Sorry, Mr. Fossett

Veřejná omluva člověku, který neudělal to, co jsem si myslela... Jo, i k takovým účelům může sloužit blog. O co tedy jde? Možná jste zaznamenali případ zmizení Steva Fossetta, dobrodruha a miliardáře. A před pár dny se definitivně potvrdilo, že už není naživu - a já se mu chci omluvit. Za to, že jsem nevěřila, že by člověk jako on mohl jen tak obyčejně zahynout při banální letecké havárii...

Steve Fossett, dobrodruh a držitel několika světových rekordů v letectví, zmizel loni v září při banálním průzkumném letu nad americkou Nevadou. Dlouho se pátralo. Během pátrání se našlo šest vraků jiných, dříve zmizelých letadel, Fossetta ani jeho stroj však nikdo neobjevil. Záchranáři po měsíci pátrání vzdali a začátkem letošního roku byl pak prohlášen za mrtvého. Nenašlo se nic.

Zároveň s Fossettovým zmizením se objevily pochybnosti a spekulace. Jak mohl tak špičkový a velezkušený pilot jen tak beze stopy zmizet? Šance, že by ten, který už vyvázl z tolika krizových situací, havaroval při běžném letu za dobrého počasí, je přece mizivá, tvrdili odborníci i Fossettovi přátelé.

A co když za tím vůbec není nehoda? Co když měl Fossett dost pozornosti veřejnosti i médií a rozhodl se navěky "zmizet ze světa" a užít si zbytek života někde v ústraní a v klidu? Peněz měl dost - a kdo má peníze, může vlastně všecko. Zamést stopy, změnit si identitu, uplatit pár lidí, aby mlčeli - žádný problém.

Problém byl v tom, že i kdyby se tohle někdo rozhodl udělat, informuje pravděpodobně rodinu a časem s ní naváže kontakt. A ta Fossettova spekulace o Fossettově "vytracení se" rázně odmítala. Nepřestěhovala se, nevypařila se někam, kde by mohla v klidu žít se svým inkognito příbuzným. Že by se Fossett rozhodl zmizet i před vlastní rodinou? Těžko.

Nevědělo se tedy nic a vypadalo to, že osud jednoho dobrodruha zůstane navždycky zahalen tajemstvím. Nebyl by první - letadla mizí a jejich posádky také. Vzpomeňme jen spisovatele Saint-Exupéryho, nebo předmět mojí bakalářky - havárii československých hokejistů, kdy zmizelo beze stopy hned sedm lidí... Letadla, hlavně ta malá, se prostě čas od času ztrácejí, a nemusí to být jen v Bermudském trojúhelníku.

Případ jsem sledovala od samotného začátku. Steve Fossett pro mě byl známým jménem, evidovala jsem jeho nové pokusy o další letecké rekordy - a určitým způsobem jsem si ho vážila. Ano, hazardoval sice se životem a možná nevěděl co s penězi - argumenty těch, co ho neměli rádi, ale co je komu do toho? To, že se v dnešní době rozhodl žít trošku jinak než většina, že měl sny a snažil se je uskutečňovat, že do nich investoval své miliony, místo aby je okázale rozdával na charitu... co je komu po tom? Za většinou podobných kritik je cítit závist - závist, že já ty peníze nemám, že já si podobná dobrodružství dovolit nemůžu... 

A že riskoval život? Jeho rozhodnutí. Riskoval většinou pouze ten svůj, a i když hazardoval s životy případných spoluletců, bylo to jejich svobodné rozhodnutí. Fossettovo hazardérství mi přišlo mnohem zodpovědnější, než hazardérství různých pseudohrdinů, kteří se prohánějí po silnicích stakilometrovou rychlostí a riskují nejen svoje životy, ale především životy těch, do kterých to jednou napálí.

Po Fossettově zmizení ve mně stále hlodal červ podezření, že to nebude jen tak, že takový člověk prostě jen beze stopy nezmizí. Naprosto jsem chápala jeho případnou touhu vytratit se a navždycky mít klid... a nic jsem mu nevyčítala - i když... upřímně, brala jsem to trošičku jako podraz. To se přece nedělá, dělat z lidí blázny a brát jim možnost být svědky dalších rekordů... ale co.  Byla jsem přesvědčena, že až za pár měsíců věc utichne, vytratí se i jeho rodina... a budou spolu někde šťastně žít až do smrti. Trošku pohádka, ale v tomhle případě docela dobře možná a pochopitelná.

Až letos, přibližně po roce od Fossettova zmizení. Turisté náhodou objevili doklady s  Fossettovým jménem a jeho bundu v oblasti, kde se předtím nepátralo - bylo to prý příliš daleko od míst, kam se Fossett chtěl vypravit. Pátrání se po roce rozjelo nanovo, a tentokrát už bylo úspěšné: po několika dnech se našly trosky letadla, naprosto zničeného. A u trosek se našlo pár úlomků kostí, které ale byly příliš malé na analýzu DNA, která by případné diskuse mohla jednou provždy ukončit.

Před pár dny ta diskuse skončila. Kus od vraku letadla našly pátrací týmy další kosti - a ty už na analýzu stačily. A ta řekla jasně - ANO, jde o pozůstatky Steva Fossetta. Pravda, sice těch zbytků nebylo moc... ale co čekáte po roce v oblasti, kde žije spousta divoké zvěře, která mrtvolou rozhodně nepohrdne? Pseudoharrypotterovské teorie o tom, jak si někdo usekne ruku a pak se někam zašije... to je blbost. Vrak letadla podle odborníků vypovídá dostatečně - takový náraz nemohl pilot přežít.

A tak nějak asi skončil život jednoho z posledních velkých dobrodruhů. Příčiny nehody se nejspíš nezjistí už nikdy. Pravděpodobná je havárie následkem náhlého zdravotního problému - nezapomeňte, že Fossett nebyl nejmladší, v době zmizení mu bylo přes šedesát...

Jsem přesvědčena, že kdyby si Fossett svou smrt vybrat, nevolil by jinak. Pomalé umírání věkem, rostouci pocit bezmoci... něco takového by člověk, který většinu života zasvětil překonávání lidských možností, rozhodně nechtěl. Pokud všecko bylo tak, jak se zdá, byla jeho smrt snad rychlá - a přišla ve chvíli, kdy se věnoval tomu, co celý život miloval - létání. Co víc si vlastně přát?

A teď k tomu nejdůležitějšímu, totiž proč celý tenhle článek vlastně píšu? Já se totiž se svou teorií o "vytracení se" nikdy nijak netajila. Kdykoli na Fossettovo zmizení přišla řeč, naznala jsem, že si stejně myslím, že se nám všem "hledačům" směje někde v ústraní. Koneckonců, on se možná smál. Jenže ne někde v ústraní, ale někde Tam nahoře. A nesmál se hledačům, ale právě těm, kteří dumali a mysleli, že je někde naživu.

Když se našly trosky letadla, začalo mi docházet, že jsem tentokrát asi přepálila. A rozhodla jsem se, že jestli se Fossettova smrt definitivně potvrdí, přiznám svůj omyl a veřejně se omluvím. A tak tedy tímhle článkem činím.

Sorry, Mr. Fossett.

Promiňte, pane Fossette.

Budiž Vám vzduch lehký.