Letecké katastrofy: Srážka nad Dillí

Kamarád pilot tvrdí, že si ve vzduchu připadá bezpečněji než na dálnici. Je tam mnohem víc místa a mnohem menší šance, že se s někým potkáte. Teorie to je pěkná a povzbudivá. Jenže když už se něco podělá, je nesrovnatelně lepší být ve sražených autech na dálnici, než ve sražených letadlech kilometry nad zemí. K největší vzdušné srážce dvou letadel došlo v roce 1996 nedaleko indického Nového Dillí. Chybu jedné posádky, která nejspíš nerozuměla pokynům dispečera, zaplatilo životem skoro 350 lidí.

Seriál: Nejtragičtější srážku letadel zavinili piloti,
kteří neuměli anglicky

Tak... a to je z mého katastrofického retrozpravodajství na nějakou dobu vše. ČT za pár minut dovysílá poslední díl série a já jsem zase bez práce. Začíná čekání - ne na nové havárie letadel, ale na objasnění příčin těch, které se už staly, na natočení nových dílů dokumentu a na jejich zakoupení televizí. Že to je nadlouho? Já vím.

Možná, až se vrátím z dalekého severu a pustím se do diplomky, tak zabiju dvě mouchy jednou ranou a dám se zároveň i do dokumentování starých nehod na území Československa. Už teď je jisté, že pokud něco obstojného vytvořím, tady na blogu se to určitě objeví. Otázkou je, zda se to objeví i někde jinde. Prozatím vám děkuju za čtenářskou přízeň a doufám, že jsem ve vás svým seriálem nepodpořila strach z létání. Takhle před prázdninama by to byla škoda.  

Louis Armstrong: What a Wonderful World

Mám v posledních dnech pocit, že pomalu přichází čas přeladit na optimističtější notu. A to jak tady na blogu, tak v životě. A k takovému přelomu by mělo hrát něco... hodně pozitivního. Třeba jako tenhle skvost od pana Armstronga.Tak jsem si říkala, že k němu napíšu něco opravdu povznášejícího. Fakt hodně. A zatímco jsem se chystala začít psát a obíhala jsem si svoje "zpravodajské kolečko", praštila mě do očí zpráva, že zemřel herec Vladimír Dlouhý. Jeden z mála herců, které jsem evidovala, za vhodných okolností jsem si dovedla vybavit jejich podobu a uznávala je jako lidi na správném místě. Ach jo. Co se to v poslední době sakra děje? Že by se Tamten nahoře rozhodl otevřít si vlastní divadlo? Nechci mu do ničeho kecat, to ne, ale jen mě tak napadá, že by mohl čerpat z toho, co už má k dispozici - a nám tady dole taky někoho nechat...

Ale protože jsem chtěla psát optimisticky, a negativním zprávám se člověk nemá poddávat, stejně jako nemá ustupovat teroristům, písničky a úvahy k ní se nevzdám. Budiž to bráno třeba i jako pocta odchozivšímu panu Dlouhému.  

Průlom na severní frontě

Tak je to jistý. Koncem minulého týdne mi přišla další naditá obálka z Finska - a v ní slušná nálož rozmanitých informací na téma mé podzimní anabáze jménem Erasmus. A kromě informačních letáků a brožurek jsem tam nakonec našla zastrčené klíčové lejstro jménem Acceptance Letter, něco jako Potvrzení o přijetí. Takže už mám své místo na Fakultě ekonomiky a sociálních studií jistý :o)

Letecké katastrofy: Skryté nebezpečí

Při psaní tohoto dílu seriálu se mi skoro udělalo fyzicky špatně. A to už jsem se pár haváriemi zabývala. Ale skoro všecko je tak nějak aspoň trošku pochopitelné... ale to, že se najednou zblázní letadlo, zamíří si to dolů přímo za nosem a během pár vteřin jsou z letadla i lidí cucky, to je natolik děsivá představa, že to je moc i na mě.

O co šlo? Boeing 737 je takové úplně obyčejné letadlo. Ani ne moc velké, ani ne moc malé, prostě tak akorát. A spolehlivé. Možná proto jich po světě lítá úplně nejvíc ze všech letadel. V roce 1991 ale došlo k ošklivé a nevysvětlitelné havárii - letadlo těsně před přistáním prostě zamířilo čumákem k zemi. Vyšetřování příčinu neodhalilo. Takže se to za tři roky opakovalo - stejný průběh, jen to byl pád z větší výšky a víc obětí. Vyšetřovatelé měli tip, co nehody způsobilo, ale neměli důkaz. Za dva roky se stalo něco podobného - ale letadlo se díky kusu štěstí a umění pilota zachránilo. A unikátní test nakonec viníka - ovládání směrového kormidla - odhalil. Vyměnili jedno zařízení a byl klid. A spolehlivé sedm-tři-sedmičky se opět můžou těšit dobré pověsti.

Seriál: Dvě letadla se zřítila střemhlav.
Až problémy třetího vysvětlily proč    

Je mi pětadvacet aneb Hodnocení první třetiny

Ku příležitosti těchhle narozenin jsem měla připravenou nostalgickou, bilancující úvahu. O tom, že mi je pětadvacet a že mám za sebou vlastně třetinu takového normálně dlouhého života. A jak je vlastně život jako hokejovej zápas, že mě ta hra moc baví, ale že bych se po té odehrané třetině nezlobila za krátkou přestávku na oddech a taktické pokyny od nějakého zkušeného trenéra, že by mě vlastně zajímalo, kolik je skóre a že snad jsem těsně ve vedení, a že nevím, kdo je vlastně můj protihráč... a tak. A pak jsem začala včera slavit - a už to jelo a nostalgie byla jaksi pozapomenuta. Většina dneška pak byla dospávací, pak hektická... a když jsem dorazila domů a obdržela dary od rodiny, byla nostalgie passé už úplně. No posuďte sami, může člověk mít nostalgické myšlenky, když dostal takovejhle dort? :o)

Letecké katastrofy: Letadlo mrtvých duší

Na tuhle havárii si dobře pamatuju. (Bylo léto, prázdniny po maturitě... a najednou z rádia slyším, že v Řecku spadlo letadlo. Brr! Tak blízko! V Řecku, kam se jezdí na dovolenou za hezkejma chvílema a kam jsem taky kdysi letěla letadlem... No, nebyl to úplně příjemnej pocit.)  Po všech těch "archivních" katastrofkách, které jsem zatím psala, je zvláštní psát o nehodě, kterou jsem mediálně "prožila". U nás se jí věnovalo docela dost pozornosti, protože se poměrně blízce dotkla i naší země. Letadlo havarovalo u řeckých Athén a po mezipřistání mělo pokračovat do Prahy. Živě si vzpomínám, jak mi tehdy vrtalo hlavou, jak moc nebo málo chybělo k tomu, aby to spadlo někde u nás... No, aspoň už vím, že chybělo hodně. Tohle letadlo mělo jen dvě možnosti - buď a nebo, tady a teď, žádný později. Dvě možnosti - dvě pozice ovládacího čudlíku, který to všechno způsobil. Bohužel zůstal v té špatné poloze. 

Seriál: Letadlo plné bezvládných těl havarovalo,
nezachránili ho stevard ani stíhačky    

Letecké katastrofy: Nezdařené přistání

Za leteckými nehodami obvykle stojí souhra více okolností. Havárii obřího jumba Korejských aerolinií v roce 1997 zavinila kombinace špatného počasí, nepřehledného terénu, nedostatečné přípravy a únavy posádky, odstávky důležitého přístroje a nesmyslného přeprogramování radaru letištními dispečery. A na vysokém počtu obětí se podepsala i konstrukce sedaček a přítomnost mnoha litrů tvrdého alkoholu na palubě. Hlavně, že je přísně zakázáno vnášet do letadel hořlaviny...
Seriál: Při pomýleném přistání letadlo havarovalo,
zemřelo 228 lidí