Svět se mění... a my s ním

Vyhlašuju soutěž o hlášku dne - vystihnout dnešní den smysluplným povídáním, to by bylo na moooc dlouho. Na druhou stranu si dnešek ale pár slov rozhodně zaslouží - událo se několik hodně podstatných věcí... A tak to vezmeme stručně a heslovitě :o)

Skoncujte s ranní nevolností - vstávejte odpoledne!

S tímhle heslem jsem obšťastňovala spolužáky a spolužačky před dopolední zkouškou z kritických teorií médií. Vstala jsem ráno dřív za účelem posledního (celkově druhého) přečtení si přednášek, jenže bylo krušno zle - i udělala jsem si silnej zelenej čaj, pracovní název Tekutá vražda vypovídá snad dostatečně... Čtyřpytlíkovej Zen Chai skoro nalačno probral, ale taky pobouřil útroby. Do školy jsem se proto dovlekla se solidním šouflpocitem. Ovšem vtipkování o ranní nevolnosti a pozorování zděšených a nechápavých pohledů zvedlo náladu a pocit rozehnalo :) Zkouška samotná se nevyvedla tak, jak bych chtěla, ovšem šla jsem z ní s pocitem, že jsem víc udělat nemohla. Uvidíme, jak to dopadne.

Na někom se to ty holky naučit musej...

Vyzbrojena tímto heslem jsem vyrazila na Invalidovnu, nechat se ostříhat. Stříhání v Praze není levná věc a já si vzpomněla na doby, kdy jsem se ve Žďáře nechávala stříhat u učňaček kadeřnic. I vygooglila jsem si potřebné info a vyrazila na Invalidovnu, kde má kterési učiliště středisko odborného výcviku. Počkala jsem po polední pauze (v ní jsem se zajela jen tak podívat do Kobylis, maje v paměti, že tam tramvaj jezdí hezkými místy... jistě že jsem jela druhou trasou, ale co :) a svěřila se do rukou slečnám, asi o šest let mladším, než jsem sama. Dopadlo to dobře. Slečna mi to ostříhala pěkně a tak, jak jsem chtěla (dokonce jsem během stříhání seznala, že to mohla vzít víc, ale nechala jsem ji, aby se s tím nemusela předělávat...) - jenže na závěr povolala ke schválení mistrovou a ta popadla nůžky - a fik fik fik, těžce usmlouvané centimetry ofiny, která se musí dát stáhnout do culíku, lítaly na zem a já se ani nevzmohla na odpor. Takže to je celkově kratší, než jsem plánovala, ovšem vypadá to dobře. Takže to by taky bylo.

Svoboda pro oči - po osmnácti letech

Je to tak. Dnešek je prvním dnem od mých cca šesti, kdy se koukám na svět nerozmazaně a bez brejlí. Jo, pořídila jsem si čočky. Je to nezvyk - mít najednou ostré celé zorné pole... Jinak to je veselý boj, plácnout čočku tam, kam patří, ve správné poloze, je vtipná scénka asi na deset minut. Ale co, to chce cvik :) Čočky se střídají v aktivitě a vesele si šmejdí v oku, jsa asi nesprávně umístěny - takže vidím chvilku rozmazaně, chvilku ostře, chvilku zamlženě a podobně. Ale stačí párkrát zamrkat - a je to v cajku. A chvílemi si dokonce některá sedne tak, že o ní vůbec nevím! Je to lepší než drátem do oka, a rozhodně lepší než předešlé brejle - z těch se mi motala hlava a neměla jsem dobrý pocit, z čoček se mi nemotá nic. Jen to chce naučit se je plácat na to správné místo oka.

Děkujem, Ježíšku!

Ježíšek se o měsíc opozdil a poslal mi poslední dárečky po hranické Rézi - oranžovou kočku s kropenatkou, magnetickou záložku a korálkového zavěšovacího anděla. Daly jsme si s Rézou zase jednou rande, během něhož jsme stihly nejkratší návštěvu Krásnejch ztrát (přišly jsme v pět, od půl šesté byla rezervace na půl podniku... daly jsme rychlorakev a rychločokoládu a vyklidily jsme pole) a poučné posezeníčko v literární kavárně na Moráni. Zjistila jsem, co to je studentské latte (latte s karamelem či čokoládou dole), rumové pralinky v tekuté podobě (likér rumovo-čokoládový a nikoli špatný) a Ďábelský krvesaj - sofistikovaná lihovina podávaná pro větší efekt ve zkumavce. Sofistikovaná je velmi, protože při pití vás osvěživě hladí v krku, ale jakmile dopijete, přihlásí se pálivý ocas. Jo a nesnažte se dávat si s někým jednu zkumavku chlastu napůl. Pití ze zkumavky se špatně odhaduje a dopadnete jako my s Rézou - člověk chce ochutnat a naprosto neúmyslně vypije 90 procent obsahu. Ach jo. A pak si člověk nemá na stole zapomenout pytlík s těma dárečkama, kam si navíc přibalil brejle (aby je nerozmačkal v báglu, neb mu nedošlo, že by si měl vzít pouzdro, když si nahodí čočky :) ... Ještě že všímavý personál pytlík objevil a když jsme se vrátily, byl už na baru :o)

Jen červená to může být...  

Aby byla Velká proměna dokonána dokonale, koupila jsem si dvě krabičky vymývací barvy. Podzimní zrzavá zkušenost se mi zalíbila a k tiziánově červené jsem se s radostí vrátila. Už jsem skoro profík - trvalo mi to chvilku, neusvinila jsem si ručník ani tričko a povedlo se mi zbytky šamponu vymýt úplně úplně!

Dlouhé čekání skončilo - let's go get LOST!!!

Perličkou, sladkým závěrem dnešního dne a odměnou za to, že jsem to všechno tak hezky stihla :o) , mi byla dlouho očekávaná večerní podívaná. Losti jsou zpět! Včera šly první dva díly páté série v Americe, dneska ráno jsem naklusala na net a zaopatřila se. Nastala sice vtipná situace, kdy byl dostupný díl druhý a čekalo se na první... ale když člověk celý den někde lítal, bylo mu to v podstatě stejně fuk. Večer už bylo všecko, včetně titulků... a tak vyvrcholení dne nic nebránilo. Podívaná parádní, prozrazovat nebudu nic - jediné, co stojí za zmínku zde, je, že Des je mimořádný a nevztahují se na něj pravidla!!!

Všechno, co potřebujete vědět...

... jsem vám už řekla. Tak tedy dobrou noc - jdu bojovat s čočkama :o) Ale abyste neřekli, že vás napínám... tak se na výsledek Velké Proměny teda podívejte sami :o)