mezi vyprázdněnou a nově nalitou skleničkou, aby vám neužíraly zdraví? V poslední době to docela řešil. Jak se dostat do stavu nebytí? Třeba pitím, prohodil jednou na fakultě jeho profesor filozofie.
  Teď nad tím podumal. Jak se dostat do stavu nepití? Třeba bytím, vyšlo mu a zdálo se to dobré. Mohl by slogan prodat anonymním alkoholikům.
• "Tahle, co jste přinesla, končí špatně."
  "Takový konce mám ráda. Jsou ze života. Každej život skončí špatně. Smrtí." 
• Řešení úloh, kde jsou čísla nahrazována literami, což nenáviděl už na gymnáziu. Jako kdyby on měl psát své texty v číslicích. Čtenáři, zlom si mozek, jinak mě nejsi hoden. 
• Možná ji kérky ochránily. Možná proto se lidi tetujou. Není to spolehlivé na sto procent, ale když se to udělá správně a přesně, je to ochrana proti uřknutí. Tetování je iracionální atavismus, druhotný znak, když tělo ani jazyk nestačí. Manifestace nějaké obliby, přihlášení se k něčemu. A má zůstat na celý dlouhý život.
• Škoda, že nemám dítě, napadlo ho, takové kruté chvilky bych mu připravil moc rád. Ukázat mu, že vždycky bude někdo připravenější, talentovanější a úspěšnější než ty. Nejlepší škola. 
• "Protože když si něco neseš s sebou celej život", odpověděl policajt, "cvokař ti s tím nepomůže. Si to musíš vyřešit sám. Nebo to za tebe udělá smrt."
  Ten hajzl ani neví, jakou má teď pravdu, pomyslel si Julián. 
• Když přišli, kočka je pozdravila. Jmenuje se Kočka, sdělil jim pan Kott, a je to poslední člověk, který mu na světě zůstal.

Urban je dobrej. Píše podivný, snivý, fantasticko-reálný příběhy plný obskurností, úchylek a mnohdy velkých nechuťáren (a zrovna Kar v tom vyniká), ale zatraceně to umí a umí strhnout. Kar byl výtečnej. Zhltala jsem ho za jeden den, a to jsem byla nemocná a unavená... ale odtrhnout se nedalo. Pokud vám nevadí nechutnější a drsnější násilné scény, můžu jen doporučit.

Ze čtenářského deníku 2

Peter May - Skála: 

• Je těžké začít zabíjet. Poté, co se začne, je to už snazší.

Peter May - Muž z ostrova Lewis: 

• Kdo z nich mohl tušit onu bolest za maskou rozumnosti? Kdo ví, jaké zmatky se ukrývají za fasádami tváří druhých? 
• Nikdy nemůžeme vědět, čím si druhý člověk v životě prošel, ačkoli si myslíme, že ho důvěrně známe. 
• "Je mi to vážně proti srsti, Fine, ale dlužím ti omluvu."
  Fin přikývl. "To bych teda řekl."
  "Vyprovokoval jsi mě. Ale stejně jsem neměl právo tě uhodit. Byla to chyba."
  Fin se otočil na člověka, kterého kdysi považoval za svého přítele, a v jeho obličeji spatřil upřímnou lítost. "Proč? Proč to byla chyba?"
  "Protože Ježíš nás naučil, že násilí není správná cesta. Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou."
  "Popravdě řečeno si troufám tvrdit, že jsem to byl já, kdo tady nastavoval druhou  tvář."
  Donald po Finovi šlehl pohledem.
  "A vůbec, kam se podělo 'oko za oko'?"
  "Oko za oko a svět bude slepý, pravil Gándhí."
  "Ty tomu všemu fakt věříš, co?"
  "Ano. A ty bys to mohl aspoň respektovat, když už nic jiného."
  "Nehodlám uznávat nic z toho, čemu věříš, Donalde, respektuji pouze tvé právo věřit v to. Stejně tak ty bys měl respektovat mé právo nevěřit." (...)
  "Ty ses k tomu, že nebudeš věřit, rozhodl, Fine. Kvůli tomu, co se stalo tvým rodičům. To není totéž jako nevěřit."
  "Já ti povím, čemu věřím, Donalde. Věřím, že starozákonní Bůh není totožný s tím novozákonním. Jak dokážeš najít soulad mezi krutostí a násilím jednoho, a pokojem a láskou, které káže ten druhý? Vybíráš si jen kousky, které se ti líbí, a ignoruješ ty, které se ti nezamlouvají, v tom to je. Proto existuje tolik křesťanských odnoží - katolíci, mormoni, baptisté, evangelíci, svědkové Jehovovi. Jen tady na tomhle ostrově je kolik? Pět různých evangelických církví?"
  Donald energicky vrtěl hlavou. "To je jen slabost lidí, že se nedokážou dohodnout a hádají se kvůli rozdílným názorům, Fine. Víra je klíč."
  "Víra je berlička slabochů. Slouží k zahlazení rozporů a uchyluješ se k ní, aby ti poskytla snadnou odpověď na nezodpověditelné otázky." Fin se naklonil. "Když jsi mě praštil, šlo to od srdce, ne od víry. Bylo to tvé opravdové já, Donalde. Řídil ses svým instinktem. Přestože byl scestný, pramenil z upřímné touhy ochránit dceru a vnučku."
  Donaldův smích zněl těžce ironicky. "To se nám panečku karta obrátila. Křesťan obstará bití a bezvěrec nastavuje druhou tvář. Musíš být v sedmém nebi." 

Peter May - Šachové figurky: 

• Když jde tvůj život od desíti k pěti, není na víře snadného vůbec nic.
• Nejlepší přátelství jsou ta, která nepotřebují zaplňovat mlčení slovy.

Peter May - Ostrov Entry: 

• Lidé se přece zamilovávají. Láska si vybírá je, ne oni ji. 
• Zaséváme semena své vlastní zkázy a ani si to neuvědomujeme.

Peter May je autor hodně dobrých, většinou psychologicky laděných detektivek, jehož jsem objevila letos v létě. Nedoporučuju pekingskou sérii (pokud si nepotrpíte na trapné zamilované zaplétání a rozplétání hrdinů, co už pět dílů nevědí, co chtějí). Doporučuju sérii Akta Enzo, ta je fajn. Ale úplně nejvíc, vřele a s nadšením doporučuju výše citovanou trilogii z ostrova Lewis (Skála, Muž z ostrova Lewis, Šachové figurky). Ale počítejte s tím, že vás to začne lákat koupit si letenky na Hebridy, větrem a vodou ošlehaný souostroví v Atlantiku na úplným okraji britských ostrovů. :-)