Předstírat práci dá víc práce, než práci dělat

A proto není na blog času. Neradujte se tedy, nezhynula jsem steskem po Irsku; neblogovací aktivita znamená, že mám jiné věci na práci, nebo se mi prostě psát nechce. Upřímně, především to druhé je pravdou. Moje morálka se nachází v rizikovém stavu a případným grafomanským cukům je učiněno zadost v pracovních dopoledních. A vůbec, co psát, když se nic neděje? Až na pár nepodstatných detailů. 

Aklimatizace po příletu proběhla úspěšně. Po dvou dnech jsem dospala deficit z letiště a přestala trpět výpadky paměti, hodina časového posunu na mně následky taky nenechala, co víc si přát?

Mrdník z Irska dovezený se mi povedlo vcelku úspěšně zlikvidovat a schovat na neviditelná místa, mám se tedy v pokoji nejen kam postavit a posadit, ale ba dokonce si i lehnout, a to i na zemi...

Mamka mě den po příjezdu přinutila vybalit veškerý mrdník z kufru na kolečkách a zabavila ho, odjíždě s bratrem na týden k moři. A víte, že jim to ani nezávidím?

Osiřeli jsme s tátou sami doma. Po irské zkušenosti se už neosejpám při představě kuchyně; naopak. Za předpokladu, že mi do toho nikdo nekecá, jsem schopna a ochotna jednou denně něco vytvořit. A tak občas i tvořím. Odměnou mi jsou klidná a nerušená odpoledne, zpestřená občasným úklidem obytných ploch a zalíváním máminejch kytek, aby to v tom vedru nezhynulo. A odměna největší se chladí v ledničce... pravá irská whiskey Jameson, jako stvořená pro dlouhé večery a první polovinu nocí...

V obýváku nám roste krb! Po více než ročních úmorných přípravných pracech už roste jako z vody, rychlostí asi dvě kostky za den. Na podzim už si budem topit vlastním ohýnkem. Těším se na to moc moc.

Zpátky do práce. Ač se na mě bylo tvářeno, že jsem ulejvák a zabírám místo poctivějším pracantům (nechápu; je problém najmout další psavce a platit je od hodiny, stejně jako mě? Kdybych brala měsíční plat, chápu to, ale takhle?), byla jsem vzata na milost a mám odmakáno už tři dopoledne, z toho jedno vinou technické závady naprosto neplodné. Jinak se snažím a doufám, že mi za odměnu přijde výplata za červenec (!!!)...

Technická závada na Mašínu snad zažehnána. Řeknu vám, včera jsem se o život mého téměř už tříletého druha opravdu bála. Napřed zatuhl a umřel, pak se probudil a začal cirkus. Řval na mě firewall, řvalo na mě AVG, řval na mě explorer, a pokud na mě něco neřvalo, zakouslo se to a umřelo znova. A to všecko v situaci nejhroznější - ani nejmenším náznakem jsme si nebyla vědoma, že bych něco udělala špatně... A tak pořád dokola, jen se měnily situace, kdy se to zakouslo a umřelo - při testu AVG, při spuštění ICQ, při prohlížení netu, při připojení mobilu, při čemkoli. Děs a hrůza. Naštěstí se věci uklidnily, z šílejícího AVG se vyklubala chyba aktualizace a poté, co se dneska antivir zaktualizoval znovu, jezdí už všecko zase tak, jak má. Mašíne, kamaráde nesmrtelnej... já tě mám ráda.

Permanentně se mi chce spát. V noci spím jako zabitá a buď se nebudím vůbec, nebo totálně zmatená - předevčírem jsem procitla v jednu v noci v totální hrůze, že jsem ztratila kytaru - zasekla jsem se myšlenkama někde na dublinském letišti...Ráno jakštakš vstanu, odpoledne jde, večer si už v osm říkám, že to zabalím dřív. Jenže to by Paaja nemohla bejt na ICQ, kojot. Do půlnoci korektoří a to já musím solidárně spolubýt online...

Morálka se nachází v rizikovém stavu, hlavně ta pracovní. Chtěla jsem dneska uklidit auto, dostala jsem se jen k tomu, že jsem uklidila kuchyň, vynesla odpadky a v záchvatu soucitu zalila schnoucí okurčičky na zahrádce. Ach jo, to nemůže víc pršet?

Takže mi to jako obvykle zůstalo na poslední den před příchodem vichřice Hanna, čili před návratem odpočaté mámy do týdenního bordelu. Sobota. Uklidit místnosti, záchod i koupelnu. Vyčistit auto.

Nachystat se do Prahy k zápisu. Jo, zase to začíná, jeden zápis, druhej zápis, nástup na koleje, odjezd domů, Křídla 2008, definitivní odjezd na koleje. A mezitím pracovní dopoledne, flákací odpoledne a občas dělat, že něco dělám...

Tak se nedivte, že ten blog trošku zanedbávám.

Předstírat práci je mnohdy náročnější, než ji doopravdy dělat.