Akce Cork 5: Svěží vítr nad mrdníkem

Náš irský pobyt se právě dnes přehoupl do druhé poloviny. Přinesl několik změn: předně a hlavně, osiřely jsme v našem domečku na Alexandra Road. V neděli nás opustili Sedláčkovi a včera opustil bojiště i zalubený pan domácí, vyrazivše na dovolenku se svou novou láskou. A my? Před časem jsme pořídily letenky domů, včera jsme si zarezervovaly hostel v Dublinu na poslední týden, dneska jsme začaly s nákupem dárků domů... ale co hlavně - OTEVŘELY JSME OKNO! Já, Terinka, jasnej kutil domácí a tvor v nouzi nejvyšší schopen všeho, jsem otevřela okno... Nad naším mrdníkem konečně zavanul svěží vzduch!

O našich trablích s okny v našem věžním podkroví už pravidelní a poctiví čtenáři jistě vědí (ti, co nevědí, to napraví a budou se stydět!). Dneska jsme se odpoledne vrátily z města, namlsány pohodovým dnem: zajistily jsme si páteční výlet po západním pobřeží, povedlo se nám bez újmy vyměnit včera koupená trička, která nám byla trošku pomenší, sehnaly jsme pár pohlednic, lepidlo a červenou propisku, vybrala jsem si peníze z bankomatu... Prostě totální pohodička a idylka. No a pak člověk přijde zvenčí z toho krásnýho dne, vystoupá do věže a tam jakoby dostal přes s odpuštěním držku, když vleze do toho horkýho a vydýchanýho pokoje.

Nasrala jsem se. Dosáhla jsem vrcholné nasranosti, která hory přenáší, sílu dobíjí, technickým antitalentům dává zručnost, prostě dělá zázraky. Shromáždila jsem si své skromné nádobíčko (nůžky, kapesní nůž a modelářský vysunovací nožík) a dala se do práce. Vydlabala jsem kilometry hnusného kytu, kterým ti neuvěřitelně inteligentní dělníci okno zalepili, aby nešlo vůbec otevřít (při rekonstrukci se asi počítalo s tím, že lidé budou v tomhle hradě bydlet jen dole v obýváku a budou tam pořád a držet stráž proti zlodějům, protože zdejší okno nejenže otevřít jde, ale dokonce jde otevřít i zvenčí...) - okno začalo reagovat na tlak, ale otevřít nešlo.

Zapátrala jsem po dalších příčinách tohohle zla - a po chvíli jsem ji objevila. Nebyl to hřebík, který trčel z rámu a který jsem podezírala, že je protlučen skrnaskrz do okenice... byl sofistikovaně maskovaný, fungl nový ŠROUB. Ke slovu se dostal můj super kapesní nůž s křížovým šroubovákem. Osvobodila jsem hlavičku šroubu od okolního dřeva, přičemž se oknu dostalo první oběti - zlomené špičky nůžek - a pak začal dlouhý a marný boj šroubu se šroubovákem. Šroub vyhrál. Můj šroubovák na noži se nemohl otočit, protože mu zavazelo sklo. Po několika pokusech jsem naznala, že tak to nejde, nebo tu hlavičku zdevastuju úplně a pak už to neotevře nikdo a nikdy... a vyslala jsem Paaju k sousedům.

"Pojď dál!" "Mám se zout?" "Ne, boty si nech, ale svlíkni se!" Načež Paaja vtipně a pravila, že by prosila půjčit šroubovák - šroubovák v je irské angličtině eufemismem pro nemravné hrátky... Leč všecko dobře dopadlo, pan soused Colin měl jen dobrou náladu a dělal si srandu a  Paaja, úžasná, báječná, skvělá a nejskvělejší, se vrátila s křížovým šroubovákem.

Pár seznamovacích pokusů s příliš inteligentním a sofistikovaným šroubovákem, a jeden šroub byl venku! Leč okno pořád odolávalo. Vědě už, co hledat, objevily jsme vzápětí druhý šroub, ještě maskovanější než ten první. Pár dlabanců nůžkama, aby se bylo možné dostat ke hlavičce... a pak se to stalo. To, na co jsme tu čekaly tři týdny. Jedno z našich dvou oken se otevřelo. 

Teda, neotevřelo se moc, asi na pět až deset čísel... ale i to je vítězství na plné čáře. Do našeho věžního doupěte zavál čerstvý vítr a prohnal se nad mrdníkem, jak můj skromný bordelkoutek za postelí vcelku trefně nazvala Paaja. Teda, nad bývalým mrdníkem - kvůli Operaci Okno se mrdník přesunul vedle mé postele, aby ten bordel z okna nepadal přímo do mých věcí...

Pohoda den byl korunován úspěchem největším a nejhistoričtějším. Zbývá vyluxovat pod oknem kousky tmelu, oloupané barvy a třísky, nastěhovat zpátky bordelkoutek... a jak nám bude. Jak nám bude? Tipuju, že asi zima, hlavně v noci. Ale - lepší zima a vzduch, než teplo a nedýchatelno, ne? Proti zimě se dá oblíknout. A když už jsme sem tahaly ty kila oblečení, tak se třeba aspoň budou hodit :o)

A na závěr nutná fotodokumentace...

  

(abyste jako věřili, že to je vopravdu votevřený vokno, vole! :)

- no a tuhle nádheru jsme si včera pořídily a dneska vyměnily na adekvátní velikosti :) Hodláme takhle chodit do školy - chudáci ti na fildě, co nás ještě neznaj... ti si užijou =o)