Novoroční

Tak nám zase odtikávají poslední hodiny, minuty a vteřiny odcházejícího roku. Nemám a nikdy jsem neměla ráda okázalé, velkolepé, přehnaně optimistické a za každou cenu křečovitě veselé Silvestry. Asi jsem nikdy nepochopila, proč by se člověk na konci roku měl veselit a křepčit za prskotu světlic. A snad proto jsem Silvestry nikdy netrávívala u bujaré televizní zábavy, natožpak v přervaných hospodách, nebo - nedejbože - v mnohahlavých davech na náměstích velkých měst. Moje Silvestry, to je spíš bilancování během příliš dlouhého večera, kdy jsem nejraději v malém okruhu blízkých a přátel. A nehraje mi k tomu většinou nic jásavého - mnohem víc moje silvestrovské nálady vystihují písničky, jako je ta dnešní. Střízlivá, realistická, zavánějící spíše nedůvěrou... prostě krylovská.

Povídání o Poběhlíčkovi, Mašínovi II. a o Vánocích

...který letos pozoruju z tepla postele. Postihla mě další choroba. Naštěstí to ale není nic tak dramatického jako listopadová spavá nemoc, takže jsem vcelku provozuschopná, jen brutálně frkám, chrchlám a vyluzuju další známky nemoci. Choroba mi sice znemožnila zúčastnit se zítřejší Velké výroční vánoční párty ve Skafu (už páté v pořadí a první, které se nezúčastním, srdce mi z toho pomyšlení žalem puká), další činnosti mi ale neznemožňuje: a tak vesele piju, jím a užívám darů, které jsem letos pod stromečkem objevila já i jiní...

Šťastný a veselý...

Vánoce nájemného baliče dárků

Vánoce přicházejí... a světe, div se - JÁ se na ně těším, a to i přes absenci vánočního rozpoložení, za což může totální nedostatek sněhu. Světe, div se podruhé - JÁ měla celých ŠEST dní před Štědrým dnem už všecky dárky! A světe, nediv se - opět funguju jako celorodinný nájemný balič dárků...    

Jak jsem přišla o (minimálně) deset litrů

Nárok na prospěchové stipendium průměrnému studentovi, co nemá červený diplom jako jedinou životní proritu, nevzniká každý den. Zejména ne na naší fakultě. Na mě se konečně štěstí usmálo loni - v polovině letního semestru jsem si s podivem uvědomila, že moje dosavadní známky jakous takous naději dávají. A protože se mi povedlo třeťák dokončit neméně úspěšně, začala jsem si brousit zuby na finanční obnos, přidělený mi za vynikající studijní výsledky. Jenže Terinka míní a zmatené a nepochopitelné fakultní předpisy mění... Kdepak deset litrů, kdepak foťáček s ručním ostřením. Zase utřu nos.

Mašín ŽIJE! Kamarád starej přežil klinickou smrt :o)

S nekonečnou radostí v duši, očích i prstech se světu všemu oznamuje, že Mašín přežil svou klinickou smrt a je opět funkční! Skoro by se chtělo napsat, že je zpět v plné kráse, to by ale nebyla tak úplně pravda... Krizová situace si vybrala svou daň - slovy pána z elektra, "baterka je v háji". No, občas se hodila, to je sice pravda... ale nemůže mít člověk všecko, ne?

Nejhorší je srážka s blbcem

Nejhorší prý je srážka s blbcem, říká staré moudro. Něco na tom bude, nejhorší to určitě ale není. Potkat se můžete s blbem sice omezeným, ale dobromyslným a vcelku neškodným - což vás nikterak zle nepoznamená, maximálně se shovívavě pousmějete a pomyslíte si něco o blahoslavených chudých duchem. Když se ale setkáte s blbem, co je navíc arogantní, je to horší. A nejhorší je potkat se se člověkem inteligentním, který toho ale moc nepobral, co se dobrého vychování nebo dobré duše týče... To se pak i klidná Terinka vytočí doběla a zapomene na slušný vychování a pud sebezáchovy, pravící, že do cizích věcí se nemíchá...

Jak jsem ochořela a proč se tedy nic neděje

Jak se liší spavá nemoc od zánětu dutin? Proč by byl nejlepší zimní spánek? Jak to vypadá s Mašínem II.? Tyto a další zajímavé otázky vám zodpoví tento článek, naprostá znouzectnost... kromě adventního věnce a dvou domácích úkolů naprosto vedlejší produkt dnešního dne - to abych měla pocit, že se zase něco děje... Ale nedejte se zmást, neděje se nic. To jen povinnosti blogovací je učiněno zadost... =o)