Na Ceste - Los Arcos - Viana - Navarette

Je rano ctvrteho dne, vyrazim z Los Arcos na cca 18km etapu do Viany. Stale panuji horka, mam tedy hodne lehky plan. Paty den se ochladilo a cekala me Viana - Logrono - Navarette.

Tohle me dneska ceka. Dve vesnicky, pak dva vrcholy... a nahoru dolu az do cile.

Prvni mestecko mi udelalo velkou radost. Je tu lekarna s dobre informovanym lekarnikem. Poradil mi pri vyberu vlozek do bot, ktere by trochu mely odlehcit namahanym chodidlum.

Prezout a nastrihat chranitka na prsty.

A jde se dal, ani ne kilometr do mestecka Torres del Rio.

Razitka v credencialu mi obstojne pribyvaj.

Torres del Rio, poledni pauza u pitka. Horka dnes vrcholi, takze se tu budu valet asi sest hodin, ale neda se nic delat.

Aspon jsem vymyslela, co s kamenama, co je zatim nesu jako neuzitecnou zatez.

Nohy obhospodareny. Uvidime, jak to pujde dal.

Je po pate, opoustim svuj koutek.

Poutnicke odpocivadlo

...a misto vzkazu pro dalsi poutniky

Poustevna na kopci. Kousek pref ni jsem potkala postarsiho chlapika, mazal si to s ksiltovkou Santiago proti me. Ptam se, zda uz jde domu? On ze ne, ze jde pout Santiago-Rim. Fiha.

Pani, ochranuj poutniky, pisou tam.

Amen.

Cesta je tocita...

...a svazita. Moje nohy me budou nenavidet.

Kus textu U2, to potesi.

Vinice. Blizim se do vinneho kraje La Rioja.

Vida, obcerstveni v domecku U Lucie!

Skoda, ma zavreno.

Ale neva, ja si svou zasobu energie nesu s sebou.

POMOC! Potrebuju kafe! (Ja to nepsala!)

Viana se blizi.

 Cil. Dalo to zabrat, dva kilaky pred mestem me rozbolely chodidla tak, ze jsem musela zastavit, vyzout, namazat a namasirovat, abych vubec dosla. Pry to po par dnech prejde. Uz aby to bylo - po ujitych 100 km me prakticky vubec neboli svaly, ale kdyz se rozjedou chodidla a otlaceny prsty, brecela bych.

Spaci misto. Zdalo se byt idealni- klidne, rovne, pekne. Dvema mistnim babkam jsem s pomoci listku vysvetlila, ze lide chrapou-nemuzu spat-spim venku. Nakonec mi jeste nabizely, zda nepotrebuju jidlo a vodu. Ne, dekuju, ok. Sla jsem spat a spalo se skvele, az do pul seste. Najednou sileny chrstanec vody. Budi me zmatek - to uz prisly ty bourky? Ne. Ta krasne zelena trava neni samosebou, maj tu instalovane zavlazovaci ostrikovace a ja si u jednoho ustlala. Jeste spici tahnu pryc nejdriv spani, pak bagl, do toho na me chrstaj dalsi ostrikovace. Konecne jsem mimo dosah, kupodivu jsem nic neztratila. Je pul seste, spat uz nejdu, balim, poschnu cestou.

Sbohem, Viano, tys me moc neuchvatila.

Dalsi poustevna / klaster. Spousta posezeni, pitko, idealni na snidani.

Konecne lesy! Tady sese jde fajn.

Opoustim provincii Navarra a vchazim do La Riojy.

Kytky pekny, ale zalivat bych to fakt nechtela.

Kockaaaa!

Kocour.

Asi siamacek. Mazlivej, milej, modrookej, ukecanej.

Logrono, pul dnesni etapy odbyto.

V La Rioje maji cestu znacenou sice krasne, ale ponekud nenapadne.

Mistni parlament.

A nevimco. Komin?

Pamatnik poutnikum.

Park na kraji mesta, poledni pauza. Uz abych byla pryc, tohle mesto me neoslovilo. Vetsina staveb modernich, lidi neosobni, neusmejou se, vsude zavreno... a v parku plno brebetek, co lezou po susicim se spacaku a nakonec me i se vsema vecma posrala nejaka krava v podobe ptaka. Jeste, ze tam maj brouzdaliste, kde se to dalo umyt. Neni to pohroma, ale nepotesi to, perte si misto odpocinku kate, kosili, karimatku, zdarak, bagl a nabijecku... My uz kamaradi nebudem, Logrono, to sis po...lo. Jeste sednu na neco k jidlu, pockam tak do ctyr a vzhuru na Navarette. Urcite zase prijdou mily mista.

Zatim se mi ale pekelne nechtelo. Sla bourka, nade mnou hrmelo, bylo dusno. Ale neprselo, tak jsem opustila pohodli parku a vyrazila.

Asi takhle. Divna cesta, jako ty postavy jsem se vlekla a nohy mi poprve na Ceste ztezkly.

Ale po par kilometrech se zacalo blyskat na lepsi casy, nastesti jen obrazne. Nejprv poutnicky domek - pokud se spusti dest, muzu se schovat.

A pak... toto. V rezervaci u jezezera uprostred kempu a lidi. Valela se u stromu a hrala si jako kote. A kdyz me uvidela, neutekla, ale rozbehla se ke mne. Utekla jsem ja - co kdyby me chtela kousnout. Muze mit veverka vzteklinu? :)

A uz to zase slo.

Krizky, co poutnici pletou do plotu u dalnice. Taky jsem pridala svuj.

Blizim se. Nohy boli, ale da se. A slunicko nepece tak vztekle jako vcera.

Navarette - zricenina kostela.

Uz tam budu. Posledni kroky zas boli, ale tentokrat nenadavam, takze je to asi lepsi nez vcera.

Vzkaz zklamaneho poutnika.

A konec dobry... :) Nasla jsem malicke albergue, jsem tu sama, mam dvojluzak. Vedou to tu mili stari manzele, neumi slovo anglicky, ale dohodli jsme se. Mam vyprano sebe i veci, jdu zalehnout. Zitra se mam vyspat, jak chci, a pak na postu poslat par veci zpet do CR. Ahoj doma, sandaly a esuse. A vy dobrou a ahoj zase zitra nebo pozitri.