První týden v redakci MF Dnes. Ještě žiju, s blokem, tužkou,diktafonem... a Redbullem

Mám za sebou první týden povinné školní praxe. Už žádné srandanoviny pro paní docentku a spolustudenty, případně ještě tak naše rodinné příslušníky... Pomalu se rozkoukávám a pronikám do tajů redakčního života. A že "u nás" v Mladé frontě v Brně živo je. Však mě to taky pořádně zmáhá. To je asi hlavní dojem z celé praxe. A co jinak? Pojďte si to se mnou projít den po dni, jestli vás to zajímá...

Když se kamarádi žení...

Byla jsem včera na svatbě. Svatba to byla moc povedená, pěkná, novomanželům to slušelo, pan farář hezky mluvil... a my tam stáli, koukali a pořád jsme tomu nemohli uvěřit. Tam před oltářem stál jeden z mladších příslušníků naší party z gymplu, můj dobrý kamarád. Dvacet let. První z nás, kdo do toho práskl. Asi už jsme opravdu dospěli...  

Čekáme na Grafton Street, Miku

Šly jsme včéra večer s Páájou do kolejní hospody zapít úspěšný konec akademického roku alofokem - a co se nestalo. Od vedlejšího stolu počali anglicky konverzovat sdílní mladí pánové. A tak co by ne? Slovo dalo slovo - a co jsme se nedověděly: jeden ze sdílných mladých pánů je z Irska. Tomu se říká osudové setkání!

Terryle.nebloguje.cz

Lehké neaktuality blogu si jistě všimli stálí i náhodní návštěvníci. Oběma se hluboce omlouvám, leč časy jsou zlé a blogovaci aktivitě nepřejí... Zde tedy je moje obhajoba aneb důvody, PROČ Terryle.nebloguje ...

Anička, dušička, kdě si bola...

...tahle lidová písnička mě napadla, když jsem hledala titulek k dnešní úvaze. A není to úvaha jen blogová. Ta záležitost mi vrtá hlavou téměř celý den, a nemám z ní zrovna dobrý pocit. Měla bych se zabývat dějinami médií, tezí bakalářky nebo něčím podobným - a místo toho mi v hlavě hlodají okolnosti kauzy, která poslední dobou hýbe společností. Prapodivné osudy jedné prapodivné rodinky z Kuřimi.

Kostky jsou vrženy

Alea iacta est, kostky jsou vrženy, pravil kdysi moudrý pan Caesar. I já toto úsloví poslední dobou používala často. V souvislosti s naší plánovanou letní cestou do Irska. Když jsme si s Míšou svatosvatě slíbily, že opravdu POJEDEM, pak když jsem objednala letenky přes internet, potom když jsme odpověděly na nabídku ubytování... a nakonec dneska, když jsem seděla v autobuse 179, směr letiště Ruzyně. Venku se stahovaly mraky, hnala se bouřka a mě napadlo, jestli se to nestahují mraky také nad naší cestou, jestli to není předzvěst celé akce... Byla jsem neklidná, jako bych měla odlétat hned a sama, a ne jenom koupit letenky. Až v tom buse mi došlo, že všechno to předtím bylo jen chrastění kostkami v dlani a odhodlávání se k hodu... kdy se pořád ještě dá říct Ne, nehraju, všechno zpět.

E-learning hadr :)

Aneb jak to vypadá, když se dvě s dobou jdoucí studentky žurnalistiky učí na zkoušku z audiovizuálních médií... Úryvek z naší celovečerní debaty na ICQ: