Rano devateho dne, opoustime Tosantos. Tentokrat nas vyprovazi mlha. Cekala celkem narocna etapa se stoupanim a dlouhym usekem bez civilizace. Mela jsem z ni znacnej respekt, ale zvladlo se to... a opet to prineslo moc mile setkani.
Prvni vesnice dne. Opet s krasnym kostelikem.
Mlha se zacala stahovat. Fascinujici okamzik.
A uz je zase slunecno. Nastesti není tak hrozne horko.
Ve Villafrance de Montes Oca tisteny pruvodce doporucuje odpocinout si a posílit se před nelehkým výstupem. Vzala jsem to vážně.
Ty kilometry do San Juanu nejsou uplne nejpovzbudivejsi, ale co. Cesta veli, cesta vede, jde se.
Nejvetsi stoupání nastesti vedlo lesem, celkem vzacnym. Šlo se hezky, stín se hodí... Ale zacaly se rojit všemožně brebery a hmyzy a nebylo jich málo. Ultra super repelent je nezajímal, pomohla až moje věrná kamarádka moskytierka.
Chvíli jakstaks rovne...
...a pak zas z kopce do kopce.
Ale nekdy to, co vypadalo jako příšernej krpal, nakonec tak zly nebylo a dalo se to vyslapat v jednom zátahu.
Odměna u cesty... nebo od Cesty?
Přišly k chuti.
Na hřebenu. Nádhera, dalsi nádhera.
Dlouhy kus cesty vedl protipožárním prusekem. Mimochodem, pozary tu patrne radi, i kdyz ne v oblastech, kudy směřuju. Předchozího večera jsme pozorovali vrtulník s vodním vakem
Odpocivadlo na hřebenu. V dlouhé a uz trochu nudné rovině se hodilo.
A konečně jsme sešli z pustin a lesů a jsme ve San Juan de Ortega. Je to děsná díra, podle mapy to vypadalo vetsi. Ale kafe nam udelaj a zdejší kostel a klášter je otevřený a stojí za prohlédnutí.
Mají tu pekne oprskle zvirectvo. Tihle prcci si zcela nestydatě chodili až k nam pod stoly, jestli nam nahodou neco nespadne.
Kostel v San Juan, pojmenovaný po ucedníkovi sv. Dominika, ktery tu také je pohřbený.
Kostel na i krasny interiér.
Britta, moc mila poutnice ze Švédska. Potkaly jsme se nejprve pred výstupem v Monte Oca, pak jsme se potkavaly behem pauz na hřebenu a do San Juanu jsme uz dosly spolu. Probraly jsme své dosavadní cesty a plany, zblázněné pocasi u nás i v Laponsku, odkud Britta je, návštěvy Ceska a Svedska, turistické moznosti v našich zemích, polární záři, Labskou boudu, uceni cizích reci a švédštinu, třicetiletou válku a mnoho dalšího. Pak jsme si řekly ahoj, vyfotily se a Britta sla dal. Snad nas Cesta jeste svede dohromady.
To ptactvo je fakt drzy. Když dostalo par drobku z chleba, zahodilo to uz všechen ostych.
Pokracovani na vesnici Ages. 22 km a uz celkem uchozeno, doufala jsem, ze tam uz zůstanu.
Cesta vedla skrz pastvinu. Kravky jsou nastesti na poutníky očividně zvyklé.
Jsem na miste. Ale ouha, ani v jednom ze čtyř albergue nemeli malej volnej pokojicek, nebo aspon zahradu. Prý at to zkusím ještě dva kilometry do Atapuercy, tam jsou soukromé albergue a ty by mít misto mely. I sla jsem.
Cesta vedla přes starej mostek jeste z rimskych dob. Památek po Rimanech je tu k potkání docela dost.
Atapuerca je známá hlavne jako důležité archeologické naleziště. Našly se tu pozůstatky osídlení z dob snad pred 300000 lety.
Ale me zajimalo hlavne bydleni. Po dlouhém čekání na hospitaleru prisla skvela zprava: volny jednopokoj je! A s takhle pěkným sdilenym prislusenstvim.
Takovou krásu si snad ani nezasloužím. S vlastní sprchou!
Teplá snídaně. Desátý den, poměrně krátká etapa z Atapuercy do Burgosu začíná příjemně.
Moc pěkná a příjemná vesnička to je.
Jeden z poutníků, myslim, ze ten vlasaty italský kluk z albe v Tosantos, cestou vyrabi šperky a zkouší je prodat.
Pomník Homo Ancessor, ktery tady u Atapuercy kdysi žil.
Cesta vede zase do kopce.
Misty je to hodně kamenité, nejde se nejlip. Ale aspoň ze jsou kolem stromy a je stin.
Nahoře. Hura... a teď dolu ku Burgosu.
Po vystupu to chce dát si oraz.
Kastilie je obilnice Spanelska.
Prijemnej úsek. Rovina, mekka cesta... jo, tohle mi libi.
:-)
Poslední vesničky pred Burgosem.
A jsem ve meste. Děsná otrava, snad osm kilometrů kolem dálnic, továren, nádraží a letiště (kam navic vubec nic neletelo). Pusto, prázdno, nikde nikdo, poutníci nekam zmizeli a Cesta je chvili bez duše.
Ale jdu správně.
V Burgosu.
Utíká to, utíká.
Konečně něco, co naznačuje, ze Burgos je především pěkně staré město.
Musle se najde na celkem nečekaných místech.
Jupi, bydlim. Během kafove pauzy řešila skupinka německých poutníků, ze v Burgosu je tento víkend jakýsi festival a ze je skoro všecko ubytovani vyprodané. Hned jsem skocila na net... a ulovila jeden z posledních samostatnych pokojíků za běžnou cenu. Sice blíž kraji mesta, nez jsem chtěla, takze další etapa bude delší, ale hlavně, ze mam tichej kout, kde složit hlavu. A zase moc pěknej.
Zasloužená večeře. Jsem ve meste, ktery jsem pred Cestou pasovala na nahradni cil, kdyby to neslo. A ono to jde. Sice to boli, ale stejne je to slusny - 230 km za mnou a uz "jen" asi 130 prede mnou. Akorat teda na oslavu by se sice vic hodilo vino, ale malý lahve nevedou a po sedmičce bych rano tezko vstavala. Mám v plánu vstát co nejdriv a vyrazit, at se z mesta vymotam, dokud bude trochu klid. Nakouknu do historického centra a pryc do plání.
Dopiju a jdu. :-) Dobrou a zase pozitri!
Žádné komentáře:
Okomentovat