28. 11. 2010

Tajemství kouzelné kostky


ikona.lifeDneska se mi dostalo snad toho nejkrásnějšího překvapení za zatraceně dlouhou dobu. Dělám si tak symbolicky pořádek na stole... a padne mi do oka Kostka, kterou mi před odjezdem pro štěstí věnoval Piloťenko, aby se zbavil mého otravování, že potřebuju nutně novou, když jsem tu starou dobrou z gymplu ztratila.
Kostku jsem spokojeně sbalila, odvezla a umístila do bordelmisky na stolek. Jen občas jsem ji pohladila a zamyslela se, jak je nezvykle velká a těžká. Ale co, velká je proto, abych ji znovu neztratila, a těžká, protože je třeba je z nějakýho odolnýho materiálu, usoudila jsem. Jenže jsem netušila následující...


Můj nejrozporuplnější adventní věneček

Adventní věneček si vyrábím každoročně od té doby, co jsem na vysoké. Prostě to k té době tak nějak patří - jednou za týden zapálíte svíčku, zklidníte se, dojde vám, jak ten čas letí... a přivolá vám to tu správnou vánoční náladu.
Letos jsem poprvé vážně váhala, jestli si věneček vyrábět nebo ne. Nebylo to proto, že bych na něj neměla potřebné suroviny - mašle nebo podstavce na svíčky. Letošní advent pro mě nebude především radostné odpočítávání do Vánoc... ale posmutnělé odpočítávání do odjezdu. Až zapálím poslední svíčku, překulí se poslední noc, poletí věneček do koše... a já poletím domů.
Ale pak mi došlo, že tím, že odmítnu odpočítávat týdny do odjezdu, ho stejně nezdržím. A snad ve mně ty přibývající svíčky časem vyvolají i to těšení na domov, na Vánoce a na vás. A snad to aspoň trošku převáží rostoucí smutek z blížícícho se odjezdu.
Takže tedy první svíčka hoří.
Tři  týdny.
finsky advent...

27. 11. 2010

My zahraničáci z ÅA

Kdysi strašně, strašně dávno (asi před dvěma měsíci) jsem tu tesknila, jak se mi povedlo neobjevit se na oficiální skupinové školní fotce všech zahraničních studentů. Taky jsem se zmínila, jak mě Franzi utěšovala, ať si z toho nic nedělám, že mě dolepíme Photoshopem. A já slíbila, že až fotka bude, podělím se o ni s váma. Vy už si to možná nepamatujete, ale já jo. A fotka už je a sliby se maj plnit (a Vánoce budou za chvíli, takže není co řešit). Takže - to jsme my, zahraniční studenti podzimního semestru na Åbo Akademi.
erasmus.students.in.turku.autumn.2010
Protože já říkám - na co Photoshop? Machr dokáže zázraky i s Malováním :o)
PS: Koho by fakt zajímaly originální fotky, najde je zde: Åbo Akademi Orientation Course

Stockholm nadivoko, díl II.

ikona.cestyMinule jsem skončila u vytržení z dotazu, zda jsem z Jermeny. Nadešel čas se z okouzlení roztomilou švédštinou probrat a dopovídat zbytek dne - zbývá toho ještě dost a dost.

25. 11. 2010

Začíná jít do tuhýho

ikona.finsko...a to ve všech ohledech. Začala nám regulérní zima. A taky se mi to příšerně krátí - za čtyři týdny už budu doma. Možná už i částečně vybalená. Nepředstavitelná představa. Takže se začínám zmítat v trischizofrenních křečích, co všecko ještě MUSÍM, co všecko ještě CHCI a co mi naproti tomu velí moje teplomilné domácké podvědomé ID, které by ze všeho nejradši sedělo u počítače, koukalo na Dextera a chlemtalo čaj a cider.

Nechce se vám číst celý článek? Koukněte aspoň na fotky!

23. 11. 2010

Stockholm nadivoko, díl I.

ikona.cestyNa můj seznam navštívených zemí přibyla devátá. Švédsko. O víkendu jsem se konečně vypravila do hlavního města sousedů. Plánovala jsem to snad půl roku, těšila se tři měsíce... a očekávání se naplnilo. Navzdory šerednému počasí (ta sobota byla snad nejodpornější den, který jsem tady na severu vůbec zažila!).
Fotky si můžete prohlídnout tady:
Plus starší, dosud neodkazované:

Rekognoskace nového prostředí

A hlavně pokus s fotoalby. Funguje tady vkládání alb z Rajčete? 

17. 11. 2010

Příště si s sebou vemte mozek, prosím

ikona.finsko...požádala nás dneska na konci švédštiny naše učitelka Charlotta. Dnešní hodina, ještě zábavnější než obvykle, potvrdila mou nedávnou domněnku. S příchodem zimy zahraničáci upadají do zimního spánku... nebo jim zamrzají mozky. A čím jižněji leží jejich domovina, tím víc blbnou.

16. 11. 2010

Listopad, nejhnusnější měsíc (kdy se ani spát nedá)

ikona.finskoPoslední týden za moc nestojí. Většinou je zataženo, pošmourno (naštěstí bez mlh), mrholivo, prostě listopadovo. Pročež se zdržuju převážně doma (u velenudný a nepoživatelný knížky nebo u radostné švédštiny), nebo ve škole. Pravdu měl kamarád, který mi radil, ať objezdím, co se dá, ideálně do konce října. Pak už na to není ani počasí, ani ta správná nálada.

I moji finští známí svorně tvrdí, že listopad je vůbec nejhnusnější měsíc tady. Je to proto, že ještě není sníh, který by aspoň trošku projasnil ten nedostatek světla. A toho právě ho ubývá. Jakožto stoprocentně noční stvoření jsem si byla jistá, že mi to nebude dělat problémy. Jenže to jsem nevěděla, oč jde. Jsem v šoku - můj biorytmus, sám o sobě dost ulítlý, poslední týden začíná nekontrolovaně šílet.

13. 11. 2010

Eva Olmerová - Čekej tiše

ikona.songObčas v životě přijdou chvíle, kdy se podíváte na staré známé věci a vidíte je najednou úplně jinak. Jako by vám někdo sundal klapky z očí. Já nedávno konečně pochopila tuhle písničku - kterou znám roky, kterou hrávám každé léto doma u ohně. Jela jsem autobusem na výlet a přemítala "o smrti, se kterou smířit nejde se" a o smrti, se kterou se naopak smířit jde - a jak je to zvláštní. A napadlo mě pustit si tuhle věc. A jak jsem ji tak poslouchala, došla mi hrozná spousta věcí.

11. 11. 2010

Dlouhej blog po dlouhý době

ikona.finskoDokud se píše, ještě se neumřelo - tak vám dokazuju, že ještě žiju. Žiju, jenomže toho začínám mít nějak hodně - takže na blog nezbývá ani moc času, ani energie. Od chvíle, co jsem se vrátila z "pololetních prázdnin" v ČR, jsem se vlastně nezastavila. Takže by bylo hodně o čem povídat, kdyby se mi chtělo... Tak tedy ve stručnosti.

...a v obrazech, samozřejmě:

4. 11. 2010

"Velká holka" A380 - malý problém a velké obavy

ikona.letadloZpráva o prvním vážnějším problému největšího dopravního letadla světa dneska proletěla médii. Airbus A380 australské společnosti Qantas musel nouzově přistát v Singapuru, když mu za letu vybuchl jeden ze čtyř motorů. Podle všeho nešlo o nic katastrofálního, letadlo bez větších problémů přistálo a nikomu se nic nestalo. Opět mě to ale přimělo zamyslet se nad tímhle letadlem a nad příčinami nedůvěry a nepříjemného pocitu, který z téhle "velké holky" mám.  

2. 11. 2010

Týden doma aneb Cesta tam a zase zpátky

ikona.lifeTak jsem zpátky v Turku. Před týdnem touhle dobou jsem posedávala ve skladištním terminálu a čekala na letadlo do Budapešti. Dočkala jsem se a vydala jsem se na cesty: Budapešť - Brno - Rozsochy. Potom Blažkov, Bystřice, Zdena. Nabalit zimní oblečení, slivovici, jídlo, nahřát se u krbu... a zase zpátky: Brno - Budapešť - Turku. Bylo to fajn a stálo to za to. 
Koho by zajímaly podrobnosti z cest, najde je klasicky na Rajčeti: 
PS: Nejcestovatější pozdrav z cest - Teri v kokpitu A320
aneb Chcete mě? :o)

Jak se říká, líná huba, holý neštěstí - takže jsem se přemohla a při obou letech jsem si ukecala návštěvu v pilotní kabině - samozřejmě až po přistání, bezpečnostní pravidla jsou neoblomná :o/ Cestou zpátky jsem dokonce díky spolucestující Lucce získala i tuhle velecennou fotku. Při pohledu na ni si říkám, jestli by mě nějaké aerolinie nezaměstnaly jako maskota pro štěstí. S tímhle ksichtem bych mohla mít šanci :o) Posadíte mě na sedačku za piloty, přivážete a já se celej let ani nepohnu, nepípnu a jen se budu takhle culit. No řekněte, nebrali byste to? :o)