Když je moc o čem psát, nenapíšu radši nic

...tímhle heslem jsem se, jak jste asi poznali, nějakou tu dobu úspěšně řídila. Poslední dny se ve mně ale hnulo svědomí a pocit odpovědnosti vůči čtenářstvu, navíc ty upadající statistiky návštěvnosti taky nevypadají nejlíp... Venku je šeredně, Paaja korektoruje, za okny před chvilkou přestaly ječet sirény veškerého pražského hasičstva, jež se hnalo k požáru Průmyslového paláce na Výstavišti... Do skel mlátí kapky protivného podzimního deště a mně se v hlavě honí útržky myšlenek, které mohly být dost dobře jednotlivými blogovými příspěvky...

Mohl se tu objevit příspěvek o tom, že jsem, elegantně řečeno, přerušila pracovní působení v A.cz  na dobu neurčitou. Vedení sportovní redakce naznalo, že Terinka, pracující průměrně den v týdnu (víc kombinace dvou oborů nedovolí), se nevyplatí. Na druhou stranu však došlo k dohodě, že pokud Terinku čirou náhodou praští do nosu nějaké zajímavé téma, bude se jí zrovna chtít psát, dá vědět službukonajícímu sporťákovi a ten nazná, zda se téma hodí a zda ho už nepíše nikdo další, a Terinka případně napíše. Ne že by to byl špatný nápad. Terinka nebude muset vstávat na ranní služby, nebude pod tlakem, kolik článků jí chybí do doporučené denní normy, zároveň ale udrží kontakt s Aktuálnímsponzorem... Jen po těch zadarmominerálkách v kuchyňce se jí bude pekelně stýskat.

Chtělo se psát i o tom, jak je to krutý, když devatenáctiletej kluk a špičkovej hokejista náhle zkolabuje a už se neprobere. Přesně to se stalo v pondělí Alexeji Čerepanovi z ruského Omsku - pár momentů před tím ještě jel na branku soupeře s Jardou Jágrem. Za pár desítek minut prý Jágr křičel za odjíždějící sanitkou "Alexeji, prober se". Bohužel, neprobral se. Tragédie o to větší, že se jí snad dalo zabránit - ten kluk měl asi dvakrát těžší srdce, než má běžný člověk. Laik žasne, odborník se diví - kde byli doktoři, případně co dělali při prohlídkách, které musel Čerepanov jako hokejista světové úrovně absolvovat? V Rusku je možný všecko, řeknete si možná. Jenomže toho dvojnásobně těžkého srdce si nevšimli ani kluboví doktoři New York Rangers. Věděl to ten kluk a riskoval život v touze po slávě a penězích? Věděli to lékaři a neřekli mu to? Nebo si toho prostě nikdo nevšiml?

Moc otázek, na které stejně nikdo neodpoví, a Alexejovi to život nevrátí. Kéž by to aspoň pomohlo předejít dalším tragédiím. Ale i to už tady bylo - náhlé kolapsy a úmrtí sportovců se stávají, všichni pak litujou a slibujou... a pak se to stane znova. Bohužel se asi nedá dělat nic jiného, než Alexejovi přát věčnej klid. Za devatenáct let života snad člověk nestihne napáchat tolik zla, aby se dostal jinam než tam, kde ten klid je... A jestli se Tam nahoře náhodou hraje hokej (a já doufám, že jo - věřím, že tam, kde je dobře, se může dít jakákoli fajn věc, co dává radost a nikomu neubližuje) - tak tedy ať se mu daří. Možná, že už naskočil do pokračování svého přerušeného zápasu...

Psát se dalo o tom, jak se nám líbí ve škole - na dvou nových oborech. Zatím stíháme oboje, rozvrhy jsme si udělaly pěkně: od pondělka do čtvrtka, denně průměrně čtyři přednášky. Dá se to. Zatím nás vcelku baví všecko, ba dokonce i předměty z mediálek, což je zjištění vpravdě pozitivní a poněkud překvapivé. Zajímavý je i fakt, že se na nás čtrnáct dní na novém oboru nejspíš už stihl podepsat - podle všeho nám už poznamenal myšlení. Naprosto bez problémů jsme dneska s Paajou chápaly přednášku předmětu, který prý absolventům žurnalistiky dělá problémy - a někteří naši kolegové to potvrzovali... Že by nám už novomediální filozofie zdeformovala mozky?

Mohla jsem se taky zmínit o tom, jak jsme s Paajou a Alekem propadli geocachingu. To je hra, při které znáte (nebo taky neznáte) polohu pokladu - a ten pak hledáte. Někdy je pokladem krabička od kinofilmu, kam se podepíšete, že jste ji našli, jindy to je solidní škatule s blbostmi, z nichž si můžete vybrat a na oplátku tam dát jinou blbost. Občas taky potkáte věc, která cestuje po světě s nějakým úkolem, a vy pak majiteli dáte vědět, jak se věci vede a kam se přesunula - a on z toho má (či nemá) radost. Krabici s pokladem musíte najít a vyzvednout nenápadně, aby si vás nevšiml nikdo nezasvěcený. Prostě - lov, závislost, adrenalin. Tahle hra se dá hrát po celém světě a je to moc fajn zábava. Dokonce i za předpokladu, že jste Terinka, která ohromně neumí snášet prohru, neumí moc hrát v týmu a má pocit neúspěchu, jestliže kešku (tak se říká těm pokladům) najde jiný člen týmu, než je ona...

Určitě se taky dalo napsat o včerejším večeru, kdy jsem se, u příležitosti vlastního svátku, stala obětí organizovaného únosu, a to prosím v centru Prahy! Dostalo se mi sice bohatého odškodnění v pohodě zaplacených dvou panáků Jamesona, svíčky, dřevěné kočky, zeleného šátku, oříšků v čokoládě a pendreku, ale stejně to bylo životní trauma :o) Únosci (opět Paaja s Alekem, lotři takoví, spikli se na mě a celou akci kuli asi dva dny!!!) mě se zavázanýma očima unesli z Národky až do irské hospody na Václaváku. Přitom mi navíc nakecávali, že jsme na Kampě. Pch. Jo a za celou dobu únosu se mi nikdo z kolemjdoucích nepokusil poskytnout pomoc. Ach jo - kam ten svět spěje... :o)

Za zmínku taky rozhodně stojí náš nákupní očistec. Kdybyste náhodou nevěděli - nerada nakupuju. A extrémně nerada nakupuju oblečení, protože to si musíte navíc zkoušet. Paaja je na tom ještě hůř než já. A právě my jsme sebekriticky usoudily, že potřebujeme halenky na promoc. Promoc je slavnost převeliká, ačkoli nás vedení školy, hadi proradný, ochudili o Karolinum a přesunuli nás na matfyz (tssss), jít by se tam mělo a chtělo by to možná něco jinýho na sebe, než měl člověk u státnic, na imatrikulaci, u přijímacího pohovoru a u maturity. A tak jsme si s Paajou řekly, že si vyrazíme koupit halenku. Nejlépe bílou, jednoduchou, by se dala kombinovat k různým dolejškům...

Vyrazily jsme tedy hrdinně ve středu o volné hodině. Vrátily jsme se zdeptané, nas*ané, vytočené a zhnusené až běda. V H&M na Václaváku jsme zjistily, že velikost 40 (nedejbože pak větší!) je naprosto ostudná, nestandartní, nevyrábí se, a člověk tohoto či většího rozměru nemá skoro právo vylézt na ulici jinak než v pytli (jímž by zamaskoval své hanebné špeky a jinak odpudivé tělo), natož pak přijít drze do normálního obchodu! Ty jsou patrně vyhrazeny holčičkám do velikosti 36. Zajímalo by mě, kde se odívají ty ostatní - přece jen si sebekriticky myslím, že jsou na světě i tlustší osoby, než jsme my... Prchly jsme do C&A, kde jsme sice pár věcí našich hanebných velikostí objevily, leč to zase neodpovídalo našim představám. Milosrdně nás odvolala školní povinnost - a když jsme otráveně opouštěly céáčko, spatřily jsme dole regál s velenápisem HALENKY. Vztekle jsem vrazila na věšák jednu solidně vypadající věc, o níž jsem uvažovala, že si ji vezmu, a vyklidily jsme pole.

Na místo činu jsme se hrdinně vrátily dneska odpoledne, a přivedly jsme si na to posily. Mít doprovod, pro nějž není nakupování porodem, ale normální součástí života, je k nezaplacení: Danuška s Míšou nám prokázaly nezaplatitelnou službu a nosily nám nové (větší) velikosti a radily, jak v čem vypadáme. A netvářily se zhnuseně na naše námitky Nechci vzorek, Nechci zvýrazněný podprsa, Nechci dlouhej rukáv... Obdivuhodná trpělivost. Ale nebudu napínat - zadařilo se! Z céáčka jsme odcházely o šest stovek lehčí, zato ale se státnicovým ohozem. Hurá. Ještě si koupím jedny rifle (v poslední době se mi dvoje prošoupaly) - a zase mě v hadrobchodech minimálně rok neuvidíte. A jestli někdo k připojené fotodokumentaci vyřkne jediné kritické slovíčko, bude umlácen ramínkem a udušen taškou z céáčka. A neuvidí žádnou Terinku na promoci ve slavnostním ohoze.

No... a to by tak mohlo být všecko. Úkol na nová média volá. Chce se po mně třicet definic informace a rozdělit je do tří kategorií podle textu kýhosi pána, kterej psal pouze anglicky a co mám já, chudinka, spolu s dalšími dvěma anglickými a dvěma českými texty průměrné délky 7 stran přelouskat do pondělka. No nic, měla bych se do toho pustit. Jo a ta sbírka hororových povídek v poličce vypadá tak lákavě... a ty vypůjčenosti vedle... (Aleko, ty pokušiteli zlotřilá... kdo má číst školní literaturu, když má napůjčováno čtiva záživnějšího na půl roku dopředu, včetně knihy napsané samotným představitelem doktora House, který má navíc narozeniny v tentýž den jako Terinka???) Těžký životní úděl mě to stihl. Ale vy se už aspoň možná nedivíte, že nestíhám psát...

"Informace je jakákoli výpověď či sdělení o věcech, jevech, stavech, dějích, jež umožňuje jejich poznání." Myslím, že jste toho už o mém stavu poznali dost. No nic - radši dobrou noc.