Měla Terinka externí harddisk a už ho zase nemá

...aneb Když se něco může podělat, podělá se to! Minulej pátek jsem si konečně splnila téměř roční sen - pořídila jsem Mašínovi kamaráda, externí pevný disk. Za cenu solidní, s dopravou až ke koleji, vlastnosti mající slušné, a kapacitu téměř snovou - 1000 GB, ano, TISÍC gigabajtů. Proti ubohému osmdesátigigovému disku mého Mašína, kde se poslední asi dva roky data tísnila jako sardinky, to byl najednou prostor téměř nekonečný. Jenomže... dneska se stala katastrofální věc - disk prskl a už nenaběhl. A já tiše doufám - viďte, že má externí disk pojistky???

Za všecko může Mašina domácí, tedy bratrův stolní počítač. Totiž, v uplynulých dnech jsem naznala, že když mám tisícigigovej disk, chce ho to pořádně využít. A protože většinu fotek, muziky a filmů jsem uchovávala na cédéčkách či dévédéčkách, což vskutku není nosič spolehlivý a trvanlivý, pustila jsem se do kopírování obsahu cédéček právě na nový disk. Jenže nespolehlivé placky se projevily, a některé, zejména ty starší, dělaly značné problémy. 

Krizovým se ukázalo stáří cédéčka tři až čtyři roky - z toho plyne - NEVĚŘTE JIM! Nešel mi načíst pan Kryl, nešli načíst Zeppelini ani Queeni, staré Doors jsem radši ani nezkoušela. Mírné zklamání. Přešlo mě však ve chvíli, kdy mě osvítilo a já si vzpomněla, že většinu těchhle starých cédéček mám zálohovanou doma na disku domácího počítače. Heuréka - ďabneme tam nový externí disk, přetaháme muziku a za hodinku bude.

Dojela jsem tedy dneska domů, zapla domácí počítač a zjistila, že požadovaná data v něm pořád ještě jsou. Donesla jsem novej disk... a pak se to stalo. Napřed propojit vypnutý disk USB kablíkem k počítači, pak zapojit disk do elektriky... a nic. Mašina nezabírala. I napadlo mě, kdoví jestli je usb konektor pořádně zapojen - a jakmile jsem na kablík sáhla, ozvalo se z disku (aspoň jsem měla ten pocit) nepěkné elektrické prsknutí - a nic. USBéčko bylo zděšeně urychleně vytaženo, při doteku kov na kov se mi zdálo, že slyším další prskání... anebo jsem už měla paranoidní slyšiny. Na faktu, že se disk netvářil vůbec zdravě, se však nezměnilo nic.

Vyděšeně jsem oddusala k Mašínu, s poslední nadějí, že se disk v kontaktu se starým kamarádem vzpamatuje... Nevzpamatoval, samozřejmě. Ani neblikl. A já najednou hleděla tváří v tvář kruté realitě - 150 giga dat nepřístupných. Nebude Dr. House, nebude 90% Lostů, nebudou Letecké katastrofy, nebudou úžasné nové filmy, nedávno nabyté a jako zlato uložené... Na co se sakra budem koukat v Poličce?!? (Katastrofický scénář, že se disk už třeba taky nevzpamatuje a já na ty poklady nebudu třeba koukat už NIKDY, mě v tu chvíli radši vůbec nenapadl... chválen budiž pud sebezáchovy.)

Začala jsem rekapitulovat, kde se stala chyba. Připojením k počítači? Snad ne - stejným způsobem jsem zapojovala disk i poprvé k Mašínu, a to proběhlo bez problému. Vzpomněla jsem si na dnesodpolední pohodu ve škole, kdy nám odpadla hodina na FAMU - i vrátily jsme se s Paajou na základnu Hollar a usoudily, že volnou hodinu zabijeme koukáním na Dr. House. Nápad věru ušlechtilý, stačilo zapnout Mašín a disk, stáhnout požadovanou epizodu do Mašína, odpojit disk, přenést Mašín na dvoreček, vyrobit kino a sledovat. Vše proběhlo tak, jak mělo. Disk byl sice odpojen za chodu, ale slušně a humánně - přes příkaz Bezpečně odebrat hardware. Co víc by si mohl přát?

Nejistota ovšem hlodala, i pohledala jsem v Mašínu návod k použití disku. Ten pravil, že Terinka se během zapojování či odpojování chyby nedopustila, naopak - postupovala zcela správně. Jenže disk si nedal vysvětlit, že mu vlastně nic být nemůže, a neblikne a neblikne. Natožpak aby se rozjel.  

Zahlodala také věc další - otázka, zda disku svědčí či nesvědčí transport z Prahy vlakem v mašíntašce? Pravda, v návodu píšou, že disk nemá být vystaven otřesům, nemá s ním být hýbáno za provozu, zkrátka na něj nemá být užíváno hrubého násilí - ale to pak pardon. Převážet ho v polstrované tašce spolu s počítačem, to za hrubé násilí vážně nepovažuju.

Okamžitě po zjištění problému jsem povolala z koupelny bratra a jala jsem se mu žalovat, co mi jeho Mašina domácí nepřímo způsobila za újmu. Ještě než jsem dořekla, pravil bratr moudře "zkrat"? Dušička zaplesala - i já na základě toho prskavého zvuku pojala laickou naději, že to mohla být jen nějaká pojistka... pojistky přece praskají a když prsknou, zní to jako elektrické prsknutí, ne?

Viďte, že má externí harrdisk pojistky...

Zítra jedu na víkend do Poličky (holt jsme se s Paajou dlouho neviděly... :o)  - z toho plyne, že a) nečekejte blog, a za b) Paaja vlastní extrémně šikovného a technicky nadaného bratra. Extrémně šikovný bratr v neděli přijede domů do Poličky - žiju tedy v naději, že pohlédne okem znalým do útrob disku a praví něco jako No jo, pojistka... a pojistku vymění a zase bude dobře. A bude House, budou Losti, budou Letecké katastrofy...

Naděje umírá poslední.

Až skomře naděje, přijde na řadu reklamace. Protože já tomu fakt nic neprovedla... aspoň myslím.

Ale zatím naděje žije. 

Viďte, že má externí harrdisk pojistky?!?