Akce Cork 6: Detektývka domácí

Divné věci dějí se tu, v našem domečku na Alexandra Road. Jak víte, minulý týden nás opustil náš pan domácí Dan, jsa zamilován, odjel si na dovolenku. Sliboval sice, že nám občas zavolá a zkontroluje si nás, ale věřte si zaĺubenému kokosovi... Nějak jsme s obzvláštním kontaktem nepočítaly. Že ale věci zajdou až tak daleko, jak zašly dneska, to jsme nečekaly...

Už před pár dny jsme se pokusily dopátrat kabelu k Paajině kameře, který nám pan domácí před odjezdem zapůjčil. Jenže po káblu jako by se země slehla, i napsaly jsme panu domácímu smsku, jako jestli nám tu ten kábl nechal a jako kde je. Pohoda, normálka. Jenže - smska mu nedošla jeden den, nedošla ani den druhý - a nám to začalo vrtat hlavou.

Chápu, že člověk, ještě k tomu zamilovanej člověk, není na dovolené k zastižení 24 hodin denně. Ale prosímvás, i kdyby měl mobil vypnutý, tak ho snad jednou dvakrát do dne zapne a podívá se, jestli ho někdo neshání... ještě navíc, když pronajal domeček cizím lidem a ti mu třeba můžou něco chtít.

Smska nedošla a my začaly s Paajou včera rozvíjet teorie, že slečna, za kterou pan domácí odjel, je masová vražedkyně a našeho Dana teď drží a mučí někde ve sklepě, jestli už ho rovnou nezahrabala někam do zahrádky. Jo, srandičky srandičky. Jak řekla Paaja: "Ty se tomu směješ, ty vole, ale ono to už je fakt divný..."

A dneska ráno se to stalo ještě divnějším. Blaženě si spíme, maje v deset ráno pravou půlnoc, když tu zvonek. "To je pošta, nesou nám ty obálky s PPS, ale to šoupnou dveřma," teoretizovala Paaja, nechtě vstávat. Jenže zvonek nezmlkl a Paaja se tedy skoulela z věže dolů.

Za dveřma cizí pán seriózního manažerského vzhledu. A že je landlord (majitel domu) Mark a kdo je Paaja, a jestli je doma Daniel. Ha. Paaja se zachovala hrdinně, pozvala landlorda dále do jeho vlastního domu a jala se zodpovídat jeho všetečné dotazy, jako kdo teda jsme, kde jsou ti, co tu být mají, kdo tu je ještě, odkdy dokdy tu kdo je, odkud jsme... a hlavně kde je Dan a jestli jsme mu platily. Pan landlord se totiž za naším panem domácím vypravil osobně, neb mu Dano už nějakou dobu neposlal nájem za bydlení - rozuměj za celý dům. A že se mu ho nedaří zastihnout na mobilu. To nám taky ne, posteskla si trefně Paaja.

Nechala pana landlorda vyřídit manažerský telefonát a vyrazila mě vzbudit, abych z toho taky něco měla. Bleskurychle jsem zavolala Sedláčkům - plánovali s panem domácím, že by je na pár dní navštívil na Vysočině, tak tedy se optáme, jestli o něm něco neví a jestli se jim neozval... Hádáte správně, neozval.

Pan landlord dohovořil a začal řešit znovu: kdo jsme, proč jsme, odkud jsme, kolik jsme platily a kdy, kolik ještě platit budeme. A že ať těch zbývajících 120 eur neposíláme na Danův účet, jak bylo domluveno, ale ať to pošleme přímo jemu. A Danovi ať napíšeme mail, že se má landlordovi neprodleně a urgentně a okamžitě ozvat.

Posléze vyrazil pan majitel na obhlídku stavu své nemovitosti. Původně jsme myslely, že si chce jen ověřit, jestli si Dan nechal v pokoji věci a hodlá se sem ještě vrátit, pak to ale prošel všecko. Akce byla tak rychlá, že jsme se ani nestihly stydět za náš mrdník (a jakože expanduje solidně, mrdník čili bordelzóna už pohltila skoro celý náš věžní pokoj...), jen taktak jsem stihla přivřít okno, které bylo zabedněno - proč asi, aby se neotevíralo. Paaja ovšem o mé kamufláži nevěděla a věc vybalila narovinu - vysvětlila, že se tam nedalo být, pan landlord naznal, že se okna sice otevírat nesmí, protože jsou starý a vypadly by, pak ale pravil O.K. a dál věc neřešil.

Dole obhlídka pokračovala a landlord Mark zjistil další újmy: v kuchyni měla být mapa Corku - není. V zařízení, které spouští alarm zabezpečení, je zalomený klíč. Deska, která má držet otevírací okno v obýváku, aby do něj nikdo nevlezl zvenčí, není. Nikdo nám nevysvětlil, jak se zachází s odpadky a dneska nám ujeli popeláři, kteří jezdí jednou za 14 dní.

Obdivovala jsem nebetyčný klid pana landlorda, zatímco zjišťoval všechny tyto katastrofy. Opsal si naše údaje, vzal si na nás telefony, dal nám kontakt na sebe a požádal nás, ať se sakra pokusíme sehnat toho kojota Dana a ať se mu jako laskavě ozve. Slíbily jsme, že učiníme a taky jsme učinily - ale vy byste věřili, že někdo, kdo má týden vyplej mobil, bude najednou dostupnej na internetu?

Vypadá to jako katastrofální situace, pro nás ale skoro nic neznamená. Za týden odjíždíme a pan landlord se tvářil, že chápe, že nemůžeme za nic kromě toho otevřenýho okna. Peníze za poslední týden jsme mu už poslaly, oznámily jsme mu to mailem... Víc po nás chtít nemůže a taky to asi dobře ví.

Jen nám to dneska pořád vrtá hlavou. Co se tady vlastně děje? Kam ten kokos domácí zmizel a proč je k nezastižení, proč landlordovi nepřišly prachy na účet... "Děti", naši noví mladí slovenští spolubydlící, dneska ironicky poznamenaly, že doufají, že se Dan ještě vrátí. Poněkud extrémní možnost, ale... i ta nás už napadla. Je to všecko nějaký divný.

To je detektývka, co? Bojíte se? Těšíte se na rozuzlení?

My taky.