Opouští mě můj nejvěrnější kamarád z vysoké...

...a vůbec mě na to nepřipravil. Ještě do včerejška bylo všecko, až na malé občasné rozmary, na které jsme si už oba zvykli a brali je shovívavě a s úsměvem, v naprostém pořádku. Až dneska večer. Po fajnovém dni, stráveném s rehabilitujícím se Teritátou a Tedamamou na výletech kolem Vlašimi, jsem dorazila na koleje - a zjistila jsem, že se se mnou můj nejvěrnější studijní kamarád nejspíš loučí. Jestli je to jeho škodolibá vůle nebo prostě zásah Osudu, nevím, možná to časem zjistím... ale obávám se, že půjde o určení diagnózy pitvou. Mezi námi, nemyslím si, že by to od něj byl jen pitomej vtip... škodolibý žertíky v kamarádově podání vypadaly přece jen trošku humánněji. Ach jo. Věděla jsem, že to jednou přijde... ale že to bude takhle brzo, to jsem nečekala. I když nás na jaře Filip, vyučující fotografie u nás na fakultě, varoval, že notebooky rády zmírají náhle a bez varování...

Jak souvisí láska k nakupování s lovem na chlapy

Přemítala jsem tak, co mě v uplynulém týdnu potkalo zásadního, aby se o tom dalo napsat pár řádků... Zastavila jsem se na věci jediné - uplynulý týden byl čistě, výrazně a výjimečně nákupní. Mě, zarytého odpůrce všech nákupů kromě nákupů v potraviných a papírnictví, totiž okolnosti donutily a já vyrazila po obchodech - a kupodivu úspěšně. A při honění ega, jak jsem to pěkně ponakupovala a budu mít zase minimálně rok klid, jsem si vzpomněla na naši nedávnou teorii o tom, jak souvisí nakupování s chlapama... A tak to sfouknu oboje jednou blogoranou :o)

Sorry, Mr. Fossett

Veřejná omluva člověku, který neudělal to, co jsem si myslela... Jo, i k takovým účelům může sloužit blog. O co tedy jde? Možná jste zaznamenali případ zmizení Steva Fossetta, dobrodruha a miliardáře. A před pár dny se definitivně potvrdilo, že už není naživu - a já se mu chci omluvit. Za to, že jsem nevěřila, že by člověk jako on mohl jen tak obyčejně zahynout při banální letecké havárii...