Novoroční dvojnadílka: Bittersweet Symphony & Sweet Dreams

Nevím, jak vy, ale my v Praze jsme se s uplynulým rokem rozloučili a novej přivítali fakt poctivě /fakt poctivě - zjistilo se, že máme fakt dobře zvukotěsný okna... a já zjistila, že příští Silvestry chci pokud možno opět trávit v klidu a relativním tichu, bez davů lidí, doma v Rozsockách/. A nebyla bych to já, kdybych ten minulej rok nebilancovala a nevzpomínala... v novej nedoufala... a nečinila tak klasicky písničkově. Opět jsou dvě. Tentokrát mi přijdou obě dost podobné - obě svým způsobem sweet - sladké, relativně nové a zatraceně profláklé. Ale prostě k tomu letošnímu přelomu roků patří. Bittersweet Symphony od The Verve a Sweet Dreams od Eurythmics. 

Bittersweet Symphony	Hořkosladká symfonie The Verve
It's a bittersweet symphony, this life Trying to make ends meet You're a slave to money then you die I'll take you down the only road  I've ever been down You know the one that takes you to the places where all the pains meet yeah No change, I can't change I can't change, I can't change But I'm here in my mind I am here in my mind But I'm a million different people from one day to the next I can't change my mind No, no, no, no, no, no Well I never pray But tonight I'm on my knees yeah I need to hear some sounds  that recognize the pain in me, yeah I let the melody shine,  let it cleanse my mind, I feel free now But the airways are clean  and there's nobody singing to me now No change, I can't change I can't change, I can't change But I'm here in my mind I am here in my mind And I'm a million different people from one day to the next I can't change my mind No, no, no, no, no, no, no I can't change I can't change it 'Cause it's a bittersweet symphony, this life Trying to make ends meet Trying to find some money then you die I'll take you down the only road  I've ever been down You know the one that takes you to the places where all the pains meet yeah You know I can't change, I can't change I can't change, I can't change But I'm here in my mind I am here in my mind And I'm a million different people from one day to the next I can't change my mind No, no, no, no, no I can't change my mind no, no, no, no, no, I can't change Can't change my body, no, no, no I'll take you down the only road  I've ever been down I'll take you down the only road  I've ever been down Been down Ever been down Ever been down Ever been down Ever been down That you've ever been down That you've ever been down	Je to hořkosladká symfonie, tenhleten život Snažíš se nějak vyjít Jsi otrok peněz a pak zemřeš Vezmu tě s sebou tou cestou dolů Jedinou, kterou jsem kdy sešel Znáš ji přece - tu, která tě vezme na místa Kde se stýkají všechny bolesti Nic se nemění, nemůžu se změnit Nemůžu se změnit, nemůžu se změnit Ale jsem tady, ve své mysli Jsem tady ve své mysli Jsem milion různých lidí Z jednoho dne do druhého Se nemůžu změnit Ne, ne, ne, ne  Víš, nikdy se nemodlím Ale dneska jsem na kolenou  Potřebuju zaslechnout nějaký zvuk Který identifikuje mou bolest Nechám melodii rozzářit Nechám ji, ať mi pročistí mysl; cítím se volný A vzdušné cesty jsou čisté A nikdo mi nezpívá   Nic se nemění, nemůžu se změnit Nemůžu se změnit, nemůžu se změnit Ale jsem tady, ve své mysli Jsem tady ve své mysli Jsem milion různých lidí Z jednoho dne do druhého Se nemůžu změnit Ne, ne, ne, ne  Nemůžu se změnit Nemůžu to změnit Protože je to hořkosladká symfonie, tenhle život Snažíš se nějak vyjít Jsi otrok peněz a pak zemřeš Vezmu tě s sebou tou cestou dolů Jedinou, kterou jsem kdy sešel Znáš ji přece - tu, která tě vezme na místa Kde se stýkají všechny bolesti Nic se nemění, nemůžu se změnit Nemůžu se změnit, nemůžu se změnit Ale jsem tady, ve své mysli Jsem tady ve své mysli Jsem milion různých lidí Z jednoho dne do druhého Se nemůžu změnit Ne, ne, ne, ne  Nemůžu změnit svoje uvažování Ne, ne, ne, ne, ne  Nemůžu změnit Nemůžu změnit svoje tělo Ne, ne, ne  Vezmu tě s sebou tou cestou dolů Jedinou, kterou jsem kdy sešel Vezmu tě s sebou tou cestou dolů Jedinou, kterou jsem kdy sešel Jedinou, kterou jsem kdy sešel Sešel Kterou  jsem kdy sešel Kterou jsem kdy sešel Kterou jsem kdy sešel Kterou jsi kdy sešel  Kterou jsi kdy sešel

Óda na rozpory, tahle písnička. Tak plná rozporů, až vás přinutí nic v danou chvíli neřešit. A přesně to jsem potřebovala tehdy, když rok, kterej včera skončil, teprve začínal. Tahle písnička se stala ódou mého začátku roku. Nejprv mi dávala klid a vyrovnanost při učení na novomediální státnice. 

Nikdy nezapomenu, jak jsem do Jinonic na státnice přijela o půl hodiny dřív, než bylo nutno, a vyrazila na procházku do známejch míst. Bylo brzy ráno, mrazivej konec ledna, a já chodila po známejch silnicích kolem skal a srázů, kde jsme ještě před pár rokama blbly s Paajou a pak všecko zmizelo, novomediální story se chýlila ke konci a já koukala do jasně modrý oblohy, kde byly vzdušný cesty čistý a cítila jsem se volná a nikdo mi nic nezpíval. A taky jsem se modlila, tak trošku, aby to dopadlo. A ono to dopadlo a já po pár hodinách odcházela cinknutá dvěma oslavnejma panákama Becherovky /!/ a šla jsem tou cestou dál, kam jsme tenkrát s Paajou nedošly. A tak dlouho jsem bloudila po mrazivejch Jinonicích, až jsem mezi těma skalama a pláněma vystřízlivěla a bylo mi super. A život byl sweet.

Pak přišlo první vážný hledání práce - a najednou to bylo bitter. Záblesky nadějí a pak zase nic; i ten slavnej novomediální titul jaksi zhořkl a já si v koutku duše říkala, že jsem se na to bejvala měla radši vyfláknout.

Práce nebyla, teologii jsem nestíhala, přijímačky na PhD. se nejevily nijak slavně... do toho šrumec se sháněním a pořizováním bydlení, odchod mojí milované kočky Miciny, posledního pozůstatku dětství se zviřátkama... a další drobný věci, který člověka tak nějak nepotěšej a netěšej. A i když se vyřešila jedna věc, vynořily se další. Bydlení se vyřešilo, fajn. Ale kdo ho sakra bude platit, došlo mi najednou při pohledu na všechny ty účty. Bitter, bitter. 

A pak se stal zázrak - a byla práce. A na ten doktorát mě nakonec taky vzali. A věci byly zase sweet. 

Sweet, sweet. Práce byla, i když semtam lehce zahořkla, to když jí bylo fakt moc a nevěděla jsem, kam dřív skočit. I teologie zahořkla; a jsou obory, které s pachutí nemá smysl studovat. Nechám ji myslím rok uležet a ono se uvidí, co dál. 

Do toho pár zajímavých a nečekaných setkání, úsměvů, nadějí... sweet, hlava v oblacích a člověk měl pocit, že najednou všechny ty nesmyslný věci začínají do sebe zapadat a dávat smysl a spět k tomu nedoufanýmu pohádkovýmu konci... a pak zase šup do hořkosti, protože pohádky se samozřejmě nedějou. Ale když se pak na to člověk podívá s odstupem, tak to vlastně až tak moc bitter nebylo. 

Byl to bitter-sweet, hořkosladkej rok, ale ve výsledku byl jako tahle písnička. Nezapomenutelnej... s úžasnou melodií, která se někdy vryje víc než konkrétní slova nebo události. 

Sweet Dreams Eurythmics	Sladké sny
Sweet dreams are made of this Who am I to disagree? Travel the world and the seven seas Everybody's looking for something Some of them want to use you Some of them want to get used by you Some of them want to abuse you Some of them want to be abused Sweet dreams are made of this Who am I to disagree? I travel the world and the seven seas Everybody's looking for something Some of them want to use you Some of them want to get used by you Some of them want to abuse you Some of them want to be abused I wanna use you and abuse you I wanna know what's inside you Hold your head up, movin' on Keep your head up, movin' on Hold your head up, movin' on Keep your head up, movin' on Hold your head up, movin' on Keep your head up, movin' on Movin' on! Sweet dreams are made of this Who am I to disagree? I travel the world and the seven seas Everybody's looking for something Some of them want to use you Some of them want to get used by you Some of them want to abuse you Some of them want to be abused I'm gonna use you and abuse you I'm gonna know what's inside Gonna use you and abuse you I'm gonna know what's inside you	Z tohohle se skládají sladké sny Kdo jsem, abych s tím nesouhlasila? Sjezdila jsem svět a sedm moří Každý něco hledá Někteří tě chtějí využít Někteří chtějí, abys je využil ty Někteří tě chtějí zneužít Někteří chtějí být zneužiti Z tohohle se skládají sladké sny Kdo jsem, abych s tím nesouhlasila? Sjezdila jsem svět a sedm moří Každý něco hledá Někteří tě chtějí využít Někteří chtějí, abys je využil ty Někteří tě chtějí zneužít Někteří chtějí být zneužiti Chci tě využít a zneužít Chci vědět, co máš uvnitř sebe Hlavu vzhůru, a pohni se Drž hlavu vzhůru a hni se Hlavu vzhůru, a pohni se Drž hlavu vzhůru a hni se Hlavu vzhůru, a pohni se Drž hlavu vzhůru a hni se Pohni se! Z tohohle se skládají sladké sny Kdo jsem, abych s tím nesouhlasila? Sjezdila jsem svět a sedm moří Každý něco hledá Někteří tě chtějí využít Někteří chtějí, abys je využil ty Někteří tě chtějí zneužít Někteří chtějí být zneužiti Chci tě využít a zneužít Chci vědět, co máš uvnitř sebe Chci tě využít a zneužít Chci vědět, co máš uvnitř sebe

No... když se dařilo, tak se snilo, samozřejmě. Sladce snilo. Protože každej něco hledá. Hledá, ať je zrovna spokojenej nebo nespokojenej... protože stejně musí jít dál.

Kdyby vlastně člověk obě dnešní písničky zkombinoval, tak mu z toho možná vyleze, že život jsou hlavně ty sny. A naděje o tom, co přijde, co člověk udělá, co se naučí a kam se vydá. Protože bez toho by se nikam nedostal. 

A tak je potřeba pořád držet tu hlavu vzhůru... a hnout se. 

A já si myslím, že letos jsem se hnula. Tedy ne, že by to byla jen moje zásluha; to tak nějak přirozeným vývojem došlo na věci, na který už možná mělo dojít před pár rokama... ale všecko se hnulo. Najednou jsem zodpovědný dospělý tvor s vlastním příjmem, co poctivě platí účty, daně a splácí půjčku na ledničku; blahosklonně financuju nákupy mladšího bratra a zvu ho na večeře. 

Ujasnila jsem si, co dokážu a nedokážu /a že občas dokážu i to, co si myslím, že nedokážu/. Zase se mi trošku víc rozjasnilo v tom, co chci a nechci. A vytyčila jsem si velkej cíl a sen pro další dva, tři roky. A sehnala jsem si na to parťáka, což se v jistejch věcech zatraceně hodí.

Mám pocit, že za tenhle rok se posunulo a změnilo tolik věcí, že by to vydalo na dva, tři roky normálního vývoje. V souvislosti s tou legrací kolem konce světa jsem kdysi kdesi slyšela, že ten rok svět neskončí. Že se jen hodně věcí změní a posune. A vyjasní. 

Když se tak dívám zpátky, tak mám pocit, že to vlastně nebylo tak daleko od skutečnosti. A řeklo mi to víc lidí. Byl to nezvykle rušnej rok.

A tak stojím na prahu roku novýho... a nečekám, že bude kdovíjak zázračnej nebo výjimečnej. Vlastně si ani nepřeju, aby byl lepší než ten poslední. Přeju si, aby nebyl horší.

Rozhodně si ale přeju, aby byl klidnější. 

A ty sladký sny... ty se nemusej hned splnit. Bude stačit, když se nerozplynou. 

Prosím. 

Za sebe, za vás i za nás.

A předem děkuju.