Už je to uděláno, už je to hotovo!

Tak to je prosím moje úžasná bakalářská práce, seznamte se! Krycí jméno Bakahaha, zdárně dokončena po asi jedenapůlměsíčním úsilí dne 14. května 2008, května 16. vytisknuta a dána na vázání... a dneska odpoledne kolem 13. hodiny po dlouhém těšení vyzvednuta z copycentra v Dejvicích, kde jí vytvářeli tyhle úžasně vypadající, elegantní tmavozelené desky se stříbrným potiskem :o) (V případě, že by vás zajímal i obsah, můžete si moje veledílo ve formátu PDF stáhnout tady...)

Naposledy jsem si tu stěžovala tuším onoho promrhaného 15., kdy jsem čekala na souhlas pana konzultanta. Ten nakonec večer přišel a já další den vyrazila tisknout a vázat. Oboje se zadařilo, i když s menšími zádrheli - při potiskové kontrole jsem odhalila několik číselných chyb v analýze, což ochotný pán z tiskfirmy napravil a vytiskl znova. Jelikož byl velice ochotný, myslím, že si firma Havránek zaslouží menší reklamu :o) Takže, pokud budete v Praze a budete potřebovat vytisknout větší množství něčeho za rozumnou cenu a nezáleží vám na příšerných podmínkách (protiatomový kryt byste v tom nevlídném průjezdu možná s přimhouřením oka hledali, copycentrum rozhodně ne), kde méně odolné jedince popadne deprese či alergie, vydejte se do Jungmannovy ulice. Já za 240 stran tisku dala 300 (ano, jenom, podle mých výpočtů to nepokryje ani náklady na papír) peněz. Neuvěřitelná cena. Jo a mám dodat, že KDO objevil tuto skvělou firmu? Ano, Paaja :o) já věděla, proč jí v baka děkuju.

Z tiskcentra se už valilo do Dejvic. Tam to taky bylo vtipný. Paaja, která tohle všecko řešila už den přede mnou, mě varovala, že najít inkriminovanou ulici je poněkud výkon. V ulici se totiž natáči francouzský film, pročež nejenže se všude motá technika a tuatam vás někam nepustí, protože se tam právě točí, ale hlavně všecko - od názvu ulice až po cedulky na odpadkových koších - je přejmenováno do francouzštiny. Jak víte, francouzsky umím tak Bon Jour, takže mě to zrovna nadšením nenaplnilo; při druhém projítí ulice jsem ale copycentrum Powerprint zdárně objevila. Při seřazování listů jsem našla další chybu (ano, číselnou v analýze), pročež jsem radši rychle doseřaďovala a přestala zkoumat detaily, naco taky, když už s tím nejde nic dělat? 

Oponent snad nebude magor a hnidopich, aby porovnával čísýlka v X kapitolách s čísly v tabulkách. Ne, ne, ne. Oponent bude někdo z našich dvou mladých doktorandů, kteří se zabývají hokejovou historií :o) a člověk s takovým ušlechtilým zájmem přece nemůže být magor a hnidopich, ne snad?

Tři osmdesátistránkové štosy papírů byly seřazeny, odevzdány rychlé a milé slečně za pultem, vybrána vazba (dle plánu tmavozelená se stříbrem, oproti Paajině hlášení nebyla zelená vůbec hnusná, ale hezky se jevící), nahlášeno  jak potisknout vazbu, dokdy - a hotovo. Za svázání tří bakalářek jsem dala něco lehce přes 700. Celkem mě jedna baka, včetně tisku a vazby, vyšla na nějaké tři stovky. Mohlo to být mnohem horší.

A do dneška se čekalo. Nepřicházel nějaký extra pocit hrdosti a úlevy, spíš napětí, co jsem tam proboha ještě nechala za chyby, ale co... Hrdost se dostavila, až když jsem ty tři úžasnosti zelenosti dneska převzala. S taktéž vázající spolužačkou Danuškou jsme celou věc zašly oslavit na kafíčko...zaegonily jsme si nad mým dílkem, naznaly jsme, že to vypadá i poměrně vědecky... a pak už se jelo spokojeně domů. Doma se taška s baka posvátně uložila na podnožní skříňku a šlo se spát. Tělu zase došlo, že si může dát oraz. Vytuhla jsem jako veverka.

V euforii z bakalářky jsem úplně zapomněla sdělit další radostnou zvěst: Máme druhý den zkouškového a já mám odbyté dvě věci z celkem šesti (snad). Zkouška z Moravcovy etiky vlastně nebyla vůbec zkouška, ale odkejvárna. Člověk si vážně říká, na co se ten večer a ráno tvářil, že se učí... Nastoupila jsem tam, Veliký V.M. se mě zeptal, co jsem měla z testů, jakou jsem psala seminárku, pravil "máte jedničku" a pak mi něco málo k seminárce vytkl, aby se jako neřeklo. 

Jakožto perličku na závěr se pan doktor zeptal, u koho budu psát bakalářku. (Otázka mě pobavila, jelikož jsem ho právě loni touhle dobou uháněla jakožto potenciálního konzultanta... No, evidentně nepatřím k jeho vyvoleným, které by si pamatoval, ale což, myslím, že se s tím smířím.) Když jsem mu sdělila, že už mám napsáno a že už končím, zatvářil se pan doktor značně překvapeně a zajímal se o téma. Téma seznal zajímavým a vyjádřil naději, že se uvidíme u státnic a že hodně štěstí. Nechtěla jsem protestovat, co by on jako pohledával u mých státnic, když on rozhlasotelevizní a já fototisková, tak jsem jen poděkovala a vrazila mu kartičku, by se podepsal pro babičku, velkou to V.M. fanynku. Podepsal a zatvářil se potěšeně.

První a hlavní úkol dne byl zdárně splněn. Pokusila jsem se ještě uhnat Alenku, bych jí vrátila školní foťák s objektivem, klíček od skříňky ve fotokomoře a případně vysomrovala zápočet, Alenka se ale na konzultační hodiny nedostavila - asi to má ve zkouškovém jiný pravidla než v semestru... Copak já, já si ještě nějakej den můžu počkat, ale kolegyně spolučekající mi bylo líto. Čekala taktéž na Alenku, jelikož ta má její bakalářku z loňska, kterou si dotyčná kolegyně musí nechat do zítřka převázat a odevzdat, jinak na téhle škole končí, protože si prodlužovala už loni. Zajímalo by mě, jak její martyrium dopadlo...

Pak už jsem si jen nechala zapsat další zářez do indexu - vedení tiskových konferencí by Blanka Kosinová, bývalá policejní mluvčí šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubiceho. Po odprezentování tiskovky a napsání tiskové zprávy nic nehrotila a index ochotně podepsala - klasák za výborně.

Dneska jde všecko výborně. Paaja se učí nějaký obludný množství dat na zkoušku z pana Šmída a mně je jí líto, pročež asi půjdu ze soucitu umýt nádobí...

Zítra se jde odevzdat baka. Vypálit cédéčko s elektronickou verzí práce, vypsat asi milion krát dva formulářů ke státnicím a do dvou hodin to rozhodit sekretářce a na podatelnu. Pokud nezaspím, bude to už brnkačka :o)

No a fotodokumentace na závěr :o) nevyžaduje komentáře...