Se zdravým rozumem se léta dožít - Irsko čeká...

Velká událost. Předevčírem nám přišel mail s nabídkou letního bydlení v Corku, řekly jsme si tedy, že koupíme letenky a bude. Pročež se tak stalo: právě včera! Odlet máme stanoven na 10:50 dne 16. července, letíme krásným modrobílým letadlem irské nízkonákladovky RyanAir. Kytara má vlastní místo a já pevně doufám, že jí povolí taky kabinové zavazadlo, když už je zaregistrována jako řádný cestující :) Ale všechny tyhle pozitivní zprávy jsou bohužel jen podružné. Pozornost si zatím žádají jiné věci...

 

Ráno jsem vyrazila za dobrodružstvím - nepřející rodina mi odmítla poslat pohřešovaný urvaný páseček z plesové botky, kterou jsem si doma neprohlédla a automaticky sbalila jako vhodnou ke státnicím, a prohlásila, ať si něco koupím. Odkládat to není na kdy, tak jsem včera vyrazila. Tři obchody mě otrávily natolik, že jsem do čtvrtého vlezla skálopevně rozhodnuta nevylézt bez splněného úkolu. A zadařilo se: našly se státnicboty docela hezké, ba dokonce v mé velikosti! Při závěrečném kompromisu jsem ale dala lehce přednost vzhledu před pohodlností, paní mě ale ujistila, že to je kůže a že se vyšlápne. A tak dneska vyšlapuju - cvakám po pokoji podpatkama, mažu státnicboty mlíkem a doufám, že se rychle vytáhnou.

Blíží se nám to, zatraceně se to blíží. Otázek na kartičkách sice přibývá, ale dostatečná (ba dokonce snad uspokojivá) ta rychlost není. Mít tak ještě týden, byla by to pohoda. Jenže my máme (i s dneškem) tři (Paaja), respektive čtyři (já) dny. Vskutku ne mnoho. Začíná se to negativně projevovat - Paaja se začíná bát a tvrdí, že v tom všem má zmatek. Já jsem naštvaná, že všichni umí víc než já, nebo se tak aspoň tváří; k většímu učení mě to ale stejně nepřinutí :o)

 

Ale zase aby to nevypadalo, učíme se. Fakt. Třeba já při hledání přesné a sofistikované definice slova KREATIVITA zjistila ve slovníku cizích slov, co to je KUKURUZNIK. Paaja, která si okamžitě typla, že to je kukačka na Ruznici, nebyla tak daleko od pravdy - kukuruznik je ruské letadlo, používané k zemědělství, bombardování i jako sanitní. Vskutku univerzální věc :)))

Odpoledne nás zase popadl příšerný a stupňující se záchvat smíchu, už radši ani nevím proč. Jako bonus se u mě přidala třesavka, takže jsem se tlemila a drkotala jsem u toho zubama. Jde to s náma z kopce. Poslední dobou nás rozesmívají čím dál větší nesmysly, nad kterými by normální člověk ani nemrkl.

Večer před spaním jsme, věrny svému zvyku, pustily kus Lostů a zaměřily se na jednu z nejkouzelnějších postaviček, potrhlého mladého vědátora Daniela. Došlo to tak daleko, že jsme si vypnuly zvuk a sledovaly jen jeho "bloncání" a úžasně roztržitou gestikulaci a mimiku. (Zjistily jsme, že nejsem sama, kdo při mluvení naklání hlavu na stranu :o) Málem jsme se potrhaly smíchy. To není noumální. Asi nám už fakt hrabe.

Už aby to bylo za náma.

Přemýšlím, kolikrát v příštích dnech tuhle větu řeknu. Mohla bych si začít dělat čárky.