Vítej, léto milostivé

Hop, hop, hop - sice poněkud nejistě, ale přece, jsem přeskákala do teologického druháku! A to znamená, že po extrémně rušným skoropůlroce se snad definitivně zablýsklo na klidnější časy. Léto, prázdniny, volno, vyplněné jen prací, zútulňováním bydliště a nespěchavým, postupným učením řečtiny. Vítej, léto milostivé /Izajášem prorokované, na které se mě shodou okolností dnes také stihli otázat zkoušející biblisté/. A k tomu zněj moderní óda na radost, Arrival od Abby, nádhera, která nepotřebuje slova.

Pokání nezodpovědného kešera

Možná jste v posledních dnech v médiích zaznamenali zprávu o tragédii, která zasáhla komunitu nadšenců, kteří se věnují geocachingu. Ve stručnosti - jeden z nás, velmi zkušený hledač, vyrazil na lov a už se nevrátil. Po pár dnech se rozjelo pátrání. Kromě klasické policejní linie však začali hledat i samotní hledači - kteří dobře znají skrytá pražská zákoutí, která mohou být nebezpečná. Tentokrát ale šlo o mnohem víc, než obvykle.

Připoutejte se, prosím; budeme přistávat (rozloučení se starým blogem na Bloguje.cz)

Je to přistání vynucené okolnostmi, nikoli plánované a už vůbec ne dobrovolné... ale přežijeme ho. 

A pak si, prosím, přestupte na náhradní letadlo.

Drc - a jsme na zemi. Vypínám motory a píšu svůj poslední záznam do palubního deníku. Poslední záznam na blog, který byl můj první a o kterém jsem si tolikrát myslela, že bude i poslední. Blog, kterej byl skoro sedm let mým hlavním internetovým /a občas nejen internetovým/ komunikačním kanálem. Skoro sedm let, asi 300 příspěvků... když to rozpočítáte, je to skoro jeden příspěvek na týden. Vzhledem k mé lenosti to není tak špatný výsledek.

Končí blog, kde jsem se s vámi dělila o zážitky z Irska a dalších cest, z Erasmu ve Finsku; z prvních pracovních zkušeností, ze školy, z kolejí i odjinud. Blog, kde jsem psala o spoustě věcí, a kde jsem o spoustě věcí napsat nestihla... a už to nestihnu. Blog, kde jsem psala vážně i nevážně; kde jsem zpívala i kreslila; psala se smíchem i se slzama v očích. Blog, kde jsem nový a zajímavý lidi nacházela i ztrácela.

Bude se mi svým způsobem stejskat, a to i přesto, že doufám, že si vy, stálí návštěvníci, zvyknete chodit na Blogspot, stejně jako jste si zvykli chodit sem.

Bude se mi stejskat. A tak jsem se rozhodla, že Teriskop, ačkoli už nebude sloužit svému hlavnímu účelu, nenechám poslat do šrotu. Nechám ho tak, jak je - ale jen navenek. Dovnitř se už nikdo nedostane - nebude už možné nic přidávat ani komentovat. Ale stále můžete chodit kolem a nakukovat okny. A obdivovat nablýskaný modrošedobílý zevnějšek. Vnitřek se časem kompletně přestěhuje do nového. A hned po příchodu vás do očí praští interaktivní cedulka s přetweetovanými novinkami z nového blogu i odjinud. Snad bude aspoň nějakou dobu fungovat.

Takže... jak jsem řekla.

Vystupte si, prosím, a chcete-li pokračovat dál v letu, který nemá jasný cíl, přestupujte na náhradní spoj.

Tak jako tak; díky, že jste letěli se mnou.

"Jestli je máš rád, dej jim svobodu. Pokud k tobě patří, vrátí se; pokud se nevrátí, nikdy k tobě nepatřili."

- Richard Bach