David Gilmour - Love on the Air

Mám za sebou pěknej den. Takovej úplně obyčejnej pěknej. Se všema těma pěknejma věcma, na který už dlouho nebyl čas nebo okolnosti: s modrou bíle pokreslenou oblohou a jasným podzimním sluníčkem, který ze všeho vytahovalo barvy; s foťákem, kterej ty barvy /do velké míry neúspěšně/ lovil; s letadlama nad hlavou, který se mi zákeřně schovávaly za kopcem a s ledovou vodou ze studánky. A s písničkou v hlavě. Šla jsem pro vodu, fotila oblohy, cesty a listy a po děsně dlouhý době jsem si zpívala. A vlastně jsem nevěděla proč. 

Ale možná jsem cosi přijímala... lásku ve větru. Nebo jsem ji vysílala. Nevím. 

Love on the Air David

Láska ve větru Gilmour

Love on the air I keep transmitting but reception is hazy I don't get an answer Keep sending it faster Always knew it was crazy To put my love on the air No one will hurt me again No one will cause me to lie No one will control me by pain No one will cause me to cry I was looking for love In wandering eyes Like a ship trying to fix on a beacon I learned how to sigh On the ribbon and wires It's a habit that's so hard to weaken No one will ever manipulate Make me promise to do or die No one can make me hesitate What can I lose if they try I was looking for love Like the very first time Didn't realise love never left me Contradicted - conspired I connived and designed Nothing on earth could arrest me. Reception is hazy When you put your love on the air Always knew it was crazy To put my love on the air But I only communicate When I put my love on the air You don't have to consummate Love on the air

Lásku po větru pořád vysílám, ale příjem je nejasnej Nedostávám odpověď Ale vysílám dál, stále rychleji Vždycky jsem věděl, že to je šílený Vysílat lásku po větru Nikdo mi už znova neublíží Nikdo mě nebude nutit lhát Nikdo mě nebude ovládat bolestí Nikdo mě nebude nutit k slzám Hledal jsem lásku V putujících očích Jako loď, která se snaží zaměřit maják Naučil jsem se vzdychat Uprostřed stuh a drátů Tenhle zvyk je těžký přemoct Nikdo už se mnou nebude manipulovat Nutit mě ke slibům "udělám to, nebo zemřu" Nikdo mě nepřiměje váhat Co můžu ztratit, když se o to pokusí? Hledal jsem lásku Jako by to bylo poprvé A nedošlo mi, že mě láska nikdy neopustila Odmlouval jsem a kul spiknutí Zavíral jsem oči a plánoval Že mě nic na světě nespoutá Příjem je nejasnej Když vysíláš lásku po větru Vždycky jsem věděl, že je to šílený Vysílat lásku po větru Ale já komunikuju jenom když vysílám lásku Nemusíš ji přijímat Lásku ve větru

Písnička pochází z dílny mého nejoblíbenějšího exPinkFloyda Davida Gilmoura. Do jeho muziky jsem se zamilovala na první poslech, když před několika lety vydal svoje druhý sólový CD On an Island - a už jsem se neodmilovala. Sehnala jsem si tedy i Gilmourovu první sólovku About Face... a objevila tam i tuhle nádheru, Lásku ve větru. 

Písnička je to krásná, jemná a plíživá. Jako by i ona byla jakýmsi paprskem, kterým kdosi vysílá lásku po větru, po radiových vlnách, prostřednictvím vln a zvuků. Vysílá je komukoli, kdo je zachytí, a je na něm, jak je využije nebo nevyužije. Gilmour má pro tyhle neviditelné a přitom důležité signály cit - je to pilot, a ti mají k neviditelným věcem důvěru už ze samotného principu létání. 

A já měla odjakživa pocit, že ke mně sedí. Něco podobnýho vlastně dělám i já. 

Vysílám naprázdno. Naslepo. Ale co? Lásku? Optimismus? Pocit, že život je vlastně fajn, a že i když zrovna není, když dost dlouho vydržíte, tak zase fajn bude? Vím já, co to vlastně je? Možná.

Text samotné písničky jsem nikdy příliš nestudovala - oblíbila jsem si ji v době, kdy jsem už jakštakš vládla anglicky a většinu významu jsem tedy pochytila z poslechu. Až dneska, když jsem usoudila, že Vám o ní napíšu, jsem si tedy našla text. A nestíhala jsem koukat. On člověk mnohdy slyší to, co slyšet chce.

Z jedné z nejnádhernějších částí, kde jsem odjakživa slyšela "I was looking for love in wondering heights" - "hledal jsem lásku v závratných výškách" 

/no ovšem, Gilmour je amatérskej letec, a ti často lítají právě kvůli tomu okouzlujícímu pocitu nekonečný krásy, svobody, dobra a lásky tam nahoře... a proto taky lítání fascinuje mě, protože přesně to tam nacházím. Dave, mluvíš mi z duše, radovala jsem se/

se vyklubalo "I was looking for love in wandering eyes" - "hledal jsem lásku v neklidných očích". 

Pchá, taková konkrétní přízemnost, napadlo mě v první chvíli.  

Pak jsem se nad tím zamyslela. On má Gilmour s tou láskou v očích možná pravdu. Ale já s láskou v závratnejch výšinách taky.

Co ona ta láska vlastně je? Děsně zneužitý slovo, který se v našem kontextu smrsklo na ten nejobyčejnější smysl, na ten konkrétně zacílenej vztah. Jenže ona láska má víc forem. A láska, která nenašla konkrétní cíl, ale musí se vybít. A tak  se občas vybíjí naslepo. Vysíláním do prázdna, do dálek, kde se rozplyne a vy s tím počítáte, a nemusíte se dívat, jak někdy taky vychází nazmar. Je to bezpečnější. Výšky a dálky obecně jsou bezpečný, myslím. 

A navíc, ona se ta láska, kterou vyšlete naslepo do větru, možná neztratí. Dá se zachytit nazpět, pokud máte dobrej přijímač... a dá se zachytit skoro ze všeho. Z cizích úsměvů. Z pěknýho slunečnýho dne. Z kytky, která vám vykvetla na okně. Láska, nebo aspoň to, co má potenciál se v lásku přetvořit, je všude kolem. 

Hledal jsem lásku, jako by to bylo poprvé

A nedošlo mi, že mě láska nikdy neopustila.

Amen, pane Gilmour.