Na Ceste: Burgos - Hornillos del Camino

Den jedenacty a snad nejkrasnejsi ze vsech dni na Ceste. Zacalo to ruchem probouzejiciho se velkomesta a skoncilo klidem a radosti plani a maly vesnice.

Pofestivalove rano v Burgosu. Startuju v sest rano, mesto se bud budi, nebo jeste tresti v pofestivalove kocovine. Uklizeci cety maj dnes co delat.

Na ulicich se vali odpadky, priopili panove zcela verejne obchcavaj rohy, po stezce z cervenejch dlazdic, znacicich Cestu, tece rozlity pivo. Mesto je dnes hlucny,  spinavy a smrdi. Pryc odsud jit!

Katedrala v Burgosu. Vypada nadherne, to ano, ale za ten bordel a hluk velkomesta nestoji.

Pomalu mizim na predmesti a duse Cesty se vraci. Tahle reklama na prostej obchudek s potravinama me zaujala.

Odnesla jsem si odtamtud snidani, cosi jako plnenou koblihu v cokolade, ovsem o rozmeru obrim a tvarem pripominajicim... vite co. Ale ucel to splnilo, ranni porce energie na ranni pochod dodana.

Hospital del Rey, okraj Burgosu. Asi to fakt kdysi byval spital a utociste nemohoucich.

Prisla na me unava, neb vstavat v pul seste, to fakt neni pro me. Jsem za Burgosem, shodim bivakovaci pytel a na hodinku lehnu k ceste. Pomohlo to.

A vzhuru do plani. Ve zbytku me letosni Cesty me cekaji useky rovinate, klidne, s malo vesnicemi, samotarske a opustene. Pro nektere poutniky je to pry docela napor na nervy. Ja uz se nemuzu dockat.

Porad jeste kolem silnic... ale brzo se uz vymotam a Cesta  zamiri do poli a luk, kudy vedla uz pred staletimi.

Konecne rovno, jasno... a klid. 

Tardajos, mile mestecko. Maji tu nadherne ztvarnenou mapu Cesty. A taky dobry kafe.

Dalsi zastavka a pozdrav od predchudce. Mistni jsou zvedavi, ptaj se, odkud kdo je, a s velkou radosti reaguji Praga! Ostrava! Pardubice! A nejvic me dostal farar z Hornillosu, ktery mi kladl na srdce, at pozdravuju prazskou filharmonii. :-)

A tohle, necekan a nehledan, byl snad zatim nejnadhernejsi vyjev dne, ne-li cele Cesty. Furt dokola si zpivam kostelni pisnicku Ty mocny, silny, veliky. A dnes jeji text dostal obraz. "Ty, jehoz moudrost vesmiru dala sve zakony, a chces, by clovek postupne zvedal jim zaclony..."

Sbohem, Rabe de la Calzada, a vzhuru do plani. Do dalsiho města a do cile dne 8 km. I s rannim pochodem Burgosem to dnes bude 25 km.

Dalsi pekne obrazy cestou. Ale na hvezdne nebe nema nic.

Cesta jde porad dal, pekne ubiha a je tak milosrdna, ze ani nohy skoro neboli. Jen trochu. Dnes pro zmenu paty. Uz to nevi, co by to jeste delalo.

Pitko s pumpou na odpocivadle uprostred plani. Pumpla jsem si jen tak pro radost, vody mam dost. Od jiste doby uz tady neudelam krok bez dvou plnejch lahvi v baglu. Obcas se mi nekdo divi, ale jindy zas je nekdo rad, kdyz mu uprostred pustin doleju prirucni lahev. 

Vim, je to nuda. Ale tuhle tvar Cesty proste mam nejradsi ze vsech. Pole, plane, cesta tahnouci a vlnici se az kamsi k obzoru, podel cesty kytky a nahore modra obloha. Nic krasnejsiho jsem tu zatim nepotkala a asi ani nepotkam.

A jsem v cili, Hornillos del Camino. Pet albergue tu maji, ale ani v jednom volnej pokojicek. Ale v jednom mi dovolili spat na vlastnim lozi v obyvaku. Jo!

Flakala jsem se blazene na zahrade... a uslysela zvony z kostela. Nalada byla, i sla jsem. Bylo to kouzelny. Zdejsi farar je zvidavej, prijemnej a rad zpiva. Ode vsech si zjistil, odkud jsme, nechal kazdeho neco zazpivat v jeho reci a nakonec sborove zavelel k Ode na radost. Teda kdyz jsem zpivala "stavaji se z lidi bratri, kde radosti hrima hlas" a videla kolem sebe ty tvare snedy, zluty, bily, mlady, stary... byla jsem dost namekko.

Tuhle jsme cetli v zaveru. A neco na tom bude - a o toho Boha tam az tak nejde. Tohle je vlastne univerzalni navod k dobrymu zivotu. Takze... amen. A dobrou.

Zitra jdu prostych 20 km dalsimi planemi do Castrojerizu, mam uz zarezervovany jednopokojik a tesim se. Snad zase bude Cesta dobra a vlidna.