...tahle lidová písnička mě napadla, když jsem hledala titulek k dnešní úvaze. A není to úvaha jen blogová. Ta záležitost mi vrtá hlavou téměř celý den, a nemám z ní zrovna dobrý pocit. Měla bych se zabývat dějinami médií, tezí bakalářky nebo něčím podobným - a místo toho mi v hlavě hlodají okolnosti kauzy, která poslední dobou hýbe společností. Prapodivné osudy jedné prapodivné rodinky z Kuřimi.
Nemá cenu znovu opakovat známá "fakta". Ostatně, těch opravdu nezpochybnitelných je minimum - jediné, o čem nelze pochybovat, je to, čím to všecko začalo - týrání malého Ondry, kterého matka zavírala potmě nahého do komůrky, svazovala izolepou, nutila jíst ze země a kdovíco ještě. I kdyby to byl trest, je nepřiměřený, to je bez debat. Ale co dál? Určitě už ten příběh znáte. Zmizení holčičky z Klokánku, existence dítěte bez totožnosti a přístup úřadů k jeho "legalizaci", pofidérní výpovědi rodiny a vůbec její členové, prapodivní rodinní známí, sekty, mafie... Verze se mění ze dne na den, svědci mění výpovědi, objevují se stále nové teorie.
Od malička mě fascinovaly záhady, horory a detektivky. Takže jsem se o případ začala zajímat ve chvíli, kdy z brněnského Klokánku zmizela údajná třináctiletá Anička, asi nejvetší záhada celého případu. Nejprve policie při zásahu v bytě zjistí přibližně dvanáctileté děvče. Pak mentálně opožděná dívka, která se špatně pohybuje, v noci uteče z Klokánku, načež se zjistí a provalí na veřejnost, že o ní vlastně nikdo nic neví. Pak je z ní odložené dítě narkomanů, potom prosákne jméno jakési Karolíny Plané, která údajně zmizela před deseti lety. Pak nám z třináctileté Aničky udělají čtyřiatřicetiletou Barboru Škrlovou, potom zmizelá Anička napíše devítistránkový dopis (bez jediného přeškrtnutí!!!) panu prezidentovi a redakci MF DNES. A nakonec, aby těch zmatků nebylo málo, se rodinný známý vyjádří, že žádná Anička vlastně nikdy neexistovala a neexistuje!!! (Před pár dny ještě samozřejmě tvrdil, že Anička samozřejmě a bez pochyb je a je to Anička a je jí třináct a bla bla bla...) Musím se podepsat pod častý názor v internetových diskusích (ne, ještě jsem si nedala pokoj a pořád to čtu, i když vím, že se tam na 99% šíleně vytočím... ale kupodivu diskuse o tomhle případu se docela číst dají) - kam se hrabe seriál Ztraceni? Lost po česku hadr.
Dorazil mě jeden diskutující, který ve svém příspěvku rozepsal o Barboře Špotákové, maje na mysli čtyřiatřicetiletou náhradnici copaté Aničky. Zarazila jsem se nad tím - tak oni v případu jedou nejen úředníci, soudci, sociálka a bůhvíkdo ještě, ale i sportovci? :o) Diskutující se za svůj omyl omluvil, jak k tomu chudák oštěpařka Špotáková přijde, že ano. Vůbec se však jeho omylu nedivím. Těch zmatků je tolik, že se v tom nevyzná už snad doopravdy nikdo.
Dokud si z toho člověk dělá legraci, dá se to ještě zvládnout. Jakmile se na případ přestanu dívat s nadhledem, začne mě nepříjemně mrazit. Těch podivností je moc a objevují se stále nové, a na to se zvyká těžko. Před několika dny jsem prohlásila, že za celým případem bude buď naprostá banalita a souhra štěstí, díky níž se rodině a všem zapojeným tak dlouho dařilo mlžit a mást, a všichni se budeme mlátit do hlavy, že se na to nepřišlo hned. Anebo za tím bude něco tak šíleného a hrozného, co by nikoho nenapadlo ani ve snu... něco děsivého, co je prolezlé skrznaskrz společností a sahá to i do nejvyšších míst.
Díky poslednímu vývoji událostí se začínám přiklánět k té druhé možnosti. A nemám z toho vůbec dobrý pocit. Na jednu stranu doufám, že se případ co nejdříve vyřeší a odpovědné osoby budou potrestány, na druhou stranu se však bojím toho, co bychom se mohli dovědět. Mám ale takové tušení, že tahle obava je marná. Pokud je za tím něco horšího, stejně se to nikdy nedovíme a případ se odbude obřadným potrestáním obětního beránka.
Žádné komentáře:
Okomentovat