16. 3. 2016

Velký přelet aneb Podpořte dobrou věc a udělejte radost bandě cvoků

Když jsem před necelými třemi měsíci psala silvestrovské zhodnocení roku, měla jsem neodbytný pocit, že to je vlastně jakési rozloučení s celým blogem. Tečka za osmi rokama psaní a sdílení střípků života se známými i neznámými. Jenže pak začal rok 2016 a věci, které v roce 2015 začaly, se rozjely a nabraly grády. A já vám o nich prostě musím říct - za prvé proto, že si myslím, že to je prostě něco úžasného... a za druhé proto, že bych vás moc ráda požádala o pomoc. :o)

Velký přelet na Startovač.cz


Dostala jsem se tam, kam patřím. Dostala jsem se mezi bandu kovanejch bláznů do letadel, kteří se rozhodli, že vlastníma rukama rozeberou dvě obrovský dopravní letadla, překrásný technický památky a legendy, které vozily prezidenty nebo hokejisty z Nagana... :) a že je odvezou do muzea do Kunovic a tam je zase postaví. :o)




Je to šílenost, ale zatím nám jsou všechny mocnosti nakloněny a plán klape. Co klape... on letí! Protože přestěhovat takový letadlo není levná věc a my jsme nadšenci, rozhodli jsme se požádat o pomoc veřejnost - doufali jsme, že takových maskovaných nadšenců je víc. :o) Vypsali jsme kampaň na Startovači, kde si lidé můžou koupit různé drobné odměny a podpořit tak nějakou akci. Nu... a my jsme tu sumu, která vypadala zprvu naprosto děsivě, překonali během necelých dvou dní. :o) Nejen my jsme šílenci! Šílenců je všude plno a když se vám podaří je oslovit, dějou se neuvěřitelný věci. :o) Takže jsme vybrali nejen na dopravu rozmontovaného letadla, ale také na nástupní schůdky, až bude letadlo stát v muzeu. A na vydláždění pod ním. A teď syslíme kačky na opravu laku a jeho konzervaci, protože to nebohý éro stálo venku sedm let a pěkně opršelo. 

A proč vám o tom povídám? Za prvé proto, abyste vůbec věděli, že se něco tak nádherně šílenýho děje... a za druhé proto, že ta naše financovací akce trvá ještě týden. Přesně do středy 23. 3. Pokud vás to jen trošku zaujalo a chtěli byste udělat radost partě cvoků, která víkend co víkend už dýl než rok jezdí do Kbel šroubovat a mlátit do letadel... tak je to velmi snadné. :o) Stačí poslat dárcovskou SMS (viz níže) nebo si pomocí internetové platby nebo příkazu k úhradě zakoupit vybranou odměnu. Budete z toho mít dobrý pocit a památku na celou akci: můžete si pořídit leccos od perníkového letadla přes originál šroubek z našeho éra až po vlastní jméno vyšité na sedačce v kabině pro cestující nebo pro posádku. A to se přece vyplatí! :o) 

Zkuste se na naši kampaň podívat. Pomůžete dobré a prospěšné věci, pomůžete zachránit unikátní technickou památku a zpřístupnit ji veřejnosti. 
A mně (a celé partě) uděláte obrovskou radost. :o)

Teri, letový zapisovač a asistentka kapitána Velkého přeletu .o)

Velký přelet na Startovač.cz


Velký přelet aneb Jak jsem se dostala tam, kam patřím

Loňskej rok byl rokem zázraků a haluzí, který se zazelenaly a snad jednou i vykvetou. Jednou z nich byla jedna taková zvědavá výprava na kbelský letiště, podívat se zblízka na letadla, dva bývalé vládní speciály Tu-154, obrovský třímotorový potvory, na který jsem se chodila koukat zdálky zpoza plotu snad už dobrejch pět let. Překrásný stroje, který po několika letech opuštěnosti adoptovalo Letecký muzeum v Kunovicích a rozhodlo se, že je rozmontuje, po silnici odveze z Prahy do Kunovic a pak zase složí. :) A tak tam banda mechaniků a nadšenců tráví už rok víkendy a šroubuje, šroubuje, šroubuje... 

Dobře ulítlej nápad, žejo, ten by stál za bližší prozkoumání. A tak slovo dalo slovo, známej odkázal na známýho a ten odkázal na známýho...

...a pak jsem tam najednou byla na reportážní návštěvě, prolízala skrz naskrz dvě velký éra pro 150 lidí, se kterýma lítával kamarád, kterejma lítali prezidenti, z nichž jedno přivezlo hokejisty z Nagana... a byla jsem okouzlená a fascinovaná. Jak krásou těch strojů,  tak nadšením těch lidí kolem. 

Návštěva se tehdy protáhla do pozdních večerních hodin. Den utekl, najednou byl večer a my stáli pod monumentálním ocasem letadla, tyčícím se do dvanáctimetrové výše, nasvíceným světlomety z jeřábu, jako by to byl nějaký pomník, a fandili jsme jako při finále nějakého sportovního zápasu a pozorovali jsme, jak ten jeřáb tahá za ocas, který se kluci snažili sundat. No... protentokrát tým konstruktérů Tupolevu vyhrál. :-)  Když pak šéf rozmrzen z neúspěchu prací toho dne slezl z ocasu a rozhlídl se, uzřel mě a s upřímným údivem pravil "jé, vy jste ještě tady?" 

Zamilovala jsem se. Zamilovala jsem se do toho šílenýho plánu, do nadšení těch kluků... a začala jsem víkendy ve Kbelích trávit takytéž. A postupně jsem povyšovala z mediální vlezky přes mistra provianťáka a svačinářku, přes morální podporu a dokumentaristku až na oficiální letový zapisovač, tiskovou mluvku, palubního průzkumníka a asistentku kapitána Hrubce. :o) 

Je to jedna velká šílenost. Trávit víkendy ve vymrzlým letadle, navlečená do tří až čtyř vrstev oblečení, šplhat nahoru dolů po žebříku, nosit si ráno v batohu litry vody, aby bylo z čeho vařit kafe a čaj, protože zahřívat se je neustále potřeba... nu, a večer pak padnu do postele a zase jsem neuklidila, zase jsem se nic nenaučila na státnice, zase jsem se neprotáhla na žádném pořádném výšlapu.

Ale stojí to za všecka drobná nepohodlí. Ten pocit, že jste tam, kde jste prostě MĚLI skončit; že se tím zakončil obrovskej řetězec náhod a shod okolností... ten pocit stojí za všecko. 

PS: Kdybyste si náhodou o akci chtěli přečíst víc a sledovat, jak se vyvíjí... můžete tak učinit na webové stránce Leteckého muzea v Kunovicích, případně v médiích - doporučuju svůj domovský Technet, kde se starám o pokrytí celé akce.




7. 3. 2016

Dovolená Kocourov (jaro 2016)

Tradiční jarní několikadenní výprava do Českého středohoří s Májkou. Opět bydlíme v Kocourově a opět chodíme po okolí, objevujeme kopce, zříceniny a probouzející se přírodu.