Na Ceste: Hornillos del Camino - Castrojeriz

Rano dvanacteho dne. Jeste si na albezahrade vyfotim tuhle kytkovou nadheru, pod kterou jsem se vcera vecer valela, a vyrazim. 

Takhle ta kytka vypadala jako celek. Mucenka?

Krasnej domek.

Jdu po ceste, daleko od vesnice...a najednou proti mne kocka s ulovkem v tlamce. Masirovala si to soustredene, ani na pozdrav neodpovedela. :-)

Plane.

Oziveni plani - pramen potoka San Bol a male albergue v pustinach. Mily misto.

Pry zdejsi voda leci nemocne nohy, povidal mi vcera vecer spolupoutnik radostne. To se tady hodi nam vsem. Voda byla ledova, takze minimalne jako lokalni anestetikum pusobit muze.

Pozor, pod albergue je puvodni praminek, a do toho se i lip leze. Tak se uvidi. :-)

Prestavka, Honantas. Zatim mi to moc neslapalo, takze jsem si od kafove pauzy slibovala oziveni.

A ono jo! Mila servírka mi donesla kafe s mlekem, pripravene na zchlazeni (tak takhle se dela echt ledovy kafe, ze se naleje na ledovy kostky!) a byla nesmirne zvedava a vstricna - mam-li vse, co potrebuju, zda mi nenamacha bagl, kdyz bude zalivat kytky, je-li kafe dobry. Bylo.

I susenka k nemu byla. A prave takovy malickosti maj tu moc udelat z utahanyho a uhmozdenyho dne prijemnej.

V kavarne se mi libilo natolik, ze jsem se rozhodla doprat si nedelni obed. Bageta s tunakem, majonezou a zeleninou. To zluty je ten tunak s majonezou. Zprvu me to zarazilo, aleze bylo to dobry.

Jeste nakouknu do kostela a pujdu.

Tady maji v kostele primo poutnickej koutek - odpocinkove misto, limonada a caj, listky s modlitbami a citaty z Bible v ruznych recech. Pekny.

A zase do planin.

Pozor, zmena, u cesty je neco jinyho nez pole nebo hromada kameni. Byla to zborena vez... ale co to byvalo, Buh sud.

Druha zricenina, a tentokrat jasna a velka. Klaster sv. Antonina. Tesila jsem se tam, ale ze tam najdu tohle, to jsem necekala...

Dovnitr se dalo zajit, dokonce k tomu cedulky zvaly. Uvnitr rozlehle zriceniny pristaveli par skromnych budov, zvenci schovanych, a provozuji v nich pribytek pro poutniky. Krasne misto.

Proste... nadhera.

Uvnitr uz odpocival japonsky ci korejsky kluk, udelali jsme si navzajem fotky. On mel obzvlastni zajem: pry jeho krestanske jmeno je Antonin. 

I malickou bylinkovou zahradku tu maji. Dostala jsem dovoleno utrhnout si maty do lahve s vodou.

Konvice s vodou, pripravena pro navstevniky.

Venku, na silnici, pod obloukem. Cesta vede primo pod nim.

Vyrobky spravcu klasterniho albergue, za dobrovolny prispevek. Rada jsem jim prispela, staraji se o krasny misto.

Blizi se Castrojeriz, budu v cili. Dnes jen 19 km.

Jdu bydlet. Budou tam mit mou rezervaci z booking.com?

Meli. Parada!

Obejdu domek... a tam kockoviste. :-) Ale tyhle druzny nejsou. Jefna utekla hned, tri bily kotata vzapeti... a pak jen opatrne vykukovaly. Jen velka bila zistala ležet, ale kdyz jsem se priblizila moc, zasycenim mi dala najevo, kdo je tady doma. Ano, pani.

A ja jdu asi spat. Mozna uz se po tech 12 dnech a skoro 280 km projevuje unava, ale nic se mi uz nechce. Pochodove obleceni vyprano a susi se, spacak se susi tez, blog hotov, co vic delat. Dobrou tedy. Zitra me ceka taky asi 19 km, pak dve delsi kolem 24... a pak uz jen dojit do cile a domu. Hernajs, nejak to uteklo. :-)