Předvolební prezidentské přemítání

Tak se zítra štvu na otočku na Vysočinu, abych si splnila občanskou a morální povinnost a hodila do urny ten lístek, bych tak /snad/ ovlivnila, na koho se příštích pět let budu či nebudu koukat a poslouchat z médií. I sledovala jsem poslední prezidentské debaty. A teď s tím jako mám dělat CO?

Než se to rozjelo pořádně, podporovala jsem pana profesora Franze. Trošku ze vzdoru, trošku ze sympatií ke vzdělanýmu člověku, co se nebojí přiznat, že neví všecko. Ale nic netrvá věčně.

Rozjela se napůl uměle vyvolaná diskuse kolem finále Zeman x Fischer a ostatní začali taktizovat, co teď ku*a robit, aby se tam aspoň jeden z těch dvou nedostal. Domluvit se na jednoho alternativního? To neprojde. Volit podle rozumu? Podle srdíčka? Podle svědomí? Kdo ví? Taky pořádně ještě nevím. Ale jsem ve finále zvažování. Třeba mi pomůže, když si to napíšu. 

Prezidentští kandidáti, aby neokecávali, měli ve většině debat striktně omezený čas. Omezím se tedy i já - prostorově. Max. čtyři věty na každého. A vezmeme to od konce, podle přidělených volebních čísel... 

9 Schwarzenberg. Vypadá, jako by chtěl v příštím okamžiku usnout, případně se rozslzet; nicméně mluví velmi rozumně. A co plyne z mého pozorování okolí, má asi největší šanci nabourat hru dua Fischer x Zeman. Umím si pana knížete na Hradě představit a ta představa mě neštve.  

8. Dientsbier. Překvapivě sympatickej, umí argumentovat a nenaváží se do těch, co si o to neřeknou. Hodně u mě stoupl tím, jak v debatě iDnes "tlumočil" nedoslýchajícímu knížeti. Volit ho nebudu, ale nevadil by. 

7. Franz. Asi největší zklamání. O praktické politice bohužel nemá moc páru... a to by kandidát na prezidenta měl.  Nemusí vědět všecko, ale měl by vědět aspoň něco. Moc se mi nelíbilo ani to, že z jedné z debat odešel kvůli generálce své hry. Život je holt otázka priorit, jak pravil jeden můj kamarád. Jsem moc ráda, že se pan Franz dostal do finále; rozšířil tím Čechům obzory a možná i rámec tolerance, ale volit ho nejspíš nebudu. 

6. Zeman. NE. Nechci na Hradě někoho, kdo mě rozčiluje zjevem, tónem hlasu a tím, jak neustále do někoho ryje. Aťsi je třeba inteligentní a vzdělanej. NE. 

5. Sobotka. Černej vzadu, kterej tam asi zůstane. Ale i role outsidera se dá hrát se ctí, a mám pocit, že on to celkem zvládl. Sláva vítězům, čest poraženým.

4. Fischerová. Vcelku sympatická, názory rozumné, ale nic výrazného, co by převážilo hlas k ní. Na politiku možná moc měkká.

3. Bobošíková. Bože, za co? Klaus v sukních. Neustále jsem čekala, kdy řekne "opravdu, ale OPRAVDU.." Ten tón hlasu, kterej vám říká, že jste úplně blbí, jen ona je letadlo, ten prostě neschováte. A pro pobavení perlička z naší "domácí diskuse" u televize: Reakce spolubydlícího na adresu Bobiny: "Zhyň!" - Já: "Ale notak, buď křesťan..." - "Zhyň pomalu!!!"

2. Fischer. Před volbama jsem si ho soukromě pojmenovala "chcíplá myš". Pak se chcíplá myš probrala k životu a cítíc se ohrožena, začala prskat. Teď už zase, zdá se, pomalu chcípá. Ale pokud projde se Zemanem, tak si ukousnu hlavu a ten hlas tam hodím. Myši mi v podstatě nevaděj; jsou mnohem horší zvířata. 

1. Roithová. Sice s ní v pár otázkách diametrálně nesouhlasím, ale nemyslím si, že by zrovna tyhle otázky byly zásadními body jejího případného prezidentování. Zkušená politička bez průserů; doktorka a dobrá manažerka nemocnice. A paní s překvapivě slušným projevem, která si ale nedá dělat na hlavu; umí se zasmát a má překvapivě přímej a příjemnej pohled i úsměv. Moje favoritka, ačkoli jsem to od sebe fakt nečekala. 

Co z toho plyne? 

Srdce říká Roithová, rozum říká Schwarzenberg. 

Ach jo. 

Asi uvidíme, jak se zítra vyspím ve vlaku cestou domů.