Znovu jsem se vypravila mezi Mladou Boleslav a Mělník do krásnejch krajů polí, cest a vesnic s neobyčejnýma stavbama. Posedmé jsem navštívila velkou keškovou sérii a konečně jsem ji dosbírala. Ale myslím, že se do těchto končin vrátím, je tu krásně.
Skalsko, dopoledne, start výšlapu.
Zase na cestě.
Je horko, což se hodí jako příprava na Španělsko. Za tři týdny se budu balit a chystat. Takže je nejvyšší čas na testování oblečení a vybavení v terénních podmínkách.
Jedna z posledních keší série. Zjistila jsem, že se mi po ní vlastně bude stýskat. :-) Musím si najít nějakou další.
Obešla jsem okruh ze Skalska do Skalska a teď otázka, co dál - zapíchnout to a jet vlakem zpět, nebo putovat dál? První varianta mě lákala v případě, že ve Skalsku najdu hospodu či restauraci, kde mi dají něco k jídlu a pití a já nebudu muset hodinu sedět na vlakovém nádraží. V restauraci měli dovolenou, takže jsem se rozhodla putovat dál směr Krnsko.
Vodojem v Kovanci
Co bylo tohle za hádě, to mi je záhadou.
Na Řbitov zviřátek se sice chystám už delší dobu, ale takhle jsem to nemyslela...
A v cíli. Krnsko, železniční viadukt. Cesta sem mě sice příšerně nasírala (malá silnička s příšerným provozem, protože objížďky, kde se dá)... ale tenhle pohled mi lehce spravil náladu.
Tohle mi spravilo náladu hodně. Neděle odpoledne... a na kraji dědiny zapadlá a otevřená večerka! Hurá, nebudu muset šetřivě cucat zbývající tři deci hnusné teplé vody.
Domky u cesty jsou přilepené na skále... a občas vykoukne něco fakt zajímavého a nečekaného.
A jsem v cíli. Zdálky mě vítal halas několika poveselených chlapíků. Jako obvykle jsem neměla družnou náladu, i zalezla jsem za roh nádraží, abych jim zmizela z dohledu. A tam...
...kočkaaaa!
A jak nádherná. Hlavně ty bílý vousky na černým pozadí... juj!
A byla kamarádská a mlsná. Podělila jsem se s ní o sýr...
...i o chleba, ale ten si prej tak leda můžu dát sama.
Bylo to zvířátko veselý, milý a mazlivý a definitivně mi zpříjemnilo závěr dne.
Kočka nádražní, nejspíš je tu doma. Vyhládlá sice není, ale hlavičku měla plnou klíšťat. Být něčí, určitě by jí to ten někdo obral.
Číčo, číčo. Nemít doma Amélii, tak bys snad jela se mnou.
Ale vypadá to, že tě tady mají rádi i jiní. Tak se tu měj dobře a potkávej samý dobrý lidi! A já mizím.
Žádné komentáře:
Okomentovat