Rozhodnutí o přežití

Hanba školám, kterým krysa kancelářská vládne aneb Jak to vypadá a dopadá, když dva zmatení a nevyspalí kojoti jdou vyřizovat existenčně důležitou misi na ještě zmatenější školu, než je kojotí alma mater... Neuvěřitelné se stává skutečností a my jsme rozděleny - T. přijata definitivně včetně předání lejstra, P. si týden počká... Takhle se to dělá, amatéři. Divido et impero - Rozděl a panuj!

Veselá story o přežití se započala už na jaře, ještě za časů bcžurnalistických. Kdysi jsme si naivně mysleli, že titulu člověk nabyde složením státnic - houby. Titulu člověk nabyde, až dostane do ruky diplom. A to se školu od školy liší - školy puntičkářské mají promoci pár dní po státnicích, školy normální v nějakém týdnu až čtrnácti dnech od zkoušek... no a pak je FSV, která má promoce za půl roku po státnicích. Teda, abych nekřivdila - ne půl roku, ale pouhé čtyři měsíce a asi deset dní. Státnice v půli června, promoce koncem října. (Fakt, že jsme se celé tři roky těšili na slavnostní promoci v Karolinu, a oni nám ji podle přestěhovali do naprosto bezvýznamné budovy matfyzu, záměrně opomíjím a vůbec nezmiňuju, při zmínce o té nebetyčné křivdě se mi kudla v kapse otevírá a mám strašnou touhu celou ceremonii nějak sabotovat, třeba různobarevnými irskými ponožkami... =o)

Jinak ale celkem pohoda. Ta ale skončila v okamžiku, kdy nám poštou přišlo vyrozumění z naší školy nové, vysněné - fakulty filozofické oboru Studia nových médií navazující mgr., že jsme přijaty byly, ale rozhodnutí o přijetí nám bude věnováno, až my na oplátku studijnímu věnujeme kopii diplomu a prokážeme tak, že jsme vskutku bakaláři. Požadavek vcelku logický, navíc s rozumným časovým limitem - do konce září. Pohoda, budou zápisy, skočíme na studijní na FSV, něco nám napíšou a bude...

Jenže přišel zápis na fildu a my z iluzí začaly střízlivět - nic není tak jednoduché, jak se zdá, a na fildě vládne bordel ještě horší, než jaký jsme kdy měly tu čest potkat na naší mateřské fakultě. U zápisu pořádně nevěděli, co jsme za obor, do indexu se najednou psaly všecky předměty, ač vůbec nebyly všecky; potvrzení od doktora, že jsme schopni studia, se po nás chce (what a feck?!?)... A tak. A jako perličku na závěr nám - mně a Paaje - odmítli potvrdit cokoli od indexu až po kartičku na vlak, jelikož od nás ještě nedostali ten diplom, takže nás oficiálně ještě vůbec nepřijali, a tedy nám nic nedají.

Indexy, potvrzení o studiu a vlakkarty putovaly na hromádku Těch k vyzvednutí později a my nasraně putovaly domů - já za cestu dala o tři stovky víc, než bych platila s tou vlakkartou... A vzteky jsme pukaly, protože těsně před zápisem jsme prozřetelně šly na studijní naší FSV, tuše komplikace s filďáckým zápisem. Potvrzení o stavu bakalářském jsme ovšem nezískaly, jelikož cedule na dveřích studijního hrdě hlásala V týdnu tom a tom zrušeny úřední hodiny z důvodu zápisů prvních ročníků. Hlavně, že na internetu byly uvedené hodiny jako vždycky, s dodatkem, že PŘÍPADNÉ ZMĚNY BUDOU VČAS ZVEŘEJNĚNY NA INTERNETU. Úplné zrušení asi, podle logiky naší alma mater, není změna. A vůbec, sakra, co je nám po zápisech prvního ročníku??? Co je to za nápad, zavírat studijní v době, kdy lidi mají nejvíc potřeb a kdy jejich splnění nejvíc spěchá? Marné otázky a marné snahy - potvrzení jsme samozřejmě nedostaly a další vývoj byl zpečetěn.

Věc jsme se rozhodly vyřešit při nejbližší šanci - několikadenním pobytu v Praze ku příležitosti nástupu na koleje. Zdárně jsme se předevčírem zabydlely v našem loňském pokojíčku a včera ráno jsme vystartovaly na kolečko po studijních odděleních dotyčných škol. Na studijním FSV nás už slečna čekala a na formulář o potvrzení o studiu vepsala "Státní závěrečná zkouška absolvována dne 18.6.2008" - žádný obor, žádné info, zda šlo o bakalářské nebo jaké státnice... No ale nic, slečna pravila, že to tak píše všem a většinou to stačí. Poděkovaly jsme a varovaly ji, že jestli to stačit nebude, má nás ještě dneska zpátky.

Posunuly jsme se o kilometr dále, k našemu novému působišti - fakultě filozofické. Tam to je, co se studijního oddělení týče, hrozně sofistikované. Pod jednotlivé referentky nejsme děleni podle oborů, nýbrž podle počátečních písmen přijímení. Rozpis paní referentek jsme ostatně obdrželi, jako jednu z mála užitečných informací, hned u zápisu. Fajn, tak jo - jakže se ta moje jmenuje? Hudcová? Aha. Nikdo toho jména na dveřích studijního radši vůbec není uveden.

Nevzdala jsem se a usoudila jsem, že poctím návštěvou paní jména jiného, do jejíhož resortu bych ale podle rozpisu na dveřích měla spadat. Nástěnka u studijního navíc odhalila sladké tajemství, že momentálně probíhají zápisy vyšších ročníků a proto jsou hodiny studijního rozšířené a nekonají se na studijním, ale v různých přednáškových sálech. A pak proč byly všechny dveře studijního zavřené... No nic. Paaja a já se samozřejmě jmenujeme jinak, proto spadáme každá pod jinou paní - i popřály jsme si hodně štěstí a rozdělily jsme se.

V sále mojí náhradní paní mě uvítala fronta sice nevelká, ale zato pomalá. Probrala jsem se spolučekatelkami můj problém - jak ho řešit, nevěděly. Nevěděly ani, jestli paní za stolem je ta správná paní, natož aby věděly, jestli mě nepošle do háje... Mezitím jsem se snažila nemotat, neusnout nebo sebou nepraštit z nevyspalosti. Korunu všemu nasadil letmý pohled na tabuli, kde byly vypsány pokyny k zápisu. Místo Rozhodnutí o přijetí jsem unaveným okem četla Rozhodnutí o přežití. Jak výstižné, jak povzbudivé.

Nálada se zvedla až ve chvíli, kdy frontu posílila další slečna s velice podobným problémem - a hledající nejenže Mou zástupnou paní, ale dokonce Mou pravou paní Hudcovou! A že to prý je jedna z těch dvou. Odvážně jsem se dvojice paní optala, zda je některá z nich Hudcová - a byla. S novou chutí jsem se zařadila do fronty.

Už jsem skoro byla na řadě, když se mi v kapse rozvrčel mobil. Paaja psala, ať na to se*u, že to je na pi*u, a tak vůbec. Nedala jsem se jejím neutuchajícím optimismem odradit a řekla jsem si, že už tu chvilku počkám. A dobře jsem udělala. Paní Hudcová se projevila jako hodná, milá, chápavá a hlavně ochotná - lejstro z FSV přijala coby postačující a z kouzelné krabice pod stolem dokonce vylovila můj zadržovaný index, potvrzení o studiu i vlakkartu!

Jako bonus mě předala paní vedlejší a poslala ji se mnou do kanceláře studijního, kde jsem konečně obdržela papír zvaný Rozhodnutí o přijetí. O přežití - mém dalším setrvání na fildě - bylo rozhodnuto úspěšně. Paní mávla rukou nad mým dotazem, kdy budou chtít tu kopii diplomu namísto toho provizorního cancu, a ať to prej někdy donesu... Fajn, super, výborně, děkuju hrozně moc, mějte se hezky a nashledanou!

U irské nástěnky čekala vytočená Paaja. Nejenže nedostala ani vlakkartu, natožpak index, ale ani se nedověděla, jestli takové potvrzení stačí. To, že ho vzala moje paní, samozřejmě nic neznamená - všecko je o lidech. A Paajina paní pravila nekompromisně, že teď jsou zápisy a že na nějakou Paaju nemá čas a ať si prostě přijde za týden. Ve středu. Prvního října. Potvrzení mělo být na škole nejpozdji do konce září. A to že prej nevadí, že to není problém, ať se prostě staví, a nashle. Paaja nasraně, já tiše radostně, opustily jsme zmatenou půdu fildy a vydaly jsme se vstříc dalším pražským dobrodružstvím.

Co z celé anabáze plyne? Nelekejte se velikých, hrozivých a výhružných slov děkanů a dalších mocných. Stejně všemu vládne silou neochvějnou ruka a hlava krysy kancelářské, v tomto případě paní na studijním.

Ne nadarmo se říká, že filozofové jsou zmatení a v praktickém životě nepoužitelní. Filozofická fakulta zatím své pověsti plně dostává. A podsekce kancelářských krys to jen a jen potvrzuje.

Těšíme se na další filozofická dobrodružství. Paaja tam jde za necelý týden.

Rozhodnutí o přežití se odkládá.