Jak jsem přišla o (minimálně) deset litrů

Nárok na prospěchové stipendium průměrnému studentovi, co nemá červený diplom jako jedinou životní proritu, nevzniká každý den. Zejména ne na naší fakultě. Na mě se konečně štěstí usmálo loni - v polovině letního semestru jsem si s podivem uvědomila, že moje dosavadní známky jakous takous naději dávají. A protože se mi povedlo třeťák dokončit neméně úspěšně, začala jsem si brousit zuby na finanční obnos, přidělený mi za vynikající studijní výsledky. Jenže Terinka míní a zmatené a nepochopitelné fakultní předpisy mění... Kdepak deset litrů, kdepak foťáček s ručním ostřením. Zase utřu nos.

O prospěchové stýpko jsem si žádala už po prváku i druháku, nikdy jsem ale nedoufala - kazily mi to nějaké dvojky, semtam i trojka. Loni, po třeťáku, se mi ale v indexu skvěly samé jedničky - výsledek to výběru zajímavých předmětů, trošky snahy i velkého kousku štěstí. No, kdo jiný by měl mít nárok na stýpko, když ne ten se samými jedničkami, řekla jsem si. Navíc jsem zjistila, že předchozí rok pár třeťáků stipendium dostalo... a tak jsem se těšila na podzim, až mi na účet přisviští pěkných pár tisíc, které si schovám buď na letní Irsko... nebo si pořídím nový fotopřístroj... nebo tak něco. Slastná to představa.

Před týdnem přišel spolužačce mail ze studijního, ať pošle číslo účtu, že jí vznikl nárok na stipendium. Jí přišel, mně ne. Ona přitom měla míň známek než já - a jednu dvojku k tomu. Zpozorněla jsem. Chvíli jsem se utěšovala možností, že to třeba posílají na etapy, což se ale samozřejmě nestalo - někde byla chyba.

Začala jsem kout bojový plán - vrozená lenost šla stranou, o takovou sumu se člověk porvat prostě musí. A samozřejmě jsem se netajila křivdou, kterou na mně spáchali. Stěžovala jsem si tak před jednou přednáškou, když se tiše ozvala další spolužačka, sedící vedle. "No jo, taky jsem doufala, že něco dostanu, když jsem měla samý jedničky..." Naskočila jsem radostí, nejsem sama! Čím víc nás bude, tím větší je šance, že něco vydupem.

Sklaplo mi hned po dotyčné přednášce. Spolužačka mi zkroušeně sdělila, že nic nedostanem, jelikož aby měl člověk nárok na stípko, musí mít za rok víc než 30 kreditů. To, pravda, není moc - ale ve třeťáku to udělá málokdo, většinu předmětů jste si vybrali už dřív a učíte se hlavně na státnice a píšete bakalářku, za což nedostanete paradoxně ani kredit. Spolužačka si posteskla, že ona měla osmadvacet... chyběly jí pitomé dva, jediný zápočet. Kdyby to člověk věděl, vzal by si něco navíc... jenže to se samozřejmě nedovíte dřív, než začnete řešit problém. Že by někde byly přehledně sepsané všechny podmínky pro stipendia? Nedělejte si srandu.

Pak mi přece jen svitla naděje, vzpomněla jsem si na své dva kurzy irštiny z jiné fakulty, za něž jsem kredity dostat měla, leč nedostala. Po nahlédnutí do systému jsem navíc zjistila, že mně chyběl kredit JEDEN. Měla jsem devětadvacet. Vystartovala jsem za garantkou bakalářského programu, jak to jako je s kreditama za uznané předměty odjinud? Potvrdila mi, že jsem ty čtyři bodíky za irštiny dostat měla, a ať si s tím zajdu na studijní, že třeba něco zmůžou.

Na studijním jsem už sice byla předtím a došla jsem k závěru, že studijní je dobré ke všemu, jen ne k řešení problémů, ale rozhodla jsem se zkusit to znovu. Jedna paní mě poslala za druhou paní, a druhá paní mě poslala za třetí paní, správkyní studijního systému.

Paní správkyně mě vyslechla a pak mi sdělila, že uznané předměty z cizích fakult se ale do stipendijního průměru nezapočítávají. "Já je ale nechci započítat do studijního průměru, já chci jen ty čtyři body připočítat k těm devětadvaceti, abych překonala hranici a systém se mnou počítal," bránila jsem se. Asi dvacet minut jsme diskutovaly a nakonec se paní podívala do systému, jak to teda mám... a pravila, že tam ale ty čtyři kredity jsou.

Málem to se mnou šlehlo - v její verzi systému ty body byly. V mé ne. Paní pravila, že se stipendia počítají z její verze, a že ty čtyři kredity jsou prostě nějaký jiný a že se to prostě nezapočítává a bohužel, nemůžu vám pomoct. A vůbec, radši se v tom nehrabejte, do ukončeného studia se nesmí vůbec sahat... No nic, poděkovala jsem za ochotu a za čas - a naděje na foťáček se rozplynula v nenávratnu.

Večer mi od paní správkyně přišel mail, že se ještě dodatečně informovala, a že to je tak, jak říkala - cizí kredity se nepočítají. (Přestávám tedy chápat smysl uznávání předmětů z jiných fakult, ale to teď vem čert...) Nedá se nic dělat, nedá se svítit, stípko nebude.

Šance, že se tak blízko dostanu někdy v budoucím studiu, je mizivá. Systém stipendií je nastaven tak, že největší šance mají bakaláři - přirozeně, mají hodně předmětů, hodně zkoušek, hodně kreditů. Navíc, teď, když dělám dvě školy, je mnohem menší naděje, že to utáhnu na jedničky. Vlastně téměř žádná. Navíc, i kdybych ty jedničky měla, stejně mi kredity za ně neuznají, protože mám dva obory na jiných fakultách...

Zbyl mi čistej vztek na neorganizaci bordelfakulty, kde nikdo nic neví a pokud někdo něco ví, je to stoprocentně něco jiného než to, co ví někdo jiný. Že by se někde pravidla pro přidělování podobných záležitostí sepsala přehledně, komplexně, srozumitelně a dostupně? Neee. To by si pak někdo, jako třeba spolužačka a já, mohl spočítat kredity, vzít si o předmět víc - a měl by deset litrů, a to by asi patrně školu zruinovalo. Asi na té krizi ve školství něco bude, šetřit se musí holt všude.

Tak si už jen můžu vyčítat a taktizovat, coby kdyby. Co by se stalo, kdyby nebyl bordel...

Kdyby v systému nebyl bordel a za zkoušku z Kreativity v jazyce nám nedali jen dva kredity, protože systém nechápe rozdíl mezi kreativitou volitelnou (zápočet, 2 kredity, letní semestr) a kreativitou specializační (zkouška, 3 kredity, zimní semestr), mohla jsem mít o bod víc a dalo by to třicet. Minulý týden jsem mohla dostat mail, ať pošlu číslo účtu.

Co by se stalo, kdybych si nenavykla zapisovat si o pár dvoukreditních předmětů víc a pak je pouštět podle toho, jak jsem stíhala a chtělo se mi... Coby kdyby.

Kdybych bývala v půli semestru nevzdala Filipovu Digitální fotografii, strávila dva večery u Photoshopu tvořením šesti až sedmi fotomontáží... večery nikterak násilné, protože mě práce s Photoshopem vlastně i baví, jen se k tomu musím odhodlat... měla bych o dva kredity víc, celých jedenatřicet, a před týdnem mi mohl přijít mail.

Ach jo. Dva, tři večery... děleno cca deseti tisíci (možná i víc...) - to máte nějakých pět tisíc na večer. Zatraceně dobře placená práce z domova.

Ach jo.

A pak má mít člověk motivaci ke studiu.