Novoroční

Tak nám zase odtikávají poslední hodiny, minuty a vteřiny odcházejícího roku. Nemám a nikdy jsem neměla ráda okázalé, velkolepé, přehnaně optimistické a za každou cenu křečovitě veselé Silvestry. Asi jsem nikdy nepochopila, proč by se člověk na konci roku měl veselit a křepčit za prskotu světlic. A snad proto jsem Silvestry nikdy netrávívala u bujaré televizní zábavy, natožpak v přervaných hospodách, nebo - nedejbože - v mnohahlavých davech na náměstích velkých měst. Moje Silvestry, to je spíš bilancování během příliš dlouhého večera, kdy jsem nejraději v malém okruhu blízkých a přátel. A nehraje mi k tomu většinou nic jásavého - mnohem víc moje silvestrovské nálady vystihují písničky, jako je ta dnešní. Střízlivá, realistická, zavánějící spíše nedůvěrou... prostě krylovská.

Karel Kryl - NOVOROČNÍ Noc brnká na spinetu Tak jako předloni A krčmář v kamnech zatopí Koukám se na vinětu A rytíř na koni Vyměnil láhev za kopí Noc háže stříbro ryzí Na ostny akátů Pár minut zbývá do ledna Zní z kouta píseň cizí Opilejch soldátů A major vodku objedná Mějte si ze mě blázna Každej vám uvěří A snad mu srdce okřeje Flaška je poloprázdná A fízl u dveří K novýmu roku popřeje Flaška je poloprázdná A fízl u dveří K novýmu roku popřeje Jé, jé, jé, jé jé Je jé jé

Můj Silvestr. Písnička, kterou jsem objevila za zlatých intráckých let, když Májka dotáhla na intr kazetu s Krylovým výběrem. Ten výběr téměř nemá chybu a skoro každá z těch dvaceti či kolika písní se mi spojila s nějakou příležitostí. Novoroční se spojila naprosto logicky, otřepaně, obyčejně a trapně - se Silvestrem a Novým rokem. (A taky s Májkou, se kterou jsem už několik Silvestrů strávila. Letos ne - a tato písnička tedy budiž na její počest. Majk, styď se!)

Mou náladu během večerů a nocí, kdy se roky lámou, však vystihuje přesně. Žádné veselí, žádný přehnaný optimismus - spíše nedůvěra k tomu, co přijde. Jak říká moje moudrá tedamama - nevidím důvod, proč bych měla slavit příchod toho, o čem nevím, jaké to bude. 

Odchází uplynulý rok, který už znám, vím, co mi dal i vzal, nějak jsem se s ním srovnala - a teď začne nová kapitola a já si zase budu všecko prožívat nanovo, čekat, co mi ten rok přinese a co si s sebou zase odnese. Ne, Silvestr v mém podání není nadšené těšení se na nový rok. Je to spíš nostalgické loučení s tím starým.

Bilancování, přemýšlení, vděčnost, že jsem s těmi, které mám ráda. Už nějaký ten rok trávím Silvestry doma a nějak si neumím představit, že bych měla být jinde. Teda umím, už jsem pár přelomů roků trávila jinde, ale - vždycky, když se dopočítaly vteřiny starého roku a začal nový, mně se v tu chvíli jaksi bolestně zastesklo po silnici před naším domem, kde se vždycky sejde rodina naše i Pazderova, kde kolem pobíhá bratr s Borčou s petardama a kde táta obchází s přípitkem.

Vzpomínám i na přátele, na ty, se kterými jsem většinou některý ze dřívějších Silvestrů strávila. Myšlenky na ně se obvykle honí v průběhu večera, vzduchem proletí pár nezavaznych (= nezávazných i nezávažných) smsek, občas i hovorů. Občas si říkám, že by bylo fajn s nimi být. Ale oni jsou jinde, já jsem jinde... roky, se kterými jsme se rozloučili už dřív, nás rozdělily a zavály do různých končin. Občas mi chybí - ale ne tolik, jako by mi chyběl domov, kdybych byla s přáteli.

Přelom starého a nového roku je pro mě chvílí, kdy snad mívám snad nejnaléhavější potřebu být na stálém, neměnném, bezpečném a jistém místě - doma. Snad právě proto, že nejistoty je v té chvíli dost - nejistý je celý rodící se rok. Té nejistoty je celých 365 dní - už nikdy jí tolik nebude. Bude jí sice pomalu ubývat, ale až žádná nezbyde, pak nám ten uplynulý rok bude zase sebrán a my "začneme nanovo".

Přelom starého a nového roku, to je loučení se se známým a jistým - a odevzdané čekání na neznámé a nejisté. Netvrdím, že bychom se měli té noci, respektive nového a přicházejícího, bát. Stejně tak mi ale nepřijde rozumné to bezhlavě oslavovat. Slavme, až budeme vědět, že to za ty oslavy stálo... tedy až ten rok bude končit a my budeme mít jasno v tom, jaký vlastně byl. Ale - pokud uplynulý rok za ty oslavy stál, nemělo by nám logicky spíše být líto, že končí? Začarovaný kruh.

Možná těmi oslavami přivoláváme do nadcházejícího roku štěstí a úspěch a zaháníme to zlé. Žeby? Jsme snad pralidé, abychom věřili, že hluk a blikot světel zažene zlé mocnosti? I když... možná právě tenhle zvyk je připomínkou těch nejstarších pudů v nás - obřadů, kdy naši prapředkové tančili s bubny kolem ohně, aby zahnali zlé duchy... Kdo ví.

Já se k tomuhle pravěkému křepčení, s dovolením, nepřipojím. Mějte si ze mě blázna, každý vám uvěří... jen cvoci na Silvestra zarytě odolávají optimismu a všeobecnému veselí. A ani ta poloprázdná flaška jim k tomu všeobecnému nadšenému optimismu nepomůže.

Nebraňte se Silvestrovskému veselí, pokud vám je příjemné. Ale nevkračujte do nového roku s tím přepjatým, přehnaným a nemístným optimismem, který se nám snaží silvestrovské oslavy podsunout. Možná byste pak zjistili, že ta bujarost, která vás do nového roku vítala a přehnaně ochotně do něj uváděla, byl právě ten fízl - lhář a podrazák v masce, u dveří nového roku. Nevěřte mu.

Raději si jeho dveře otevřete sami, v klidu a s vyrovnaností. Možná vám to pomůže začít ten nový rok bez přehnaných očekávání, bez iluzí a růžových brýlí. A takový střízlivý start je určitě lepší, než bolestné střízlivění ze silvestrovské kocoviny - ať už je způsobena alkoholem, nebo všeobecným přehnaným optimismem.

Ať váš rok 2009 není horší než ten odcházející
a ať máte na jeho konci co slavit...

přeje   T e r i