Doznívání Cesty # 1 - V domě paní Susany

Už čtrnáct dní od návratu z Cesty uplynulo... a já si pořád připadám, jako by některé okamžiky byly včera. Nálady se vracejí, myšlenky pořád letí dál a spousta věcí do sebe jaksi zapadá. Na víkendové vlasaté teologické svatbě jsem zjistila, že to je úplně normální. Cestu lidé zpracovávají (nebo Cesta zpracovává je?) ještě roky po jejím skončení. Tohle není záležitost několika dní. 

Vrací se toho hrozně moc a některé ze vzpomínek nebo pocitů stojí za to, aby se rozletěly do světa. A dnešek je ideální příležitost - před pár okamžikama jsem objevila online stopu jednoho z nejnádhernějších míst celé mojí malé Cesty.

  

Tak tady jsem přesně před třemi týdny seděla. Casa Susana, Zuzanin dům. Jedno z nejkrásnějšíc​h míst celé Cesty: občerstvení pro poutníky, donativo čili za dobrovolný příspěvek. Na něčí terase.

Spln​ila mi můj sen o kafi. Zařekla jsem se, že si až do Santiaga kafe v kavárně nedám, neb právě to dělají ti "day pilgrims", zhýčkaní několikadenní​ poutníci, co si nesou malej baťůžek s kreditkou, spí v hotelích a snídají v restauracích.​ Kafe bylo v konvici, bylo s mlíkem a bylo to nejlepší kafe za hodně dlouhou dobu. Nabíralo se do malejch, otlučenejch modrobílejch hrnečků, který vypadaly, jako by je paní Zuzana vyndala z kredence. Taky tam byly sušenky, voda, ovoce a dokonce i troška vína. A leták s informacema o nedalekým kostele, kterej kámen po kameni přestěhovali o kus dál. A doma natřený barevný židličky a koutek osázenej kytkama.

Byl​o to jaksi dojemný. Bylo to, jako by vás - cizince na cestě - někdo pozval domů skoro až do obýváku a nabídl vám, na co jste zrovna měli chuť. Tyhle občerstvovny musí být dílem dobrých a šťastných lidí, napadlo mě. Vzpomněla jsem si na svůj nejmilejší úsek z Bible a přála jsem si, aby nelhal; aby takovíhle lidé jednou došli své zasloužené odměny za radost, kterou dávají.

 Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne...

...Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? 

...Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ 
(Mt 25 : 34 - 40)

Cesta šla dál a potkali jsme další donativo občerstvovny, ale žádná ve mně nezanechala tolik pocitů jako Dům paní Susany. A nikde to kafe nebylo tak výborný, směs kafe a mléka v ideálním poměru.

Myslela jsem na to místo mockrát a pokaždé jsem přemýšlela, jestli v tom domě skutečně nějaká paní Susana žije, nebo jestli je to jen pozůstatek nějaké minulosti. 

Vzpomněla jsem si na to místo i dneska, když jsem si snad potisící znovu prohlížela fotky. A napadlo mě zeptat se Googlu. Je to vlastně úplně ulítlej nápad - gůglit (tak přízemní činnost!) název místa, který ve vás nechalo tolik vzpomínek.

Zeptala jsem se Googlu a Google mi odpověděl "Ty pitomče, proč ses nezeptala dřív? Paní Susana se opravdu jmenuje paní Susana a má blog." 

Pohled na její charakteristiku a fotku paní s nádherným úsměvem mě málem dostal zpátky do slzavé santiagské nálady. Paní Susana se zdá být taková, jak jsem si ji představovala při návštěvě jejího domu. 

Sama si Cestu prošla a okouzlila ji natolik, že se nakonec odhodlala přestěhovat se z rodné Austrálie na opačnej konec světa, koupila domeček v malé vesnici, postupně ho opravuje... a přitom se učí španělsky a galicijsky, protože do země přišla a neuměla víc, než jak poprosit o jídlo a o přespání. 

Provozování občerstvovny za dobrovolný příspěvek bere jako sociální experiment - zajímá ji, jestli si to vydělá na provoz. Zatím patrně ano. A tak paní Susana mezi prací na domku, která ji těší a která způsobuje, že se v jejím životě pořád něco děje, vaří poutníkům kafe, peče koláče a doplňuje vodu a víno a čte si vzkazy od vděčných poutníků.

A hodně často prý stojí nahoře, za závěsem, a pozoruje je. 

Paní Susana je šťastnej člověk, kterej nesnil o životě, ale žil svůj sen.

Já to věděla! :o)