3. 1. 2013

Nebudu chodit do šutrárny na Ruzyni...

Nebudu chodit do šutrárny na Ruzyni. Nebudu chodit do šutrárny na Ruzyni. Nebudu chodit do šutrárny na Ruzyni. Zejména ne, když tam mají akční výprodej úplně všeho a člověk se u kasy, kam přišel s jedním vysněným šutrem a s jedním opožděným dárkem pro paní šéfovou, dozví, že na VŠECKO dávají slevu 70 %.
Blahořečím prozřetelnosti, že jsem u sebe neměla víc než tisícovku.



O krásným velkým labradoritu jsem snila už nějakou dobu, až mi nějakej padne do oka a do ruky. A tenhle si mě prostě získal. Napadá mě u něho kus Krylova textu "na horizontu paprsky slunce až zaplanou"... nebo vzpomínky na Finsko a na polární  záři, kterou jsem neviděla.




<< Nenápadná tvář obrovskýho labradoritovýho placáku. Šedozelená nenápadnost v sobě ukrývá zlatý a modrý záblesky...
Přehlídka všech dnešních úlovku /kromě dárku pro paní šéfovou/ >>



Obrovskej hranol - křišťál s rutilem. Kolem těchhle nádher jsem se procházela s hlubokým vzdycháním, když jsem ještě nevěděla o té slevě. A jakmile jsem se o ní dozvěděla, vrátila jsem se. Protože tohle se vážně jen tak nevidí. Průzračnej křišťál prorostlej černejma jehlicema, místy s křišťálovejma lomama...



<< ... a z jedné vybroušené strany má hlubokou hvězdnou noc
Ulexity. Barvené kamínky, co působí jako zvětšovací sklo. Jsou sice poněkud kýčoidní, ale krásně se do nich kouká. Za stovku byly drahý. Ale po té slevě... neberte to! >> 



<< Poslední dobou si vybírám podezřele něžně růžový kamínky, a neušla jsem tomu ani tentokrát: světlejší manganokalcit a tmavší rodonit. Oba žilkovaný až vrstvený, s šedožlutejma místama. Krásný.
Hnědozlatej bronzit /ajta - když jsem ho posledně viděla v obchodě, byla jsem si jistá, že to je tygří oko... že bych si pro tu přecházivou placku ještě zašla?:o] / a klasika, modrej surovej kalcit. Už ho sice mám... ale když vyšel asi na osm korun, tak ho tam prostě nemůžete nechat. >>

Jenže... za ty prachy by se tam nemohlo nechat vůbec nic.

Ach jo. 

Nepojedu znova do šutrárny na Ruzyni. Nepojedu znova do šutrárny na Ruzyni. Nepojedu... 






























2 komentáře:

  1. :-)))))))))))))))
    Umíš to popsat tak poutavě, že i já mám co dělat, abych v těch šutrech nezačala vidět něco, co nutně, nutně potřebuju :-)))
    Hezký nový rok, Terísku Labradoritový! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Kash, no JASNĚ, že nějakej nutně potřebuješ! :o) Na každou potřebu/problém je šutr, kterej tě minimálně přiměje na to nemyslet!
    A děkuju - a i Tobě, jak jsem už psala...

    OdpovědětVymazat