Scorpions - Holiday

Prázdniny. Všecko, co bylo, je najednou strašně dávno a všecko, co bude, je strašně daleko. Zvláštní mezidobí. Obvykle prázdniny znamenají shon, vzrušení, vypadnutí ze stereotypu, dálku... Pro mě letos znamenají opak - návrat domů. Klid ubíhajících dní, jeden jako druhý, kterému jsem už odvykla. Dny, kdy je každý sobotou, protože ráno nemusím vstávat a táta s bratrem jsou doma... A tak čekám. Čekám, až se zase vrátím do svého shonu a až si mě zavolají dálky někam daleko... A zatím tu poslouchám tuhle krásnou písničku, ze které čiší ty pravé prázdniny... plné dálek, co volají. Poslechnu je, už brzo...  

Holiday Scorpions  Let me take you far away You'd like a holiday Let me take you far away You'd like a holiday Exchange the cold days for the sun A good times and fun Let me take you far away You'd like a holiday Let me take you far away You'd like a holiday Let me take you far away You'd like a holiday Exchange your troubles for some love Wherever you are Let me take you far away You'd like a holiday Longing for the sun you will come To the island without name Longing for the sun Be welcome on the island Many miles away from home Be welcome On the island without name Longing for the sun  You will come to the island Many miles away from home

Prázdniny Scorpions Nech mě vzít tě někam daleko Chtěla bys na prázdniny Nech mě vzít tě někam daleko Chtěla bys na prázdniny Vyměnit chladné dny za slunce Pohodu a zábavu Nech mě vzít tě někam daleko Chtěla bys na prázdniny Nech mě vzít tě někam daleko Chtěla bys na prázdniny Nech mě vzít tě někam daleko Chtěla bys na prázdniny Vyměnit problémy za lásku Ať jsi kdekoli Nech mě vzít tě někam daleko Chtěla bys na prázdniny Toužíš po slunci, odejdeš na ostrov beze jména Toužíš po slunci Tak vítej na ostrově Tolik mil od domova Vítej na ostrově beze jména Toužíš po slunci Odejdeš na ostrov Tolik mil od domova

Písnička, provázející mě od Silvestra 2004. Vím to naprosto přesně - ten přelom roku jsme strávili na úžasně pohodové akci v Novém Městě ve čtyřech. Ajvuška, Koudy, Tom, já. Svařák, víno, vonné tyčinky, úžasný pokec, pak půlnoční procházka, pohled na ohňostroje a ztřeštěný běh zasněženou ulicí, drže se všichni čtyři za ruce, a mně v tu chvíli došlo, že o takových přátelích jsem vždycky snila. Tím Silvestrem začala skoro všechna krásná přátelství, která přišla později. A k tomu celý večer hrálo jedno cédéčko - Koudym přinesená výběrovka Scorpions. Pod kůži se mi sice nejvíc zaryla jiná věc, Wind of Change (na tu taky někdy dojde, nemějte strach :o), ale ani tahle není vůbec marná. A když jsem ji pak občas slyšela v provedení dvou kytar a dvou hlasů v podání Koudyho a Palla, začala jsem ji mít čím dál radši.

Vracívá se mi hlavně ve chvílích, kdy bych se chtěla urvat a někam zmizet. Někam daleko, na ostrov beze jména... někam, pryč od běžných záležitostí, zažít pocit absolutní volnosti a svobody. Dneska jsem ten pocit na pár okamžiků zažila.

Vesnička s poetickým jménem Telecí, nedaleko od Poličky. S většinou rodiny a jednou nepopsatelně dobrou duší jsme vyrazili na výlet za jedním krásným starým stromem, a když už jsme tam byli, řekli jsme si, proč si nevyjet i na blízký vrch a nepokochat se výhledem a kafem ve vrcholové chatě... Už dole u staré lípy na mě přišla jakási zvláštní nálada, když jsem pozorovala její korunu, případně ležela v trávě a hleděla na modrou oblohu. A nahoře se to dorazilo.

Výhled do dálky, až kamsi k Jeseníkům, Orlickým horám a Krkonoším... a u vrcholové skály objevené plantáže borůvek. Neptejte se mě, kde se 1. července berou borůvky na Vysočině, v nadmořské výšce přes 740 metrů, prostě tam byly. A bylo jich požehnaně. Trhala máma, trhala Lenka, trhala jsem já. Trhat do pytlíku do zásoby nebo jen tak do dlaní... a cpát do sebe borůvky plnými hrstmi a přitom být frustrovaná z toho, že je stejně nemůžu sežrat všecky a zůstanou tam napospas osudu... to je nádherná frustrace.

Čas letěl a mamka se odebrala do vrcholové hospody za tátou na kafe. My s Lenkou sbíraly dál. Leč Terinčí tělo není stavěno na takovou dávku vitamínů a vlákniny, i usoudila jsem, že to stačilo, nebo to nedopadne dobře... Nádherné jsou chvíle, kdy je mlčení příjemné. (S kamarádem se dobře mluví, s přítelem dobře mlčí?) Lehnout si do vysoké trávy a koukat na stromy, na oblohu nahoře... a poslouchat letadla, která nad námi hučela na svých závratně vysokých cestách.

Zkoušeli jste někdy najít vysoko letící letadlo, i když je úplně jasno? Podle zvuku to dost dobře nejde. Hledat letadlo, letící deset kilometrů nad vámi, je nadlidský úkol a bez kusu štěstí se vám prostě nezadaří. Mně se zadařilo jednou. Oči rejdily po obloze a dumaly, odkud se zase nese ten hukot, když tu se tam nahoře cosi zalesklo... jako třpytka na nekonečné vodní hladině. Letadýlko se odsud z mé trávy zdálo menší než ta borůvka... Všecko je relativní.

Koukala jsem se nahoru skrz stébla trávy, větve stromů, skrz modré prsty na modrou oblohu... vychutnávala jsem si ten téměř bezdůvodný pocit štěstí a přemítala, čím to je. Čím to je, že někdy jde radovat se z takovýchhle maličkostí a jindy ne... a že někomu to jde a někomu ne?

Možná jsem na to přišla. Nebo aspoň částečně. Člověk musí mít povahu na to, aby se mohl radovat z borůvek, tepla a letadel... ale taky musí mít ty správné podmínky. Musí mít aspoň nějakou jistotu, příslib něčeho do budoucna... Tušení, co přijde a být s tím tušením vyrovnaný, a tušit, s kým to budeme prožívat.

Mám pocit, že oboje mám. Dneska ráno se v Tajemníku objevilo, že mě vzali "za zásluhy" (rozuměj za prospěch) na navazující mgr studium na mediálky. Paaju taky. Byly jsme - a budem. Časy jsou FaJn... moc FaJn... aTD. "Například východ slunce a vítr ve větvích, a nebo píseň tichou jak padající sníh, tak to prý nelze koupit za žádný peníze..." Myslela jsem, že se dneska na blogu objeví právě tahle Müllerova věc. Štěstí je krásná věc.

Jenže z výletu jsme se vrátili, omamný pocit štěstí buď zůstal na borůvkách, nebo odhučel s některým z nespatřených letadel; a na mě přišla ta zvlášní posmutnělost, co vždycky následuje právě po takoých opojných chvilkách, když vám dojde, že jsou to právě jen pomíjivé chvilky.

Štěstí je sice krásná věc, ale prozatím odplulo na ten vzdálený ostrov daleko od domova, kde na mě bude čekat, až se nechám vzít na ty vysněné prázdniny.

Za čtrnáct dní odlítáme.