David naučil Amélii parádní kousek. Nebo spíš zjistil, že její přirozené schopnosti lze využít nanejvýš působivým způsobem... :-) Odteď, když chceme v obýváku zhasnout vsedě od stolu, nemusíme kvůli tomu vstávat a nožičky si šoupat. Stačí laserový ukazovátko a Amélie.
Jinak jsme si užili pokračování akce Houstone, máme problém. Želvy se probudily ze zimního spánku, vrátily se do terárka a Amélie začala žárlit. A zjistila, že želvy jsou fajn hračka. Když jsme ji asi pošesté během dvanácti hodin přistihli v terárku, lhostejno zda jsme přístupové cesty přehradili knížkama, krabicema, lepicí páskou či čímkoli dalším (naučila se otevírat terárium asi čtyřmi různými způsoby a mám pocit, že jinak to už fakt nejde) a minimálně jednou z toho pobaveně seděla nad želvou převrácenou na záda a zoufale komíhající nožičkama, usoudili jsme, že to takhle nepůjde.
Proti Amélii jsme nasadili vodní dělo (rozprašovač vlhkosti do želvího terária; po pěti aplikacích stačí sáhnout na rozprašovač a Amélie okamžitě zanechá jakékoli činnosti a prchá), urychleně jsme složili skříň, co u mě v pokoji zahálela tři měsíce a želvy putovaly na výšiny. Tam se zatím nedostala. (Kolegyně tvrdí, že to je otázka času. My doufáme, že Amélie brzy ztloustne, zleniví a želvy se jí okoukají.)
Proti Amélii jsme nasadili vodní dělo (rozprašovač vlhkosti do želvího terária; po pěti aplikacích stačí sáhnout na rozprašovač a Amélie okamžitě zanechá jakékoli činnosti a prchá), urychleně jsme složili skříň, co u mě v pokoji zahálela tři měsíce a želvy putovaly na výšiny. Tam se zatím nedostala. (Kolegyně tvrdí, že to je otázka času. My doufáme, že Amélie brzy ztloustne, zleniví a želvy se jí okoukají.)
Tak uvidíme.
