Akce Cork 7: Ztráty a nálezy po irsku

Co je na zemi, to se nesbírá, vtloukaly nám maminky do dětských hlaviček. Většinou mateřských rad se řídíme i tady, nesedáme třeba s cizíma lidma do auta nebo si mejeme pracky před jídlem... ale tou zásadou o věcech na zemi se tady prostě řídit nelze. Člověk by nevěřil, co všecko tady lze najít...

Drobné na zemi se podle mého názoru nikdy do těch fuj věcí, který se nesbírají, nikdy nepočítaly. Peníze nesmrdí, neznám špinavé peníze, prachy se prostě berou, i když se válejí v prachu. A platí to i tady. Zavedly jsme pěknou a užitečnou tradici při našich procházkách Corkem i jinde - chodíme, plkáme a koukáme po zemi, do automatů a telefonních budek a hledáme centíky. Nevěřili byste, jak se nám při téhle extrapřínosné činnosti daří - už jsme takhle nasyslily skoro pět eur!

Kupříkladu já dneska z výletu do Killarney hrdě donesla 61 centů, což máte asi nějakých 15 korun. Třicet jsem našla zapomenutých v telefonní budce na autobusovém nádraží, dvacet v budce na zemi v Killarney, a těch jedenáct se povalovalo tak různě po zemi. Slušný úlovek, na Paaju ale nemám - ta včera překonala veškerá očekávání a taktéž v budce našla zapomenuté EURO! Celé euro... Zázraky se dějou.

Abyste si ale nemysleli, že jdem jenom po penězích - my bereme i jiné věci, o nichž naznáme, že jsou k něčemu! Nejčastěji se nachází malé, ale milé a užitečné maličkosti: Za uplynulý měsíc jsem tady nasbírala dvanáct krabiček od sirek (dvě ještě SE sirkama) s irsko-anglickými citáty, což je skvělá vzdělávací pomůcka a potrava pro duši. A taky spoustu minipropisek na jedno použití, které se velikostí úžasně hodí do peněženky a navíc píšou černě.

Spousta věcí nám samozřejmě nestojí za to, abychom se pro ně vůbec shýbaly, případně po shýbnutí a bližším ozkoumání naznáme, že vážně nestojí za sbírání - prostě jsou k ničemu. Takhle k ničemu jsou rozbité deštníky, odložené dětské kočárky, oblečení, boty, opuštěné sklenice s rozpitým pivem, igelitky nebo kus mentolové čokolády.

Ty nejlepší úlovky jsem si schovala, coby pomyslnou perličku, nakonec. K největším úspěchům patří například obal na originální CD Lennon Legend, které doma mám v obalu kopírovaném. Pro někoho byla naprasklá krabička patrně dostatečným důvodem, proč celý obal vyhodit. Trošku mě po zdejších zkušenostech udivilo, že uvnitř nebylo i originální CD...

Povedený úlovek jsme si přivezly i z výletu do Buttevantu: originální irskou, badokonce corkskou SPZ z auta! Poputuje na koleje a bude viset buď na dveřích, nebo uvnitř v pokoji na čestném místě, v irském vzpomínkovém koutě. A hned pod ní bude další kapitální úlovek - šťakle!

Víte, co je taková šťakle? Bota na podpatku. Boty na podpatku (čím vyšší, tím lepší) jsou zde extrémně oblíbené, a to hlavně v pátek večer, když mládež i dospělstvo vyráží do klubů za zábavou. Zdejší majitelky šťaklí se vyznačují tím, že na tom zásadně neumí chodit. Když jsme potkaly první slečnu, dumaly jsme, jestli je tak opilá nebo nemocná, než nám došlo, že prostě jen neumí chodit na podpatcích.

Od té doby v pátek večer vyrážíme pozorovat šťakle a královsky se přitom bavíme. Šťakle je synonymem pro zábavu v Irsku - a proto bez ní nemůžeme odjet. Jednu úžasnou jsme našly nedávno na letišti... Kolem nikdo, druhá šťakle nikde - inu, ujaly jsme se jí. Na poličce se bude vyjímat skvěle, a do ní naaranžujeme všechny vzpomínkové předměty. Určitě to bude very lovely.

Nejcennější věcí, kterou se nám zatím poštěstilo najít, byly a jsou dámské hodinky. Jdem si takhle po hlavní corkské třídě a nadáváme, že dneska nikde nejsou žádný centy, když tu kouknu na zem a vidím - hodinky na stříbrném náramku, posázaném bílými kamínky ve třech řadách. Na pohled i docela obstojné, stále funkční - inu, vzala jsem je. Jinak by je vzala nějaká větší svině, a co potom?

Zachovala jsem se jako charakter a dala jsem inzerát o nálezu do nejčtenějších místních novin. Ozvala se jedna slečna, kterou jsem ale zklamala - ona hledala hodinky s náramkem zlatým a navíc s věnováním, což ty "moje" rozhodně nejsou. Moc mi děkuje a doufá, že se ozve pravá majitelka.

Já v to doufám taky - radši udělám dobrý skutek a někoho potěším, než nabýt hodinky, který stejně nenatáhnu a který bych užila tak dvakrát do roka k večerním šatům. No, uvidíme. Buď se někdo ještě ozve, nebo někde najdu úřad ztrát a nálezů a odnesu je tam, nebo je v krajním případě prodám do bazaru. Takových deset éček by to kápnout mohlo - jenže kdyby se mi potom náhodou ozvala majitelka, asi bych se mlátila do hlavy a připadala si jako hovado.  

Vidíte, jak se to tu hledá? Jsme tu měsíc, a takových pokladů... A to ještě nekončíme. Jen jsem strašně zvědavá, jak všechny ty cennosti dostaneme domů. Zpátky letíme taktéž s Ryanairem a platí pro nás omezení 15 kilo na osobu, což vůbec není moc - cestou sem jsme měly 14 a byly v tom sice spotřební nesmysly jako zubní pasta, mýdlo a ústní voda, ale přibudou dárky domů, suvenýry, šoustovač, safetykřusky a pár kusů oblečení.

Do těch patnácti prostě nemáme nárok se vejít. Po šokujících seznámeních s ceníky cargo přepravy jsme usoudily, že Ryanům asi radši doplatíme poplatek za přebytečná kila v brutální výši 9 eur/kilo., než někde X dní běhat po letištích a vyřizovat extra poslání samotného zavazadla domů. A kdo ví - možná narazíme u odbavení na někoho hodného, kdo v nás pozná chudé socky a nechá nás jít...

Sedláčkovi měli při svém odjezdu před necelými čtrnácti dny podobný problém - ti sice měli dost kil (letěli s ČSA, chytráci), ale věci se jim nevešly do kufrů. Nedivte se - poslední týden nakupovali hadry domů jako vzteklí ("Kalhoty za necelý tři kila! To doma neseženu! Šup, troje, a pro jistotu ještě pro bráchu...").

Pár dní před odjezdem je spasil nález, který svou načasovaností aspiruje na nález roku. Při procházce kus za naším domem našli v křoví velký, čistý, stoprocentně funkční cestovní KUFR na kolečkách. Nikdo se už nedoví, proč se ho majitel zbavil - nenašli jsme jedinou závadu. Sedláčky to ale spasilo a pohodlně díky němu odletěli se vším všudy.

Z toho plyne, že zázraky se dějou. A tak doufáme, chodíme na procházky a tajně doufáme, že někde v křoví najdeme na zemi stoeurovku na poplatek za přebytečná kila, nebo dvě letenky s ČSA... ale jak pravilo přísloví na jedné z nalezených sirkových krabiček: "Hledáš-li jednu věc, najdeš jinou..." A dál tak sbíráme centy, tužky a sirky.