Je to za náma

Opět jsem dlouho nepsala. Tak dlouho, že jsem skoro až zapomněla, jak můj nový blog vypadá /ne, pořád ještě jsem se s ním naplno nesžila/. Tentokrát jsem pro to měla vážný důvod - rekonstruovali jsme byt. Povedlo se, přežili všichni: my rekonstruující i rekonstruovaný. A povedlo se to báječně...

 

 

Kromě pocitu úlevy, že je to odbyto a že jsme přežili, převládá obrovská radost z výsledku. Povedla se obrovská spousta věcí: samostatná koupelna ani záchod nejsou ani trochu mrňavé, jak jsem měla původně obavy; improvizované obložení jedné stěny WC vypadá správně schválně ulítle a navíc ladí s futrama, povedlo se nám nádherně vybrat barvy /síňová oranžovožlutá i mojepokojová tyrkysová jsou hezčí, než jsem doufala/, povedlo se mi zužitkovat "technickou" skříňku, na kterou už po probourání dvojech dveří nezbylo místo v síni, při posledním úklidu jsme objevili na skříni zapomenutý obraz, který mi perfektně ladí k novým zdem a do něhož jsem se na první pohled zamilovala... a tak podobně. 

Prostě je to super. 

A vůbec nevadí, že jsem vám během toho měsíce nestihla napsat o jinejch super věcech: 

Třeba o mým novým mobilu.

Nebo o tom, jak se ze mě v práci stává odborník přes počítače a grafiku. /Ano, jednookej mezi slepejma králem./ 

Nebo o sobotním třicetikilometrovém pochodu z Kbel do Karlína, během něhož jsem s úlovkem 35 keší trhla osobní kešovací rekord, objevila spoustu zajímavejch staveb a míst a ověřila si, že končiny kolem Palmovky jsou FAKT divný a bude lepší se jim vyhýbat i nadále.

Nebo o obíhání dvou bohnických kostelů, přičemž jsem stihla mši až napotřetí, o bloudění v psychiatrické léčebně a o úsměvné konverzaci s místními.

Nebo o vycházce na nádhernou vyhlídku nad Vltavou. 

Nebo o poněkud mrazivém zjištění, že končiny nepříliš vzdálené mému bydlišti přesně odpovídají tomu, jak si představuju dějiště jedné hodně mrazivé a nepříjemné Kingovy povídky. Za domácí úkol si někde najděte a přečtěte povídku Crouch End /z knihy Pátá čtvrtina/ a já časem, za správného soumraku a za správné nálady, nafotím soubor fotek a doplním je úryvky z knížky.

Nebo o objevení fantastické velkošutrárny na Ruzyni, která je velko- jak nabídkou, tak velikostí prodávaných a vystavovaných exponátů. Zruinovala jsem si tam týdenní rozpočet a zamilovala se do bezpočtu exponátů, nejvíce však do obrovské křišťálové koule, asi metr v průměru, o váze jedné tuny a ceně téměř 8 milionů. /Kdybyste nevěděli, co mi koupit k nějakému jubileu, tak už víte./ Ještě se mi nestalo, abych se dotkla KAMENE a cítila z něj brnění a vibrace. Tady fakt jo. 

Nebo o tom, že moje milovaná Černá skříňka stále vzkvétá a dělá mi obrovskou radost, jakož i její příznivci. Protože mě už dlouho tak nic nepotěšilo, jako když mi jeden z těch 800 lidí napsal, že právě jeden z publikovaných citátů ho definitivně nakopl, aby se šel přihlásit do aeroklubu a začal se učit lítat. Je nádherný, když někoho postrčíte ke splnění snu.

Život je prostě fajn...

i když o tom nestihnete říct celýmu širýmu Internetu.