Rok 2014 odpočítává poslední hodiny a minuty a já opět bilancuju. Letos jsem si tedy to hlavní bilancování odbyla už před pár dny, střízlivěcí cestou z Třebíče, kde jsem se s kamarády účastnila pěkně veselé štěpánské taškařice... a právě tou cestou se mi vylouply dvě písně, které jsou pro ten můj končící rok dosti výstižné. Dlouho jsem si myslela, že to letos bude zase anglicky a že udělám výjimku a zopakuju Changes Hugha Laurieho, protože tohle byl fakt Rok Změn, a k tomu že přihodím jednu rozporuplnou snivost z jednoho seriálu... ale pak mě osvítilo a došlo mi, že k tomuhle roku patří něco jinýho. Tyhle dvě věci, které patří k sobě a které podkreslovaly jedno z nejzvláštnějších období tohohle roku.
"Až budeš mít pocit, že se proti tobě všechno spiklo, pak si vzpomeň, že ani letadlo nestartuje s větrem v zádech, ale proti němu." — Henry Ford
31. 12. 2014
24. 12. 2014
2. 12. 2014
Život s Amélií 2 - Druhých čtrnáct dní
Amélie pozítří oslaví tři měsíce života a ve čtvrtek to bude pět týdnů, co se mi dostala do spárů. I když poslední dobou to spíš vypadá, že jsem se dostala do spárů já jí. Naučila se za tu dobu dost věcí, co jsou napřestlamu, ale taky spoustu věcí, co stojí zato...
- Velmi dobře chápe význam slov NESMÍŠ a FUJKOČKA. To ovšem neznamená, že se podle toho vždycky zařídí.
- Pochopila, k čemu jsou zadní tlapy. Že když je zapojí do škrábací hry, stane se ze hry boj. Au.
- Instinktivně vycítila, že myš je myš, a že myš je nepřítel. S plyšovou krysou z Ikeji se rve tak zuřivě jako s ničím jiným. A nosí ji v tlamě tam a zpátky a párkrát už mi ji položila za dveře pokoje.
- Naučila se zatahovat drápy, když si hraje. Když chce.
- Snese na krku obojek.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)