5. 6. 2019

Za tři týdny budu na Cestě




Příprava na Cestu Směr Santiago úspěšně pokračuje (a je na čase, za tři týdny touto dobou budu vyrážet na první kilometry z Pamplony). Už před nějakou dobou jsem došla k závěru, že největší problém bude hlava. Protože když hlava chce, tělo se povětšinou nějak vzchopí. Už mě napadlo, že problém může být to, že mě to prostě přestane bavit. Ale že to pokušení přijde z jiných sfér, to jsem nečekala. To si jen tak řeknu, že se baj oko podívám, jestli cestou sem tam půjde sebrat nějaká keška... a ono toto. Léčka ďáblova! Okolí Burgosu je past vedle pasti. To město úplně svádí k tomu na tři, čtyři dny tam zakotvit a chodit po keších... Ani na to nemyslet!

Jinak to jde zdárně. Dala jsem dohromady celkem rozumně vypadající seznam věcí, co si s sebou budu brát, a teď jen doufám, že až je snosím na hromadu, nedopadne to jako v jednom z mých nedávných snů. V něm jsem naplnila bágl, ještě ani nepřidala náhradní boty... a už se mi to nepodařilo zvednout. No, je pěkný, jak v těch snech vylézá na světlo to, co si člověk jinak ani na mysl nepustí.😊

Jedinou nejistou součástí vybavení zůstávají boty. Teda, díkybohu, ty nové a hlavní se vyšlapaly a vypadají spolehlivě pohodlně. Myslela jsem však, že k nim jako rezervní vezmu ty nejvychozenější a nejošlapanější sandály.. leč sandály mě vypekly, po obyčejném jediném 25km výšlapu mi nadělaly takové otlaky po celých chodidlech, že jsem dva dny nemohla pořádně chodit. Takže ty jsou mimo hru. Takže zbývá najít jiný pohodlný a lehký náhradní botky, ve kterých se půjde denně maximálně pár kilometrů...

...no... a bude. :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat