Školní postřehy, [tak!] aneb Proč si Češi pořád děkujou

Začal nám tu druhý týden semestru a mně se konečně začínají rozbíhat kurzy. Mám za sebou dvě hodiny švédštiny, naprostý úvod do Vnímání obrazu a první hodinu Sociálních sítí. A zatím se zdá, že bych se školou nemusela mít problémy.

Na samotný úvod bych možná měla odpovědět na onu zásadní otázku, kterou klade někdo neustále nejen mně, ale také našim, když se doma zmíní, že studuju v zahraničí. Takže - mým oficiálním oborem jsou Informační studia. Z nabídky Informačních studií taky pochází největší část mých kurzů - celé dva z pěti. Kromě toho jsem s UK usmlouvala ještě předměty z katedry psychologie, severské folkloristiky a jazyk. A k tomu ještě budu muset začít psát diplomku, kvůli které jsem obdržela úlevu právě v počtu oborových předmětů.

Takže můj definitivní studijní plán nakonec vypadá takto:

• Švédština pro začátečníky
• Sociální sítě
• Knihovny 2.0
• Teorie symbolů
• Rozpoznávání a vnímání obrazu

Pohrávám si s myšlenkou chodit i na Náboženské menšiny ve Finsku a na navazující "obrazovnímací" předmět. Nejspíš se ale domluvím s vyučujícími, že tam prostě budu sedět, koukat, poslouchat... a vykašlu se na zkoušky i na kredity. Nač to hrotit...

Když se to odsouhlasené a povinné poskládá do rozvrhu, vypadá to následovně:

• Pondělí: 9 - 12 Sociální sítě
• Úterý: volno
• Středa: 10:15 - 11:45 Švédština, 13 - 15 Knihovny 2.0 (s tím, že kurs začíná v říjnu - je to jedna ze zdejších specialit, polosemestrální kurs :o)
• Čtvrtek: 14 - 17 Vnímání obrazu (pouze tři hodiny, zbytek musíme načíst a kurs je polosemestrální, takže končí zkouškou 14. 10. :o)
• Pátek: 10:15 - 11:45 Švédština

A to je všecko, prosím. Teda co se školní docházky týče. V rozvrhu se neobjevuje ani čtení solidní bichle k Vnímání obrazu, ani pět knížek k samostudijní Teorii symbolů. Ani domácí příprava na švédštinu. A samozřejmě tam nenajdete ani budoucí utrpení s diplomkou.

Ono tady ve Finsku ta vysokoškolská výuka vypadá trošku jinak, než u nás. U nás obvykle semestr sedíte (nebo nesedíte) v lavici, píšete si poznámky, pak si týden před zkouškou něco přečtete, nadrtíte se poznámky, uděláte zkoušku a většinu zapomenete.

Tady kmitáte z hodiny na hodinu. Plníte úkoly, děláte skupinové práce... a samozřejmě z hodiny na hodinu čtete, čtete a čtete. Kdo nečte, nemá na hodině co dělat a nemá tam co pohledávat. Nikdo si to nelajzne. Výsledkem je to, že sice informací dostanete jakoby míň než při klasické poslouchací výuce, ale zato je mnohem líp vstřebáte a velkou část z nich už nezapomenete. Měla jsem to štěstí, že se stejný (nebo hodně podobný) způsob výuky praktikuje i na mém domovském oboru na FF, na studiích nových médií, takže to teď pro mě nebude takový šok.

Celkově mám ze školy zatím dobrý dojem. Samozřejmostí je u každého angličtina. Té jsem se před příjezdem trošku obávala, ale příjemně jsem překvapila sama sebe. Pokud dávám pozor, rozumím všem a všemu. Já věděla, proč si vybírám zemi, kde není angličtina prvním jazykem... tihle lidi se anglicky učili podobně jako já (i když asi na úplně jiné úrovni), takže nedrmolí jako kulomet, vyslovují pořádně a nepolykají půlky slov, používají normální slovní zásobu... a co je na Skandinávcích nejúžasnější, skoro nemají přízvuk. Takže jim doopravdy jde rozumět.

(Pokud je splněna ta základní podmínka, že dávám pozor :o) Chtě nechtě, na komunikaci i vnímání informací v anglině se zatím musím soustředit nesrovnatelně víc než v češtině... což je mírně unavující a potvora mysl se hrozně ráda okamžitě vypne, pokud dostane jen minimální šanci.)

Včera se mi dostalo uklidnění, i co se obtížnosti kurzů týče. Začátečnické jsou v pohodě, ale tápala jsem mezi rozdílem mezi kurzem středně pokročilým a pokročilým. Tedy, jsem po dvou letech studia nových médií v informačních studiích středně pokročilá nebo pokročilá? Zvládnu kurz pro pokročilé?

Měli jsme včera první hodinu Sociálních sítí, které jsou středně pokročilé. Víceméně o všem, co se naťuklo, jsem už někdy minimálně zdálky slyšela. A když se snad třetina hodiny věnovala procvičování těch nejzákladnějších základů psaní webu v HTML (k jehož znalosti jsme se přihlásili dva, možná tři z celkem asi dvaceti studentů), uklidnila jsem se úplně. Protože jestli se na středně pokročilém kurzu můžu polovinu hodiny houpat na židli a číst si zprávy na iDnesu, pak bych s určitou dávkou snahy měla bez problémů zvládnout kurz pokročilý.

Oslňující kvantum vysoce odborných oborových informací tu nejspíš nenasaju. Ale upřímně... kvůli tomu já jsem sem nejela. Já jsem sem přijela kvůli jazykům, přesněji kvůli definitivnímu a ostrému zprovoznění angliny. A to už probíhá, řekla bych.

Moc se mi líbí i švédština. Učitelka je rozumně akční a jede s námi přiměřeně rychle - takže zatím začátečnicky pomalu, ale vypadá to, že brzy razantně zrychlíme. Což je dobře. To, čeho jsem se bála nejvíc - výslovnost - se zdá být s kusem snahy zvládnutelná. Největší zmatek mi působí samohlásky: A, Å (vyslov jako O), Ä, E, I, Y, Ö, O (vyslov jako U), U (vyslov jako úzké U s náběhem na Y).

Mohla bych vám povídat i o svých dalších dojmech - o zděšení z toho, že Švédové neprosí (prostě nemají výraz pro prosím), zato děkujou jadrným TACK (což má za následek, že si pomalu přestávám u jakékoli skončené činnosti spokojeně říkat TAAAK, protože přece nebudu sama sobě děkovat :o) ... ale myslím, že si to nechám na zítřek, až přijdu z další hodiny. Určitě se zase nějaký zajímavý postřeh najde.

TACK zatím! :o)

PS: Stejná výslovnost švédského poděkování a našeho všudypřítomného "tak" je poměrně zábavná. Od kamaráda jsem se dozvěděla poměrně zábavnou historku. Když za ním do Čech přijela parta známých Finů, byli zprvu hrozně udivení, jak jsou Češi strašně slušný a zdvořilý národ.

Z našeho neustálého TAK v každé druhé větě nabyli dojmu, že si pořád děkujeme.