Lemmings: Stará láska nerezaví

Dlouho, předlouho jsem nepsala. Čekala jsem na zásadní podnět, který mě přiměje rozbít okovy lenosti a probere blog k životu. A podnět přišel dneska, nečekán, téměř až nezván... ale přišel a nebylo možno ho ignorovat. Potkala jsem starou lásku, na kterou jsem už dávno zapomněla. Dělily nás roky, snad i desetiletí. A přesto se dnes naše cesty opět protly... Spočítala bych na prstech jedné ruky počítačové hry, které mi kdy skutečně přirostly k srdci. A dneska jsem znovuobjevila snad tu nejstarší z těchto lásek... Lemmings. Lemínci, chcete-li Lumíci... :o) A žádná 3D náhražka, ale pěkně ti staří, dobří, primitivní Lemmings, skládající se z kostek o velikosti dnešního standardního písmenka... Uááá! 

Vešekrý vděk za tohle dojemné setkání patří mamce a bratrovi. Teda především bratrovi - to on nedávno nazval Poběhlíka lumíkem. Dneska se začalo v kruhu rodinném opět řešit, kdeže ten lumík vlastně žije - a tak jsem si to vygooglila. No a na co jsem nepřišla - krom toho, že Lumík žije kupříkladu v Norsku, jsem se taky dověděla, že lumíci a jejich legendární hromadné sebevraždy (které prý vůbec sebevraždami nejsou, lumíci prý umí plavat a to, že se občas utopí, není záměrem, ale neodhadnutím sil :) inspirovaly tu skvělou starou dobrou hru - Lemmings.

Pokud používáte počítač déle než deset let, možná jste její éru zažili. Taky jsem mívala období, kdy jsem vymýšlela co nejšetrnější cesty od leminčího propadliště do domečku... a byla to krásná doba. Doba jednogigového harddisku, Windows 95, Hledání min a dalších jednoduchoučkých her. Už tehdy byli Lemmings starou legendou. Takže když jsem na ně náhodou narazila dneska, nedělala jsem si iluze, že je na novém noťase pod Win XP rozběhám. Ale stal se zázrak - a na druhý pokus se přede mnou rozprostřela ta stará dobrá kouzelná obrazovka v šestnácti barvách, na kterou jsem už dávno zapomněla.

Vražedná únava, která mě sužovala až do vygooglení lumíků, mě přešla nadobro. Zaťala jsem ale zuby a odehrála jsem dvě primitivní základní kolečka, jen pro ujištění, že to DOOPRAVDY funguje... Fungovalo. Zázrak se stal skutečností. Pohltila mě nostalgie a vzpomínání na staré kouzelné časy, kdy...

... kdy jsem chodívala hrát na počítači ke Zdeničce a Jeníčkovi, protože měli spoooustu her (narozdíl od mého Toppleru a Sokobanu.. i když i ty bych si někdy dala, doprčic... :o) - a hlavně, považte, b-a-r-e-v-n-ý  monitor...

... kdy mi Novotných super hry stejně nešly, protože jejich hry se neovládaly jen šipkama jako Sokoban a Toppler, ale, považte, m-y-š-í... :o) a to vám byl nezvyk!

... kdy jsem později přešla od hitovek jako Prehistorik a ... (jak se to doháje jmenovalo, arkáda, ve které zdatný horníček doloval diamantíky a bojoval s příšerama... Fruti??? :o) zpět ke starým Lemmingsům, protože jsem poznala nesmrtelné kouzlo čisté logiky...

... kdy jeden běžný pixel na monitoru vypadal jako to, co dnes zabírá skoro takovéhle jedno písmenko: n

... kdy Windows 95 byly nový systém a já byla pár měsíců hrdá, že jsme konečně předstihli Novotné a máme lepší počítač, než oni (dlouho to samozřejmě nevydrželo :o)

... kdy byl člověk okouzlený šestnácti základními barvami systému a kochal se nezaměnitelnou nádherou fuchsiové a vzteklou zelení citronové, nebo jak se ta barva jmenuje...

... kdy jsem si zapisovala těžce vybojovaná hesla k dalším úrovním do E X C E L U - po T602 a Matu to byl špičkový, úžasný a báječný nástroj... a ta hrdost, když jsem se sama naučila udělat si na hesla primitivní tabulku...

... kdy ve hrách nešlo o to zabít, ale přežít - a když jste pro přežití většiny přece jen museli někoho obětovat, odbylo se to decentním, vzdáleným a citlivým puf a rozpadením postavičky na prach pixelů... žádné smrtelné křeče, utrpení a pomalé hynutí, nýbrž rychlý a skoro až humánní přechod ze stadia existence do stadia neexistence...

Prostě - neuvěřitelná nostalgie na mě dýchla a svým sladkým dechem mě omámila. Stará láska nerezaví a velký pixel se nerozpadne. Snad deset let jsem tu hru nehrála, ani si na ni nevzpomněla. Ale teď je ta hravá nálada zpátky se vším všudy. Asi už vím, co budu dělat zítra ve vlaku cestou do Prahy... Aťsi mě mají lidi za cvoka. Kdo si hraje, nezlobí... :o)

Zastesklo se vám taky? Nenechte mě v tom samotnou :o) Stahujte zde...