Mesta obvykle znaci cestu symbolem v chodniku.
Hrbitov za Navarette
A cesta vede dal mezi kopeckama, vinicema a psenicnejma polema.
Obcas se najde pekne misto k zastaveni...
U mesta. Kdysi mozna sypka, dnes nevyuzita stavbicka.
Smer je jasny, i kdyz se cesta vlni.
Posta. Kvuli jeji stupidni oteviracce jsem trhla osobni rekord, 17 km za 4 hodiny. Vcetne pauz na mazani noh, jidlo a piti. Az budu zas nekdy nadavat na oteviraci doby nasi posty, pripomente mi tuhle - 10.30 az 14. Ale stihla jsem to a balik se zbytecnostma frcel domu. Jo!
Cervene skaly u mesta Najera
V nekterych mistech jsou v nich vytesane otvory. Proc, jak???
A jde se dal.
Dal podel cervenych skal, ale mensich.
La Rioja = vino.
Brzy budu v dnesnim cili.
Jo! A maj tu super albergue, zadne haly s patrovkama, ale krcalky po dvou. Zaplatila jsem obe a mam zajistenou klidnou noc.
Den sesty, rano za Azofrou. Vylezam z bubliny a potkavam se s lidma. :)
Nesmirne upovidanej a pratelskej poutnik z Jizni Koreji. Sli jsme spolu kus cesty, probrali kdeco, poslechli si Vltavu a podelili se o sladkosti. A o tom ta cesta taky je.
Pauza dopoledni.
Cista krasa.
Fungl nove odpocivadlo. Vyuziju ho a namazu nohy, ocenej to.
Az ted jsem si vsimla, ze vetsina pitek je ve tvaru musle.
Katedrala v Santo Domingo de la Calzada. Chtela jsem posedet, ale nakonec me odradilo vstupne. Tri eura teda jsou dost.
Klaster sv. Dominika de Calzada, mistniho svateho, ktery pecoval o poutniky.
Zaslouzeny obed.
:-) Ta se mi libi.
A zase - levandule! A jaka. Ten vyhled byl tak hezkej, ze jsem tam stravila zbytek odpoledni pauzy.
A jde se dal. Kaplicka na kraji mesta...
Zase sv. Dominik se slepicemi. Musim zjistit proc. :-)
Jupi! Odvodnovaci kanal podel cesty byl zrovna pustenej a proudila jim uzasne ledova voda. Tak co se tak asi dalo delat.
Chlapik mi ukazal cestu, pak poprosil, at ho necham jet napred, a odebral se do poli,patrne budovat zavlazovani. Maji to tu promyslene, vymakane a je videt, ze si vody vazi.
Vzhuru do cile sesteho dne.
Zase se vraci duse Cesty, pamatky a stopy predchozich poutniku.
S usmevem dal. Poutnicka tvorivost je nekonecna.
Granon, jsem v cili.
Zase krasnej kostel. A tentokrat otevrenej! Zdrzela jsem se na msi.
Krasnej je i interier.
A nakonec jsem bydlela v kostelnim albergue. Prisla jsem zrovna ke spolecne veceri, pojedli jsme, pomyli nadobi... a jak nam to slo. :-)
Krasna vitraz na kuru kostela. Sem jsme se pak odebrali k vecernimu setkani, rekli jsme si sve pribehy, co nas dovedlo na Cestu a co nam zatim dala. Nektere pribehy byly docela silne.
Spolecna mistnost albergue. Krasny, privetivy misto plny vstricnosti a ochoty. A poutnicky sounalezitosti.
V mnoha albergues maji erarni kytary. Jupi!
A dobrou noc.
Rano a pripravena snidane. Kafe i s mlekem!
Prispela jsem aspon trochu spolecne veci a prelozila pravidla albergue a rozpis akci do cestiny, ktera tu dosud chybela.
Opoustim klidny kostelni pristav a jde se dal na dalsich 20 km.
Chvile velke slavy. Dnes, 8. den na Ceste, se prehoupnu pres 180 km a navic prekrocim hranice treti provincie - Kastilie a Leon. A je to uz ta posledni, kterou letos navstivim. Najednou uz ten cil neni tak desne vzdalenej, ale tda se dosazitelnej.
Sagahun, moje letosni Santiago. Je sice daleko, ale kdyz jsem dosla sem, dojdu i tam, pokud se nic nestane.
:-)
Dalsi misto pro me. Tady jsem tu pauzu proste musela dat.
Kvetinou Cesty 2013 byly slunecnice, letos to jsou levandule.
Poulicni automat. Mesta s poutniky pocitaj a vi, ze nejvic se chodi zrana, kdy je vse jeste zavreno. A moct si rano koupit susenky, colu nebo nasplasti a opalovak... to je k nezaplaceni.
:-)
Zlata Kastilie.
Jsem v prestavkovem meste - Beloradu. Chce to nakoupit, dnes jsem zrava a uz mi dosel chleba i sunka. Ale obchod otvira az v pet. No co, pockam, zbyva mi uz jen pet kilaku do cile dne.
(Tohle je jeste zpred Belorada, nejak se to zprehazelo.)
A zaslouzena odmena. Po osvezeni se prihnala bourka s destem a ja, aby na me neprselo, zalezla do podniku. A dala si jeste kafe, aby to nevypadalo blbe. Ehm. Za ovocny pivo 4e, za kafe euro pade. Spanele musej byt desny kafari. :-)
Tak, snad doprselo, jdu nakoupit a potahnu dal. Drzte mi pest, at v cilovem meste Tosantos maji volne samostatne pokojiky. :-)
Zase se pekne kaboni. Tech poslednich 5 km bue zavod s casem.
Nakonec se to trochu rozehnalo, par kapek sice spadlo, ale dobry. A uz budu v cili, jak napovida odpocinkove misto se studankou.
V cili. Opet v cirkevnim albergue, opet jsem prisla prave ke spolecne veceri. Opet je nas pestra smeska: ja, Madarka, Ital, Japonec, Francouz, Nemci a samozrejme Spanele.
LENTEJA! (Nebo jak se to pise, vyslovovano Lentecha.) Vyborna vecere a oblibene slovo naseho hostitele, ktery nam nadelil obri porce a vsem se snazil pridavat, a nakonec nas ke sve velke radosti ucil spanelsky rikacku, ktera znamena neco jako Cocka, Cocka, Cocka, a pak budeme putovat! :-)
Nas hospitalero v klasickem poutnickem ustrojeni.
Vecerni setkani v podkrovni kaplicce.
:-)
Moje dnesni nocoviste. To bude peknej, klidnej koutek.
Ehm. A ja si furt rikala, proc me ten prst pod naplasti tak tlaci. Vim, nema se to pichat, nema se to pichat, ale uz sel. Kdyz se to skoro nevejde do boty, neda se svitit. Tak snad bude hodnej jako jeho braska na druhe noze.
Jo, rozmanite jsou radosti poutnickeho zivota. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat