Vánoce nájemného baliče dárků

Vánoce přicházejí... a světe, div se - JÁ se na ně těším, a to i přes absenci vánočního rozpoložení, za což může totální nedostatek sněhu. Světe, div se podruhé - JÁ měla celých ŠEST dní před Štědrým dnem už všecky dárky! A světe, nediv se - opět funguju jako celorodinný nájemný balič dárků...    

Doplahočila jsem se dneska po čtrnácti dnech konečně domů - ty dva týdny mi připadly jako měsíc, lítaly jsme v jednom kuse jako fretky a stihly jsme asi tak dvojnásobek věcí, než co stíháme běžně - a hlava se s tím nějak nemůže srovnat :o) Domů jsem se doplácala s vypětím všech sil a totálně vyčerpaná celodenním vláčením megakufru, kytary a počítačového báglu - ještě jednou budu dělat nákupčího dárků pro polovinu rodiny, pěkně si pro mě rodina pojede do Prahy autem...

Doma jsem se okamžitě a hrdě ujala své milované předvánoční role, díky níž jsem už pěkných pár let terčem směsice nedůvěry, obdivu a vděku - role nájemného baliče dárků. Balení dárků je totiž činnost, kterou jsem milovala odjakživa - od chvíle, kdy jsem pochopila, že dárky nenosí Ježíšek. Naproti tomu většina lidí bere balení dárků jako činnost zdlouhavou a vlastně zbytečnou (máloco má tak marnou existenci jako balicí papír na dárky...pohled na rozcupované hromady po nadílce je pro mě jeden z nejsmutnějších vánočních výjevů...)

Nejinak moje rodina. Naučila se to před dávnými roky - když jsme hromadně usoudili, že už nejsem nejmenší a že tedy nemusím být překvapena tím, co dostanou ostatní. Ujala jsem se funkce s chutí, která mi zůstala z dětství. Dodnes si pamatuju, jak jsem natřikrát přebalovala dárečky pro spolužačky v nějaké třetí třídě základky... :o) No, dneska už tedy balím jen jednou - šetřím naše lesy. A při současném objemu toho, co mi projde prackama, bych to víckrát asi nestíhala.

Je to ideální kompromis - já se vyřádím u oblíbené činnosti a uleju se od předvánočních činností jiných, naproti tomu rodina se nemusí patlat v izolepách a stužečkách a může se věnovat věcem praktičtějším. Uznávám, že to je taky potřeba - mašliček se na Štědrý večer prostě nenajíte.

Funkce nájemného baliče má jednu jedinou zásadu - zarytě odmítám balit dárky, určené mně samotné. Možná to je dětinskost, stejně každé Vánoce vím, že dostanu svíčku a pár věcí člověk prostě vytuší :o) - no ale nezlobte se, nějaký kouzlo se těm Vánocům musí nechat... Stejně mě vždycky oblafne táta, když mi na Štědrý den odpoledne dotáhne tašku neurčených dárků, praví, ať se nestarám, pro koho to je a že si to popíše sám - a večer mi tak stejně skončí na hromádce něco vlastnoručně baleného. Ale aspoň minimální efekt překvapení zafunguje - ve chvíli balení jsem nevěděla, že to je pro mě...  

Vrhla jsem se tedy do tradiční činnosti i dneska - poočku jsem sledovala dva díly Dr. House a u toho jsem si patlala balíčky - a až když jsem chtěla jít somrovat za mamkou, ať mi dá ještě něco k zabalení a našla jsem ji spící, uvědomila jsem si, že je jaksi po půlnoci. Při tak naplňující činnosti prostě ztrácím pojem o čase. Navíc jsem objevila báječnou věc - skoro celé role vánočních papírů z loňska - což znamená, že letošní Vánoce nebudou jen červenozelené, jak to doteď vypadalo :o) No a pohled na tu barevnou hromadu byl prostě tak neodolatelný, že se mi fakt nechtělo přestat.

Tuším, že se letos vyřádím. Nemám ještě pobalenou část svých darů, bratr přislíbil, že mi taky něco nechá - a prý za to dostanu i odměnu - z bratra roste charakter!!! Mamka snad taky ještě něco vyhrabe, no a táta, ten nezklame nikdy :o) Těším, těším, těším se převelice.

Začínám uvažovat o tom, že si pořídím živnost. Co myslíte, zaplatil by si někdo služby nájemného baliče dárků? :o)

Asi ale rozjetí podnikání nechám na později, až se odplazí svině krize ekonomická. Fakt jo, fakt je tady, už přišla k nám... a není to příjemnej pocit, když vám vyhazují většinu ještě nedávných kolegů. Že to pocítíme takhle, a že to pocítím i já, to jsem fakt nečekala. Když něco pozná i malá blbá Terinka, je to asi vážný... ale o tom až někdy příště.

Užívejme si hezkejch chvil, jak jen to jde. Těch nepříjemnejch bude možná přibejvat.

A proto - jdu se ještě jednou pokochat pohledem pod stůl - na právě dobalenou hromadu :o)