DD 20: Moudrost černé Nasratkočky

Že na mě padá smutek z odjezdu, to už víte. A je to čím dál horší. Protože nejsem až tak velký masochista, rozhodla jsem se, že si udělám poslední velkou radost a trošku ten smutek přebiju. Vybrala jsem dneska o pár eur z bankomatu víc a vyrazila jsem turistického centra v bývalém kostele na Suffolk Street. Koupit si velkou lásku mých posledních dnů - Nasratkočku. Nevěřte těm, kdo tvrdí, že si lásku nekoupíte. S tou mou se teď můžete seznámit.

DD 19: Sečteno a podtrženo: pár čísel skoro na závěr

Odlet se blíží mílovými kroky. A s každým blížícím se koncem se zastavujeme a vzpomínáme, shrnujeme a hodnotíme... Ani já na tom nejsem jinak. S touhle zemí se mi loučí těžko (navíc tu poslední týden asi začalo léto a od minulé neděle nezapršelo! Kdyby bylo hnusně, chtělo by se mi aspoň domů za rozumným počasím...) A tak se na chvíli zastavte se mnou, ať můžeme společně zhodnotit celý náš irský výlet, tu potrhlou akci, co začala naprosto praštěným recesivním nápadem, kterému nevěřil nikdo a nejmíň my samy...

DD 18: Boj s uchem a s časem

Tak už počítáme poslední dny, které tady v Irsku strávíme. A tak si to patřičně užíváme: konečně si připadám jako někdo, kdo přijel cizí zemi poznat a na vlastní kůži užít, a ne jen počítat každé euro a vydělávat si na dlabanec. Pomalu se smiřuju s myšlenkou, že za pár dní už budu doma. Ještě před několika dny jsem trpěla obrovskou rozpolceností, kdy jsem se sice těšila domů, ale přitom mi bylo teskno při představě, že tuhle krásnou a přátelskou zemi opustím... A tak mi od té rozpolcenosti bylo pomoženo vyšší mocí. Včera mě rozbolelo ucho. Okamžitě jsem se začala těšit domů jako nikdy za celé ty čtyři týdny...

DD 17: Irský snář

Říká se, že když když někde trávíte první noc, splní se vám sen, který se vám zdál. Potvrdit to nemůžu, bohužel si první irský sen nepamatuju... Jinak si jich ovšem pamatuju neobvykle mnoho. A neobvyklá je i jejich živost a potrhlost... Chcete-li tedy podniknout malou výpravu do říše mého podvědomí a fantazie, můžeme vyrazit :o)

DD 16: Nedokončená policejní óda

Zákon schválnosti funguje! Hned po příjezdu jsem si uvědomila neobyčejnou sličnost dublinských policajtů a rozhodla se je dokumentovat fotopřístrojem. Jenže ode dne, kdy jsem si vzala poprvé do "práce" foťák, zákon schválnosti zapracoval. Policajti se přede mnou asi začali schovávat.

DD 15: Výletní vzpomínky, dojmy a pojmy

Před nějakou dobou jsem vám slibovala report z velkého výletu k Bonovi a k moři. Čas utekl, my máme za sebou i druhý výlet na klášterní zříceniny v Glendalough - ale o těch možná někdy jindy, až se mi usadí dojmy... co bych vám teď mohla říct? Jak je tam krásně? O tom vás nejlíp přesvědčí fotky. Popisovat svoje osobní dojmy, jak jsem na tom nepopsatelném místě našla místa, která jsem si představovala při četbě knih a hraní dobrodružných a tajemných her? Líčit místa, kde se setkala má fantazie a skutečnost a kde jsem cítila dotek dávno minulých časů? Popisovat ruiny kostelů a starý hřbitov, k nimž snad nepatří jiné počasí než deštivé a zatažené, divokou přírodu národního parku v údolí Wicklowských hor, nebo snad dokonce ten Sráz, z něhož stromy jako by se vrhaly dolů vstříc sebevraždě? Přepisovat pět velice osobních stránek výlevů a dojmů, které ze mě vytryskly, když jsme v dešti čekaly na autobus zpět do Dublinu? Ne, to ze mě jen tak nedostanete, jsou věci, které nelze popsat slovy.

A tak zavzpomínám na jiný výlet a konečně vám popíšu, kterak jsme se vyblbly a jak Míša zvonila Bonovi na zvonek...

DD 14: Smutná hodina ve smutné zemi

Před pár hodinkami jsem v zasněné náladě popsala těšení se na padající hvězdy. Vypadalo to, že si užijeme pohodový večer a kus noci, malinko se přiopijem vínkem, ulovíme několik padavek a půjdem spát... Jenomže jiný kraj - jiný mrav, Irové nás převezli.