- Jsou lidé, kterým připadá zvláštní, když člověk mluví se svým domácím zvířetem. Mně připadá rozhovor s některými lidmi mnohem podivnější.
Erik Axl Sund - Skleněná těla:
- Mýtus se nakonec stane životem a pravdou.
- Myslel si, že táta a ostatní tátové možná vychovávají své děti ve slepé víře v Boha, protože sami pochybují.
- Bolest, která ji trápila, zmizela v okamžiku, kdy skočila z balkonu, ale ta bolest teď přešla na jiné; na Mariinu mámu, na Vaniu. A Vania si uvědomila, že součet utrpení je neměnný, že bolest je jen energie, kterou nejde zničit. Člověk může zemřít, ale ne zmizet. Utrpení tělo přežije. Je mnoho způsobů, jak si vzít život. Jedním z nich je žít dál.
- Život není žádná hra. Je to válka, kterou nejde vyhrát, a existuje jediné pravidlo: každý sám za sebe, a Bůh proti všem.
Erik Axl Sund, ve skutečnosti dvojice severských autorů. Píše/píšou snad ty nejkrutější a nejzlejší detektivky, co znám. V dřívějších dobách mě totálně dostala série Vraní dívka a její dvoudílné pokračování, k nimž se ještě stoprocentně vrátím. Ale psát ti autoři umí skvěle a číst to je zážitek. Ale asi ne pro každýho.
Miroslav Ivanov - Historie skoro detektivní:
- A vidíte, zvláštní věc, pojednou je vám čehosi skoro líto. Nejkrásnější na celé věci je totiž právě ono pátrání, kdy nevíte, kudy kam, kdy už jste si někdy docela zoufali... a přece hledáte řešení dál. Teď, teď už ale je všecko docela jasné a tedy i konec...
- Napadá mi taková myšlenka, nevím, jak ji formulovat, sedí v hlavě a chce ven.
Naďa Horáková - Hrob třinácté panny:
- "Byl jsem už dlouho unavený, ale nevzal jsem si dovolenou. Tohle bylo varování, abych brzdil."
"Ty jsi fatalista?" podivila se.
"Ne," zavrtěl hlavou. "Každý člověk má svobodnou volbu, ale měl by při tom myslet. Je to, jako když jedeš po silnici a projíždíš křižovatky. Některou projedeš rovně, jinde zahneš. A to všechno tvoří tvůj osud. Rozdíl je v tom, že při jízdě znáš směr cesty. Pokud v životě zahneš špatně, nebo třeba dlouho stojíš, přijde kolize."
"A proč někdo zemře a někdo přežije?"
"To ví jen Bůh," filozofoval. "Cesty Páně jsou nevyzpytatelné."
Jak skvěle, poutavě a mysteriózně tahle knížka začíná (jakože fakt hodně), tak trapně pokračuje a nakonec zamotaně a ulopoceně končí (taky fakt hodně). Pokud vás nezajímají primitivní duševní pochody husy bez špetky sebeúcty a sebeovládání, která je shodou okolností vržena do dramatickýho dění s pár vraždama, nečtěte to. Za mě obrovský zklamání.
B. J. Freeman a Norman Prentiss - Děti Halloweenu:
- Být obviněný z něčeho příšerného, když jste malí - to je to nejhorší. Víte, že jste nevinní, a přesto nejste schopni přesvědčit lidi, na kterých vám nejvíc záleží. Vaši rodiče, ti, kteří vás za normálních okolností chrání, jsou najednou vzteklí a necitelní - a tahle přeměna má zvláštní, skoro nadpřirozenou moc. Jakožto bezmocné dítě cítíte, že vás obestřelo nějaké příšerné zaklínadlo, nebo že se vaše mysl otevřela nějaké zlověstné síle.
- Chci říct, že jsem očekávala, že to zpacká, ale doufala jsem, že mě překvapí. Neděje se tohle v posledních stadiích vztahu? Nechcete si přiznat, že se blíží ke konci. Nesnesete pomyšlení, že jste promarnili tak velkou část života. Proto tomu druhému neříkáte, že je konec. Obelháváte sami sebe. Pořád čekáte a doufáte, že si bude vést líp, navzdory stále četnějším důkazům o opaku.
- Člověka, s nímž sdílíte život, totiž musíte respektovat.
Výrazně nedoporučuji, děsnej a navíc nečtivej odpad... ale když už jsem si ty výpisky vypsala, tak tedy budiž. Příště, až v knihovně dostanu nápad vzít si naslepo některou z dnes vrácených knih, ji radši otevřu a pár stran si namátkou přečtu, jestli to vůbec stojí za tahání domů.
Alex Marwood - Ztracené holky:
- Bože, zachraň nás před vlastními dětmi. Nedivím se, že si někdo radši pořídí čivavu.
- "Byly jsme jen děti," hlesla.
"To není výmluva," namítla Amber. "Dospělost je vlastně jen pár vrstev navíc k dětství." - Vždyť právě tohle jsou ty velké věci v životě. Nejde o dovolené ani večeře v restauracích ani přání mít víc. To nejdůležitější je dát si čaj po dlouhém dni a přitulit se k sobě na gauči. Odpustit si, zapomenout a brát na sebe ohledy. Jde o upřímnost, pravdu a důvěru. O vybudování bezpečného místa, které opečovává ty nejbližší a nejmilovanější.
Naopak vřele doporučuji, jedná se o perlu nalezenou za pár šupů v Levných knihách a detektivně-psychologický požitek vedoucí k zamyšlení o vině, trestu a spravedlnosti.
Z filmu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel:
- Za přemýšlení nic nedostaneš. Jediná jistá věc je, že život je, jakej je, a bude, jakej bude.
Žádné komentáře:
Okomentovat