Tak jo. V pul dvanacte jsem v nastupnim miste. Jo, to je to, kde se beha ten silenej zavod s byky. Ale ted je tu klid.
Zaridim par veci (nakonec mi zabraly dalsi dve hodiny) a vyrazim. Ale napred obed. Utvrdil me v tom, ze Spanele uzeniny fakt umej.
Pamplona. Pekny mesto.
Pitko. Nejvetsi radost poutnikova, jak jsem zjistila jeste tehoz dne.
A jsem na ceste.
Ale az odted jsem poutnikem - mam credencial, ktery me opravnuje bydlet po ubytovnach a vubec pozivat poutnickych vyhod.
Furt Pamplona.
Ruze, pojmenovane po ceste - Camino de Santiago nebo Ruze svateho Jakuba, ted nevim presne.
U pamplonske univerzity. Prej to je odsud 705 km do cile. Hm.
Tohle je ta prava cesta.
Obcas potkavam veci, ktery me hodi o sest let zpatky. Treba slunecnice. Ty se mi minule staly soukromym symbolem Cesty a celeho roku 2013. A uz jsou tu zas.
Ale jeste nekvetou, jen tahle zvedave kouka.
Dalsi kytky. Pole, cesty, polni kviti. Mam to rada.
Ve Spanelsku je sklizen uz v cervnu. A zdejsi kombajny delaj hranaty baliky.
Zricenina. Sla jsem dlouhej vleklej kopec a cekam, kdy bude ta vesnice. Nic, on to byl stejnojmennej hrad.
Pekna mista, ale leze na me unava. Prece jen jsem v noci spala asi ctyri hodiny.
Obcas si Cesta nekoho necha navzdy. Varuje to ostatni, aby to nehrotili. Takze jsem si i ja dala pauzu a prospala se.
A zase dal. Chvili z kopcr, uf. Ale pohled je to krasnej.
Mestecko.
S nadhernym kostelem sv. Andrease.
A u kostela voda!!! Pro me ta nejvetsi radost. Ono dnes bylo asi 35, cesta bez stinu, stoupani a ja, ktera se potim jako vrata od chliva. Kosili jsem mohla zdimat. Takze samozrejme piju, co to jde. Jenze voda je svinsky tezka a v tom vedru ztepla. Pit vlaznou je hnus, i kdyz to staci. Ale takove pitko se studenou... to je proste dar. :)
Jde se dal.
Nenechte se mast, to je pohled nazpet. Furt to stoupa... a bude hur.
Pres ten hreben bych mela prejit.
Ale ani z te unavy nelze byt nasranej. Clovek se vlece do kopce... a potka kaktusovou zahradku. Takhle mily mista ho primejou zastavit, vydechnout... i kdyz ve skutecnosti ztraci cas focenim. Ale odpocinek nikdy neni ztracenej cas, zni prvni pouceni me Cesty.
:-)
Chvili jsem vahala, zda je to naka divna aloe...
Dalsi zazrak. Praminek, studanka, voda studena. V miste, kde bych ji nikdy necekala.
Sotva kapala, ale hlavne, ze tu byla.
Napila jsem se a domluvila se i s vosama, co ziznive krouzily kolem a cekaly na vodu na kamenech. A proto je bajecny jit sam. Clovek muze mluvit s vosama, kytkama a hrnkem a nemusi si pripadat jako idiot. :-)
Aby bylo jasno, kde ta studanka byla.
Pekny, dnes jsem nastoupala asi 300 metru.
Nahore. Alto del Perdon a pamatnik poutniku.
Vyjimecna fotka - zatimco jsem se plazila hore, PREDBEHL me stary Spanel a kdyz se vracel, nabid se, ze me vyfoti.
Smery do vsech koutu sveta.
Kousek pod vrcholem, nadherny misto z kamenu. A nadhernej monument uprostred.
Posledni krasny pohledy na krasny misto. Pozdeji mi Eliska rekla ze Alto del Perdon je Hora odpusteni. Kdovi, jak bych si tu krasu uzila, vedet to. Takhle jen vim, ze cesta k odpusteni neni lehka a da zatracene zabrat.
A dolu. Cesta kamenita a misty strma, nejde se dobre.
Jak jsem se blizila k vesnici, slysim krasnej zvuk, jako obri zvonkohru zdali. A on pastyr hnal domu ovce a kozy. Neco nadhernyho.
A jsem v dnesnim cili. Sice jen 18 km, ale zacala jsem odpoledne, po unavne a dlouhe ceste letadlem a vlakem, a k tomu ten krpal. Takze vlastne dobry.
Zaplatila jsem ubytovny, uzila si sprchu a jako novej clovek se odebrala spat do zahrady ubytovny. Sama, v tichu s klidu.
A vecere. Na tohle - sunku Lomo, jsem se tesila beze srandy celejch tech sest let. Pan et lomo!
A konec prvniho dne. Omluvte, ze pisu bez diakritiky, z mobilu to jde blbe a pomalu, rostu z vecneho opravovani preklepu a tenhle prispevek mi zabral asi hodinu a pul. Urcite tedy pochopite, kdyz nenapisu kazdy den. Zatim ola-ahoj!
Žádné komentáře:
Okomentovat