- "Nenarodili jsme se všichni jako hrdinové, Zavi. Lidé jako já jsou na světě proto, aby vynikli chytrolíni jako ty."
Perfektní věc. Zprvu detektivka, pak thriller. Vraždy, celkem sympatickej vyšetřovatel se složitým osobním životem, propojená Evropa... až na to, že druhou světovou válku vyhrálo nacistický Německo a určovalo další osudy Evropy. A každý režim má věci, které je nutné utajit za každou cenu. Tahle knížka byla jako pomalu se rozjíždějící vlak, zprvu nic moc... ale když nabere rychlost, nic už ho nezastaví.
Jozef Karika - Tma:
- "Umřeš, protože jsi hloupý," řekl Oly.
"Sorry, polepším se."
"Půlku IQ ti ukousne strach," poučil mě. - Strach udělá s tělem i myslí divy, někde jsem četl, že hormony, které se vylučují do krve při extrémní hrůze, mají podobné složení jako heroin a pervitin. A na tom, který hormon převládne, závisí, jestli se člověk bezvládně zhroutí, opustí tělo a ponoří se do vlastních světů, nebo se nabudí, je překvapivě veselý, rychle mu to myslí a občas dokonce i překoná své vlastní fyzické limity.
- Proto nás přílišná hrůza nebo stres mohou doslova unést; a pak převezmou kontrolu pravěké instinkty, stáváme se jenom diváky a rukojmími jako pasažéři uneseného letadla.
- Naděje je nebezpečná, zvyšuje totiž sázky. Mnoho lidí se prý z očí do očí konci sesype tehdy, když v nich ožije naděje, protože ta poslouží smrtce jako kosa, která oběť definitivně setne.
- "Naděje umírá poslední," přiznal jsem. "A proto je nebezpečná. Zabíjí, aby přežila déle než ty."
- Sníh je totiž upír, ne nadarmo umírá na jaře tolik starých lidí, mizící sníh je bere s sebou.
- Je neuvěřitelné, jak se vzpomínky a informace dokážou zašmodrchat. Něco zaslechneme nebo vidíme, nepřikládáme tomu žádný význam, a po několika minutách už zase myslíme na něco jiného. Semínko zapadne někam do hlubin a pomalu, neznatelně z něho vyrážejí výhonky. Může to trvat roky, a potom najednou šup, vzpomínka se vynoří v plné kráse, vyskočí zpoza rohu, někdy přesná, někdy zmutovaná do bizarní podoby. Přesně to se mi stalo, hrůza i beznaděj se zakously hluboko, narazily na podzemní ložisko. Podobně jako ropa, která vznikla z pozůstatků pravěkých rostlin a živočichů, vytrysknou čas od času na povrch i zapomenuté, hnijící vzpomínky.
- Co když se nevynořil z mého podvědomí, co když v téhle pustině nějaký fantom opravdu poletuje?
Vousatý tulák, divoký Tavo, nevypočitatelný, mocný a zlomyslný horský démon ze Švantnerovy Nevěsty hor, napadlo mě bláznivě.
Když zacítí lidský strach, osamělost, beznaděj nebo izolaci, přivábí ho to, přiblíží se a nabude viditelné formy. (...)
Že by v místních horách opravdu přežívala jakási atmosféra, jakýsi duch místa, zlý genius loci, kterého láká lidská hrůza, opuštěnost a neštěstí? Právě těmi se živí a dodávají mu tvar, takže se zjevuje nejdřív ve snách, blouznění a vizích, až nakonec...
"A dost!" zařval jsem a dal si facku. Zabije tě nejenom naděje, ale i fantazírování. - Zkusil jsem to, vždyť za zkoušku nic nedám. Platil ale přesný opak: jestli se o nic nepokusím, dám za to život.
- Kdyby mě předchozí dny tak nevyčerpaly, hrůza ze ztráty orientace a ze situace, v níž jsem se ocitl, by mě nepochybně zabily. Jenže smrt se na mě bez ustání zubila už několik desítek hodin, a tělo nekonečné zásoby hormonů nemá. Proto člověk nemůže intenzivní štěstí, zamilovanost, ale ani vypjatý strach a zuřivost pociťovat dlouho. Všechno je určované dávkami hormonů - celý život i osobnost. Když dojdou nebo se nestihnou obnovit... chemie došla, kámo!
- Pokud ti někdo tvrdí, že umrznutí je příjemná smrt, nevěř mu. Cítíš chlad, prsty, palce, uši i nos máš jako v mlýnku na maso. Zabodávají se do tebe stovky, tisíce jehliček. Cítíš bolest, požírá tě mráz a žvýká tě zaživa, ale ty zůstáváš apatický.
- Hodně lidí, kteří se ztratí a zahynou v horách, se prý před smrtí chová, jako by je něco pronásledovalo. Nasvědčují tomu prý stopy jejich pohybu stejně jako poloha, v jaké záchranáři objeví mrtvolu. Mnozí z nich neumřou zimou nebo vysílením - zabije je šok. A ten může vyvolat cokoli, například intenzivní hrůza.
Třetí věc od Kariky, po níž jsem sáhla. Po nepřekonatelné Trhlině a jasně hororovém Strachu. Je to o něco slabší než předchozí tituly, ale pořád je to dobrý. Divný věci, divnej hrdina a velký psycho a občas obstojná nechuťárna. Na druhý přečtení to bylo mnohem lepší než na to první. S klidem doporučuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat