Nekonečné čekání na povolení ke startu

...do tiskcentra a na vázání. Jo, včera jsem se vší slávou a s vypětím všech sil dokončila bakalářku. Teda, myslela jsem si to. Jenže mě na poslední chvíli zradila e-komunikace s konzultantem, pročež jsem od něj doteď nedostala mail s tím kouzelným slovem DOBŘE, můžete to vytisknout. Ach jo.Začíná mě to všecko nějak zmáhat. Dneska napsat tiskovou zprávu do jednoho předmětu, do páteční půlnoci seminárku na Moravce... a zatím jen sedím u počítače a co pět minut kontroluju mail, jestli UŽ mi nenapsal. A nepíše a nepíše.   

Ale co skučím, můžu si za to sama. A jsou na tom mnozí daleko hůř - v pondělí na poslední konzultaci mi bylo řečeno, že jsem nejdál ze všech Bedňových svěřenců. Tak jsem se rozhodla, že to taky nejdřív ze všech dotáhnu do zdárného konce a celou věc vytisknu a svážu a pryčstím. A taky se stalo. Včera jsem ve tři dorazila ze školy a zasedla.

Přepsat citace, doplnit literaturu, sepsat seznam analyzovaných článků, dodělat poslední graf, přepsat číslování v obsahu, namalovat, ofotit a upravit mapku s trasou letu a legendou, upravit fotky do příloh, upravit rozhovor, sjednotit font a typ písma, zkompletovat přílohy. Prostě všechny ty blbosti, co sice nejsou vůbec vidět, ale zaberou zatraceně hodně času. Ale zadařilo se. Kolem desáté večer bylo hotovo se vším všudy. 

Vypadalo to skvěle. S kozultantem jsem byla domluvená, že mu práci večer pošlu, on si ji naposled přečte a odepíše mi, že můžu tisknout. A já ráno vyrazím na tisk, pak na vazbu... a příští týden to budu mít v ruce, šupstím na podatelnu a bude jedna věc z krku. Jenže.

Vymstil se mi jistý druh perfekcionismu, jímž trpím v situaci, kdy se do něčeho zažeru - což v tomhle případě bylo - a dojela jsem na fotkách. Mít fotky v bakalářce je fajn věc, vypadá to dobře... Jenže tři stránky fotek v tiskové kvalitě poněkud nabobtnaly velikost celé bakalářky. Z nějakého jednoho megabajtu bylo najednou třináct a něco, abrakadabra.

A to byl problém při posílání mailu. Já mám totiž schránku na Centru, konzultant na Seznamu - a oba servery si tak úplně nerozumějí, co se velikosti příloh týče. Můj čtrnáctimegový mail sice odešel, byla jsem ale upozorněna, že je možné, že nedojde - a tak se také stalo, jak mi pan konzultant do hodiny napsal. Jenže to já jsem už spala, totálně zmožena předchozím úsilím.

A tak jsem problém odhalila až dneska ráno. Bakalářku jsem sice hodila na net a konzultantovi poslala odkaz s obrovskou omluvou a prosbou, ať si to stáhne, zatím se ale neozval. Mezitím jsem si to z nudy začala znovu pročítat: Tu se zredukovala stránka, takže se muselo posunout celé číslování, tu jsem doplnila odstavec, tam se objevil překlep, tam asi má být místo středníku (;) čárka... A tak dál a tak dál, samé veselé věci. Je to na další mail. Mezitím si pohrávám s poslední záchranou - telefonem... ale to má čas, volání nebo smska je až krajní varianta. Tak zle ještě není. A tak pořád čekám a čekám... a nepíše.

Je po jedné a pořád nenapsal. Už jsem vzdala naději, že to vyřídím dneska. Do zítřka snad kýžený souhlas k tisku dostanu... pan konzultant je tvor noční, jak jsem už zjistila, takže si moje osmdesátistránkové veledílo snad do rána přečte. Zítra se vytiskne, dá na svázání - a bude to. Teda doufám - snad to nedopadne jako dneska.

Ale abyste rozuměli, nemám až tak nůž na krku. Odevzává se za týden, což je času dost dost a oproti většině spolužáků jsem totálně vysmátá. Jenomže bohužel, bakalářkou to letos nekončí. Tou to začíná.

V pondělí jsem s údivem zjistila, že už je zápočtový týden. Zatím nemám splněn ani jeden předmět a do třetího června mám mít všechno. Cha cha. Myslela jsem si, jak si dám oraz od psaní a týden se nepodívám do počítače, abych konečně ulevila utahaným prstům a dlaním, kterým se už všechno to klikání a klofání do klávesnice silně přestává zamlouvat... Jenže ono kulový.

K*j*t Moravec si postavil hlavu, že dá v letní části zkouškového jen dva termíny zkoušky, a to příští úterý a pak až koncem června. Ten druhej nám třeťákům jaksi k ničemu - to už bude po státnicích. Jasně, etika je předmět pro druháky, ale mohl by vzít v potaz, že nás opožděných třeťáků tam taky není málo - nějakých deset lidí snad není úplně zanedbatelný počet - a udělat nám laskavost a vypsat taky jeden rozumný termín pro nás, co potřebujeme uzavřít ročník dřív. Ten příští týden moc rozumný není. Obnáší to napsat do pátku seminárku s rozborem nějakého etického problému, nemluvě o tom, že by se člověk do zkoušky měl naučit tvářit se, že četl něco z doporučené literatury..

Copak o to, seminárka se za dva dny napsat se dá, ale když k tomu finišujete s bakalářkou, případně vůbec na tu etiku nemáte téma, je to trošku problém. Absencí tématu jsem ještě včera trpěla i já. Ale jak už to bývá, v nouzi mě osvítilo a vycucala jsem si z palce polobulvární polosportovní téma s etickým rozměrem, patřičně jsem nápad zaobalila do moudrých keců a poslala nemravný návrh na téma Jeho Moravcovstvu. Zbaštilo návnadu i s navijákem a já mám téma schváleno. Mám na to dva dny,  zítřek a pátek. Času dost.

Dneska musím především napsat tiskovou zprávu. To je zase jiný předmět, vedení tiskových konferencí. Já naivka si myslela, že to skončí tím, že sehrajeme pro spolužáky tiskovku a dostaneme za to zápočet. Tradadá. Včera jsem s údivem zjistila, že to nestačí, že taky musím poslat tiskovou zprávu coby písemný úkol a to že mělo být splněno do pondělka. Chacha. Ještě že paní Kosinová věci nehrotí a vidouc polovinu třídy, co o tom dosud neměla ani páru, povolila nám menší odklad. Tak si říkám, že by to dneska chtělo naklofat. Vypuštění družice Glove či co. No co, kamarád Gogol poradí, Terinka napíše. Zpráva není, ale bude. Jen nevím, jestli ještě před, nebo až po hokeji.

Rozhodující čtvrtfinále (proti Švédsku; chystej černý smuteční oděv, lide fandivý) si nemůžu nechat ujít. Stačí, že jsem poslední zápas skupiny prospala a zatímco jsem spala, naši dostali rozhodující góly. Hokej od jedné je nehumánní a já jsem velebila empétrojku s rádiem a přímé přenosy P...žurnálu, kteréžto mi umožnily sledovat to aspoň zvukově a z postele. Jenomže v půlce druhé třetiny jsem zatvrdla i se sluchátkem v uchu a probudila jsem se těsně před koncem třetiny třetí, naši zrovna dostali pátý gól do prázdné branky. Znechuceně jsem odhodila empétrojku, pomyslela jsem si něco o zbytečném a nepřijemném probuzení a spala jsem dál. Ty časy, kdy jsem kvůli prohrám v hokeji usínala v slzách, jsou nenávratně pryč...

Takže to by asi bylo. Jdu pokračovat v dnešní zdárné činnosti - rejdění na Facebooku, pročítání Lost.cz nebo spaní. Musím si taky trošku dát oraz - myslím, že si ho za poslední dobu zasloužím. Takovouhle dlouhodobou intenzivní činnost jsem ještě v životě nevyvíjela, kam se hrabe předmaturitní období, a na rovinu vám řeknu, že mě to začíná štvát. Kamarádky stresují, hroutí se kvůli nestíhání, případně kvůli tomu, že to nezvládnou nebo že jejich bakalářka nestojí za nic... Já mám z vlastní baka dobrý pocit, tuším a doufám, že to všechno nakonec nějak zvládnu a vím, že zatím stíhám. Jen to chce zabrat (což taky dělám) - ale to mě už nebetyčně štve. Štve mě, že musím dělat. Štve mě, že musím klofat do Mašína místo hraní na kytaru, místo natáčení degepořadů, místo výletů na Ruzyň, na zříceniny a kamkoli za Prahu. Bože, jak já bych vypadla z města... Leze na mě jaro.

A Bednařík nepíše a nepíše.

Ach jo.