- Celý život se točí podle malinkého, ale úžasného pravidla: klad a zápor. A tak zbývá nacházet dobro s otevřenýma očima, a zlem se zocelovat. Mít radost z prostoty a maličkostí, zpívat vždycky, usmívat se, jak nejvíc to jde.
z pořadu ČRo Osudové ženy - Ludmila Macešková (básnířka a mystička):
- V jedné chvíli, když jsem si plně uvědomila hrůzu svého života a že z něho není úniku, protože jsem v něm uvězněna jako v nějakém pomyslném pekle, přišlo mi na mysl: Kdyby byl Bůh, on jediný by mi mohl pomoci. Kdyby byl Bůh. Ale je? Celý život na něj myslím, ale on vlastně nikde není! Nebo jsem já svým bytím někde tam, kde on není? Co já mohu nabídnout tak velkého, abych pohnula Boha k projevu, který by jej usvědčil ze jsoucnosti? Život, blesklo mi. Ale jak vlastně umřít?
- Jen Bůh mě může soudit. Jen on mě vidí zvnitřku jasně.
- Můj vnější život se podobal běhu před příšerou, která mě hnala bičem před sebou. Vnitřní se podobal mizení dovnitř do čarovné zahrady, kde hlas jejího Zahradníka mě okouzloval až k necitlivosti vůči biči.
Ivan Mackerle - Cesty za příšerami a dobrodružstvím:
- Kam chodí zvířata umírat, to ví snad jen Bůh.
Christopher Pike - Podlé srdce (Stopy hrůzy):
- Používal svou víru, aby odkryl pravdu; nepopíral pravdy jiných lidí.
- Každý tě jednou opustí. Nakonec jsme všichni sami. Všechno, co máme, je to, čím jsme se během života stali.
Christopher Pike - Nesmrtelná (Stopy hrůzy):
- Chrápání je typickým projevem tvé přízemní duše.
- On totiž člověk, který unikne smrti, úplně jinak oceňuje život. Věci, které jsem předtím považovala za samozřejmé, jako například chodit do školy nebo jíst zmrzlinu, pro mě dostaly zvláštní, nový význam.
- S nápady je to zvláštní. Když jsou, nevíš, odkud se vzaly. Když nejsou, nevíš, kam se poděly. Jako by celý příběh existoval jen v jediném krátkém okamžiku. Když ho rychle nenapíšeš, nebo nesvěříš někomu jinému, zmizí beze stopy. (...) Někdy se mi zdá, Josie, že nedovedu žít v tom pravém čase svého příběhu. Buď mám zpoždění, nebo předbíhám. Nejsem schopen najít ten okamžik, kdy vidím děj vcelku.
- Oba jsme věřili, že příběhy se nevymýšlejí, ale objevují.
- "Copak se o něco pereme? Proč vždycky všechno bereš jako soutěž a konkurenční boj?"
Heleně znova klesla hlava mezi kolena. "Protože celý život nic jiného není."
Žádné komentáře:
Okomentovat